Ještě poslední zmínku si zaslouží úly:
sbírání rojů, které při rojení vylétly.
Tu je zapotřebí dbát, abychom o ně nepřišli,
jelikož roje patří tomu, kdo je objeví
jako první.
Znám ještě jeden příběh o papouškovi.
Patřil doně Leonoře de Coruña. Byl to dárek od jednoho námořníka, který si ji předcházel. Doňa Leonora však měla příliš pevný charakter na to, aby žila s mužem, i kdyby to byl muž, který by ji obdarovával papoušky.
Knížka krátkých povídek, v níž autor téměř neopouští prostředí své rodné Galicie, je charakteristická svým úsporným, ale poetickým jazykem, lyrikou, pomalým plynutím času, něhou a pochopením pro ty nejobyčejnější lidi galicijského venkova a drsného galicijského pobřeží. Jako by byla napsána v jiné době.