Svou druhou ženu, malou hubenou Malin, drobounkou ženštinu v zelených šatech a s namalovanými pihami na čele, zato Morgan pořád ještě miluje. Hned po rozvodu sedla zhrzená a ubrečená do prvního letadla a odletěla do Nepálu. Předpokládá se, tedy Morgan to předpokládá, že je mrtvá:
Marcus Birro
Opilci, jo opilci si přece svoje historky nezapisují, oni je žijí. Jejich těla se musí postavit do zvláštního nadpozemského (či spíše nezemského) světla, aby se ukázalo písmo, aby byly vidět všechny události, místa a lidi, co kolotají tam uvnitř...
Básník, prozaik a publicista Marcus Birro (1972) je osobností poněkud paradoxní a na švédské kulturní scéně naprosto ojedinělou. Na představitele literárního undergroundu má nezvykle četné a hlavně různorodé publikum. Objíždí totiž pustý a kulturního života prostý švédský venkov, aby lidem recitoval svoje básně.
Miluju tvou hranatou tvář / Ostrou bradu / Šikmé oči / Popelavou pleť ženský nad třicet / Vlasy černé jako stav duše...
Marcus Birro se narodil roku 1972 ve švédském Göteborgu. Jeho otec je Ital, matka Švédka. Svou první sbírkou básní I den andra världen (V jiném světě, 1992) se okamžitě zařadil mezi nejzajímavější lyrické autory.