O letech prožitých v emigraci, ale také o dětství v carském Petrohradu, o meziválečném Berlíně, o Praze a o lidech, které na životní pouti dvacátým stoletím potkala, vypráví Berberovová ve strhující autobiografii Psáno kurzivou.
V textovém prostoru ženského rukopisu zaujímá Ruska Nina Berberovová (1901-1993) významné místo. I když nebyla feministka, patří do feministického diskursu: má podíl na vytváření ženského autobiografického a literárně kritického rukopisu.
Devatenáctého jsem se objevila s přepsanými verši a tiše jsem položila obálku na její stůl. Chystala jsem se neslyšně seběhnout ze schodů. Uviděla mě, vyplula ze dveří na odpočívadlo a vzala obálku. Dívala se kamsi stranou a upravovala si účes, ale požádala mě, abych vyplnila dotazník „za účelem“ vstupu do Svazu...
Proč ale byly memoáry Niny Berberovové opatřeny tak zvláštním názvem?...