Gstaad

Mrazivě hrůzný a dusivě odpudivý příběh, nejen kvůli naturalistickému líčení análních a fekálních sexuálních praktik, ale rovněž kvůli citové a myšlenkové prázdnotě matky Matyldy, na niž má syn od raného věku zvrácenou vazbu. Když odkryjeme tuto odpudivou vrstvu, najdeme podobenství mravního úpadku společnosti.

Matylda mínila, že zubař jako já by měl mít ordinaci raději ve velkém městě. Osud je občas třeba nakrmit kouskem masa, aby se držel zpátky. Tento osud nás zavál do Stuttgartu. Teď jsme se jmenovali pan a paní Kühlerovi. Často nás měli za sourozence, někdy i za manžele, výjimečně v nás viděli matku se synem. Pan a paní Kühlerovi se ve všem vyznali.

Nejnověji do češtiny přeložený román Gstaad nizozemského prozaika Arnona Grunberga na první pohled splňuje vnější charakteristiku psychologického románu. Pokud však čtenář chce, najde v něm mnoho významů, které překračují rovinu „psychické vivisekce“ deviantní lidské mysli. A jsou to zjištění dosti znepokojující.