Před několika málo dny (přesně 25. června) by byl George Orwell oslavil své sté narozeniny. Svými romány 1984 a Zvířecí farma, napsanými v posledních letech života, se dostal do učebnic literatury jako autor antiutopií, v nichž sugestivně varuje před nástupem jakékoli formy totality, až už fašistické, nebo komunistické, jeho další literární tvorba však zůstává poněkud ve stínu jeho dvou mistrovských děl. Orwell je autorem několika dalších neméně zajímavých románů, v nichž se neztenčenou silou věnoval kritice soudobé britské společnosti. Nadechnout se (Coming Up for Air) je v tomto ohledu příznačný román: vyšel v roce 1939, tedy v předvečer vypuknutí druhé světové války, a odehrává se z velké části ve stejném roce; zachycuje tedy atmosféru tíživého očekávání konfliktu s nacismem i každodenní starosti britského obyvatelstva.

Hlavní hrdina románu George Bowling je růžolící tlusťoch s vlasy barvy slámy a novým, nasazovacím umělým chrupem. Pracuje jako agent nadnárodní pojišťovací korporace Létající Salamandr. Má průměrný plat, průměrné myšlenky i průměrné tužby. Je typickým orwellovským Kdožkolivěkem, v tom se podobá protagonistovi románu 1984 Winstonu Smithovi.

George je ale mnohem přízemnější než Winston. Neoplývá vybraným estetickým cítěním, dalo by se o něm bez nadsázky říci, že je typickým buranem. Na návštěvě u svého staromládeneckého přítele, absolventa Oxfordu, jehož byt překypuje fotografiemi a reprodukcemi slavných děl, popisuje sochu na jedné fotografii jako "bezhlavou ženskou s křídly, která vypadá, jako by byla nakročená do cesty a stopovala autobus" (s. 142). Jediné, co pro něj má v jeho dospělém životě cenu, jsou peníze. Na stránkách románu nám dává podrobný přehled o cenách toho kterého zboží, přičemž nikdy neopomene zdůraznit, že vše je mnohem dražší, než bývalo za dob jeho mládí. A narozdíl od Winstona Smithe je George Bowling ženatý. Jeho manželka Hilda je, co se týče financí, ještě horší: rodinné dovolené se s ní zvrhávají ve stesky na drahotu, kulturní události se omezují na návštěvu literárních přednášek, jimž sice Hilda ani její staropanenské či ovdovělé přítelkyně ani za mák nerozumějí, jejichž neocenitelnou výhodou je ale to, že jsou zadarmo.

Není divu, že tváří v tvář takové lakotě se George utíká ke vzpomínkám na dětství, jež trávil v Dolním Binfieldu, maloměstě blízko Londýna. Doba před první světovou válkou se mu jeví idylicky, bezstarostně, jako období, v němž "Bůh je na nebi, Ježíš na kříži" (s. 33). Dětství je pro něj věkem nevinnosti bez pociťovaného strachu a nejistoty z budoucnosti. Jeho největší vášní je rybaření (kterého se ovšem musí v dospělosti vzdát, protože podle Hildy se jedná o bohapusté plýtvání penězi) a četba prakticky jakýchkoli románů, které mu přijdou pod ruku. Už v útlém věku jej zasáhne fenomén peněz. Kvůli jejich nedostatku nemůže dokončit ani střední školu, natož aby pomýšlel na univerzitní vzdělání, a musí pracovat, aby ulevil rodinnému rozpočtu. Z úpadku firmy svého otce viní George nastupující korporátní kapitalismus, který ničí malé prodejce prodejem zboží pod cenou, nesnaží se ale proti němu nijak bojovat. Naopak, svou šanci vidí jedině v aktivním zapojení do struktur systému, jenž jej během následující desetiletí semele.

Čtyřicátník George, jemuž důvěrně přezdívají Tlusťoch, se snaží si tuto idylu mládí připomenout. Pomocí peněz tajně vyhraných na dostizích, triků a lží jak v práci, tak doma, se mu podaří odjet na týden do svého rodného města. Při procházce ulicemi zjistí, že místa jeho dávných dětských her a tužeb jsou dávno poskvrněná a zničená. Louky i lesy, kde zažíval první milostná dobrodružství, jsou dávno meliorovány a zastavěny uniformními domky, v kterých žijí přistěhovalci z různých končin Británie. Z krámu jeho otce se stala cukrárna, jeho dávná láska Elsie je k nepoznání tlustá a nepřitažlivá (což je samozřejmě i Bowling, jenom si to nechce připustit). Vrcholným zklamáním je pro George jeho největší tajemství: zapomenutý rybník plný obrovských ryb, které nikdy neměl příležitost ulovit a na něž se nyní chystal. Při obhlídce místa zjistí, že romantické zákoutí se v průběhu let stalo skládkou, kam svůj odpad vyváží obskurní vegetariánská komunita, která bydlí poblíž. Nadechnout se znamená pro hlavního hrdinu touhu nasát znovu vzduch klidné minulosti, nezkažené a nezatížené běsy třicátých let, Hitlerem, blížící se válkou, hospodářskou krizí. Namísto očistného návratu se mu dostane jenom poznání, že vstoupit dvakrát do téže řeky nelze.

Atmosféra celého románu je podmíněna dvěma celosvětovými válečnými konflikty dvacátého století. Zatímco ve vzduchu visí hrozba války s Německem, v knize symbolizovaná častými cvičnými přelety bombardérů nad Londýnem, Bowlingův život zásadně ovlivnila první světová válka, která tvoří předěl mezi dětstvím (věkem nevinnosti) a dospělostí (věkem zkušenosti). George k tomu podotýká: "Když vás válka nezabila, donutila vás přemýšlet" (s. 112). Namísto ideálů a zdravého obchodnického sebevědomí je nyní protagonista románu ke všemu skeptický až cynický: při pohřbu své matky myslí jenom na to, jak mu to sluší v nových vojenských kalhotách. Co se týče dalšího válečného běsnění, odmítá ideu, že by se jeho pomocí mohlo něco změnit, bojí se spíše toho, co přijde potom. Mladým komunistům, kteří po přednášce v literárním klubu ohnivě diskutují o nové ideologii, vylíčí své zkušenosti s válkou, avšak řečeno slovy autora, "bylo to, jako byste před bordelem rozdávali Bible" (s. 141).

Produktem jeho cynismu (či spíše skeptického realismu) je groteska, ovšem bez humoru: tragédie výbuchu bomby v Binfieldu, při němž zahynou tři lidé, vyznívá stejně jako jeho zranění z roku 1915, díky němuž byl poslán z fronty do zázemí, poněkud bezvýchodně. Díky střepinám v zadnici byl Bowling poslán na britské západní pobřeží hlídat neexistující zásoby proviantu, které tam byly umístěny kvůli vysoce nepravděpodobnému vylodění Němců od Irska. Bomba, jež dopadne na binfieldské domy, je předzvěstí budoucích válečných hrůz (mimochodem, Orwellův popis ruin a mrtvých těl je natolik sugestivní, že se nechce věřit, že byl román vydán ještě předtím, než došlo k bombardování Británie Němci), je však shozena z bombardéru britského letectva, protože někdo nahoře "zmáčknul nesprávný knoflík". Autor se neobtěžuje žádným vysvětlováním, ani neuvede další okolnosti, které by této nehodě daly určitý smysl. Koneckonců, celý román končí hádkou mezi Georgem a jeho manželkou, která přijde na to, že si George služební cestu vymyslel, a podezírá jej z nevěry. Ačkoli se Bowling zprvu snaží ženě objasnit okolnosti svého výletu, vzdá to ještě před koncem první věty. Smutná groteska života příslušníků nižší střední třídy může pokračovat až do prvních bomb druhé světové války.

V románu Nadechnout se si George Orwell jako by připravoval zápletku svého vrcholného díla. Teprve válečná zkušenost mu poskytla dostatek materie pro vylíčení entropie totalitního systému. Již v roce 1939 však osvědčil vynikající znalost charakteru průměrného člověka, kterému jde především o přežití. George Bowling v jistém smyslu starším bratrem Winstona Smithe, narozdíl od něj má však štěstí, že žije v Británii 30. let a ne v hrůzném orwellovském prostoru a bezčasí, kterého se nám dostává v Orwellových vrcholných dílech - Farmě zvířat i 1984.