Michał Witkowski: Královna Barbara. Přel. Jan Jeništa, Fra, Praha, 2012, 224 s.
Podpoříte provoz našich stránek.
Tak hergot, Sášo! Kde se ten kluk zase toulá? Sášenko… Ticho. Drahý Alexandře Sergejeviči? Mlčení. Bázeň a chvění. Sašo! Konec legrace! Kde je ručník? Skaži miňa. De ty podil toj rušnyk? Dovím se to? Nedělej, že neslyšíš. Můj ručník, můj majetek! Běda jak mi tady doma budeš praktikovat ty svoje kapsářský chvaty! Mama Oděsa ti nedá spát?
Zdálo by se, že Michał Witkowski má ambice stát se kronikářem nedávné historie. Zatímco ve svém románovém debutu Chlípnice (2005) zachraňoval před zapomněním svět nočních dostaveníček perverzních homosexuálů v socialistickém Polsku 70. a 80. let, ve svém druhém románu Královna Barbara jako by se snažil zaznamenat bolestný přerod rozkládajícího se socialistického systému v divoký mafiánský kapitalismus raných devadesátých let.
Může se život majitele pokoutní maloměstské zastavárny stát námětem literárního díla? Pro polského spisovatele Michała Witkowského (1975), autora dnes už kultovního románu Chlípnice (2005, česky 2006) o životě homosexuálů v socialistickém Polsku, není zřejmě žádné téma dost okrajové na to, aby nestálo za to se jím zabývat.
