Když vyšel povídkový soubor Želary, mělo se za to, že příběhy zavádějící čtenáře do beskydského prostředí byly autorčinou prvotinou. Hovořil tak i přebal knihy, jehož rukopisu se po několika peripetiích nakonec ujalo nakladatelství Paseka. Po Želarech, za něž Květa Legátová získala Státní cenu za literaturu (2002), následovala nádavkem novela Jozova Hanule, která byla původně napsána jako scénář pro dostatečně známý a oceněný film Ondřeje Trojana.
KL
Květa Legátová
Vydání nové knihy Květy Legátové by mohlo zapůsobit především na ty čtenáře, kteří uvěřili reklamní kampani o tom, že autorka je nezkušená debutantka, která zčistajasna zazářila na literárním nebi.
Květa Legátová se prózu Želary proslavila nejen celkem ojedinělým faktem, že tyto povídky napsala až po sedmdesátce (narodila se 3.1. 1919), ale především proto, že kniha byla roku 2002 vyznamenána Státní cenou za literaturu.
Když před necelým rokem vydala Květa Legátová povídkovou knížku Želary, zdála se jako závan z literárních časů, kdy psaný jazyk byl košatý a čistý, osudy hrdinů vášnivé a kdy se autoři nebáli baladického tónu.
