Americký prozaik, jeden z nejvýraznějších představitelů literatury Generace X, kterou lze považovat za mladší a svéráznou odnož proudu tzv. „špinavého realismu“ 80. a 90. let 20. století. Z širšího hlediska se tato vlna prozaiků vymezovala vůči metodě postmodernistů a namísto labyrintů fikcí se obracela opět k dědictví realistické, popř. naturalistické prózy. V Ellisově díle tak nacházíme řadu styčných bodů s tvorbou autorů, jako jsou Jay McInerney, Tama Janowitzová, David Cooper, ale také Tom Wolfe, Raymond Carver, Don DeLillo, Louise Erdrichová, David Leavitt, Annie Proulxová či Barbara Kingsolverová.

Bret Easton Ellis (*1964) vyrůstal v Los Angeles; vysokou školu absolvoval v Benningtonu ve státě Vermont, kde ve dvaceti letech v kurzu tvůrčího psaní napsal jako ročníkovou práci román Míň než nula (Less than Zero, 1985, č. 1993). Jednoduchý děj z se soustřeďuje na odrůstající děti z rodin zbohatlických hollywoodských producentů a manažerů, které, ačkoli jsou zaplaveny blahobytem, trpí nedostatkem lidské komunikace a citovou vyprahlostí. Útlá kniha, otevřeně zobrazující svět drog a odosobněného sexu, se hned po vydání stala bestsellerem a byla nadšeně přivítána nejen čtenáři, ale i částí kritiky, která ji přirovnávala ke klasické Salingerově románové zpovědi Kdo chytá v žitě. Filmová verze z roku 1987 se sice nezdařila, ale za pozornost stojí její soundtrack, na němž se podílel slavný producent Rick Rubin.

Život mladých lidí na americké univerzitní koleji, námětově navazující na jeho debut, autor zobrazil ve svém druhém románu Pravidla přitažlivosti (Rules of Attraction, 1987, č. 1998, v novém překladu a pod názvem Pravidla vášně, 2003 ). Románový text je spektrem prolínajících se výpovědí několika hlavních postav v první sobě. Za zmínku stojí, že Ellis píše vždy v první osobě, což jeho knihám dodává onen obdivovaný punc autentičnosti. Tato poněkud nepřehledná forma byla ovšem i důvodem, proč se kniha nesetkala s výraznějším čtenářským ohlasem.

Dílem, které Ellise proslavilo po celém světě, je jeho třetí román nazvaný Americké psycho (American Psycho, 1991, č. 1995). Měl původně vyjít v prestižním nakladatelství Simon & Schuster, ale to jej odmítlo vydat, i když autorovi předem zaplatilo zálohu 300 tisíc dolarů. Ellisův literární agent text nabídl nakladatelství Vintage Books, které je součástí nakladatelského domu Random House. Zde proběhla nová redakční úprava rukopisu, ale autor trval na vydání v původní podobě. Román se stal skandálním bestsellerem. I když kritiky byly spíše negativní, kniha vedla k diskusi o možnostech a poslání literatury. „Nutí nás nezavírat oči před nesnesitelným, o což se v poslední době snaží jen málo prozaiků,“ ocenil knihu Norman Mailer v časopise Vanity Fair. (Za poznámku stojí, že Mailerův román Americký sen, stejně jako Ohňostroj Marnosti Toma Wolfa, patřily k Ellisovým inspiračním zdrojům.)

Americké psycho je fiktivní zpovědí Patricka Batemana, bohatého newyorského mladíka z řad takzvaných „yuppies“, který se v honbě za novými prožitky stává brutálním masovým vrahem. Ellis v knize nejmenšího detailu popisuje nejen Batemanovy konzumní obsese (návštěvy drahých restaurací a barů, fitcenter, závislost na drogách, hudebních hitech či slaboduchých televizních talk show atd.), ale i násilné, neobyčejně brutální scény mučení a vražd. Nepochopení, že nejde o realistickou výpověď, ale o ostrou satiru na konzumní atmosféru 80. let, vedlo k ostrým útokům proti knize, kterou ve Spojených státech řada velkých knihkupectví odmítlo prodávat. Proti Americkému psychu ovšem neprotestovali jen knihkupci a televizní kazatelé, ale rovněž feministky: Tammy Bruceová z Národní organizace žen dokonce prohlásila, že kniha je přímým návodem, jak vraždit ženy. Kontroverzní román téměř magickou silou lákal filmaře, překvapením bylo, že se toho nakonec zhostila žena, režisérka Marry Harronová.

Následovala sbírka vzájemně propojených povídek Informátoři (The Informers, 1994, č. 2003), v níž autor, stejně jako ve svém románovém debutu, zasazuje děj do Los Angeles, přesněji řečeno do Hollywoodu a Beverly Hills, kde sleduje opět příběhy plné drog, nudy, sadismu a vražd.

Zatím poslední autorovou knihou je román Glamorama (2000, č. 2004), který lze chápat jako parodii na konzumní styl života současné západní společnosti. Román, vyprávěný Victorem Wardem, který pracuje jako model a právě otvírá módní restauraci, popisuje životní styl topmodelek a celebrit reklamního a filmového byznysu. Stejně jako v předchozích knihách zde Ellis uplatňuje svoje umění přesně odposlouchaného dialogu a zdařile vykresluje atmosféru americké „high society“ konce 20. století.