Je proto třeba, abychom strach nepovažovali ani tak za emoci nebo „vášeň“ (jak se říkávalo v 17. století), či obecněji za pocit, který zachvacuje většinu jedinců určité společenské skupiny, nýbrž za systém, který přímo a rozhodujícím způsobem ovlivňuje makrosociální mechanismy.
Měli bychom vzít v úvahu i strach, jejž kolem sebe šířil Nový stát, protože tento strach posílil už zažité mechanismy, které ochotně přijímají a diferencují nové nánosy strachu, poslušným a podřízeným chováním počínaje a rafinovanými postupy, jak strach vymítat, konče, a právě proto strach udržují v latentním stavu při životě.
Málokdy filosof napíše knihu, která vyjde v malé, desetimilionové zemi s poměrně nepevnými čtenářskými návyky během jednoho roku v celkem deseti vydáních a dotiscích – jako se to stalo fenomenologovi Josému Gilovi a jeho knize Portugalsko dnes: strach existovat.
