František Šmahel

Třebaže zkoumání husitství dnes nepatří mezi žádaná témata našich dějin, František Šmahel – nepodlehnuv módním proudům – zůstal věrný svému programu. Nejnověji připravil hutnou knížku o basilejských kompaktátech, která patří ke šperkům jeho vědeckého úsilí.

Osobnost M. Jeronýma Pražského byla pro F. Šmahela již od studentských let výzvou – vydat však o něm dvě knižní publikace během jednoho kalendářního roku je opravdu husarským kouskem. Ve spolupráci s filologem G. Silagim připravil nejprve kritickou edici Jeronýmova literárního díla (Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis 222, Turnhout 2010; srov. Listy filologické 134, 2011, s. 202–208) a nyní pokračuje bilanční monografií, v níž představil své výzkumy a shrnul výsledky.

Díky četným barevným ilustracím je autorův výklad neobyčejně živý a jeho exkurs do jednoho – vlastně velmi úzkého – segmentu středověké imaginace působí názorně a přesvědčivě. Téma navíc není pro autora čistě historické: když necháme stranou třeba štítonoše na současném královském znaku Dánska, nedávnou aktuální obdobu divých lidí podle něj představují Černého postavy obřích miminek lezoucích po Žižkovské věži.

Stáří je obtížné. Mysl se raději obrací do minulosti, nové nápady tlumí ohled na vyměřený čas. Jak si poradit? Jak se vypořádat se skepsí z přebujelosti slov a zbytečných informací? Sebezáchova ke konci života hledá různé cesty. Lze se obracet k sobě samým revokací osobních zážitků a událostí „minulého života“ zastíněných „velkými dějinami“, lze však být i důvtipnějším.

Široce koncipovaná kniha Františka Šmahela zaujme na první pohled svou krásnou výpravou, ale i zvoleným tématem. Je věnovaná poslední diplomatické cestě Karla IV. do Francie uskutečněné na sklonku roku 1377 a počátkem roku 1378, klade si však za cíl seznámit nejenom s touto politickou misí a jejími aktéry.