Začátkem června vydal Ogranak (pobočka) Matice hrvatske v Metkovići výbor z poezie jednoho z nejlepších chorvatských básníků období po roce 1945 – Ivana Slamniga (1930–2001). Jedná se o básnicko-grafickou mapu s názvem Naronská siesta. Představení knihy se konalo 3. června v paláci Matice chorvatské v Záhřebu. Výbor ze Slamnigovi tvorby připravil Luko Paljetak (básník a esejista) a básně jsou doprovázeny grafikami předních současných chorvatských výtvarných umělců – Petra Barišiće, Darka Čurdy, Vatroslava Kuliše, Roberta Smraka a Zlatana Vrkljana. Při představování knihy měl úvodní slovo další významný chorvatský básník a Slamnigův kolega Tonko Maroević, který zdůraznil obrovský tvůrčí potenciál a širokou amplitudu jeho tvorby. Slamnigova poezie přechází od avantgardních jazykově-syntaktických hříček do existencialismem fixované současnosti, přičemž neopomíjí anachronické evokování antické minulosti.

Slamnig pochází právě z dalmatského města Metković, které stojí poblíž ruin staré antické Naronny. Po vystudování gymnázia v Dubrovníku pokračoval na filozofické fakultě v Záhřebu studiem jihoslovanských literatur. Tvořil kromě poezie i prózu, eseje, odborné a vědecké práce, pracoval v literárních časopisech (Krugovi, Međutim). Překládal z angličtiny, ruštiny, švédštiny a italštiny. Přednášel také srovnávací literatury na Záhřebské univerzitě. Mezi jeho nejzásadnější básnické sbírky řadíme: Aleja posle svećanosti (1956, Alej po slavnosti), Odron (1956, Suť), Naronska siesta (1963), Limb (1968), Relativno naopako (1987) a Ranjeni tenk (2000, Raněný tank); dále se proslavil romány: Povratnik s mjeseca (1964, Navrátilec z měsíce) či Bolja polovica hrabrosti (1972, Lepší polovina statečnosti). Slamnig představoval jednu z vůdčích postav první části chorvatské literární druhé moderny, nazvané podle časopisu Krugovi (Kruhy) obdobím Krugovášů.