Začít tuhle recenzi tvrzením, že současná britská próza je až neuchopitelně rozmanitá a bohatá, je trochu pleonasmus, ale přesto. Ano, v posledních několika desetiletích se na scéně objevilo tolik brilantních autorů a tolik úžasných knih, že na to je obsáhnout, řečeno parafrází na název jedné "bondovky", "jeden život nestačí". K úctyhodnému množství těchto autorů přibývá v hektických posledních letech vždy několik nových jmen ročně a orientovat se v terénu současné britské literatury se tak stává obtížnějším a obtížnějším. Stejně obtížné je ovšem i o této literatuře psát, charakterizovat její tendence (pokud nějaké takové vůbec existují), prostě snažit se do chaosu vnést řád - který sice vždy bude jen arbitrárně uvaleným, "ne-přirozeným", nicméně bez něj lze stěží o "literatuře" jako takové mluvit. Bez tohoto iluzorního řádu by čtenáři zůstalo jen stěží víc než shluk jednotlivých knih a jako teoretický text novinové recenze.

Proto je tolik záslužná každá kniha, která se pokusí na džungli současné britské prózy podívat trochu z odstupu, která se pokusí jednotlivá díla, nebo dokonce autory nějak tematizovat. V poslední době se objevily hned dvě - po sbírce esejů zabývajících se kulturní rozmanitostí britské literatury posledních let, jež vydalo nakladatelství Oxford University Press, teď nakladatelství Polity přišlo s podobným, o něco silněji teoreticky postaveným projektem s výmluvným názvem Contemporary British Fiction (Současná britská próza). Její editoři Richard J. Lane, Rod Mengham a Philip Tew, akademici působící na univerzitách v Londýně, Cambridgi a Birminghamu, se - zcela pochopitelně - rozhodli rezignovat na to podat v knize co nejkomplexnější obraz britské prózy posledních deseti dvaceti let. Namísto toho zvolili čtyři tematické okruhy a podle nich vybírali autory. Každá sekce knihy je předeslána úvodním komentářem Richarda Lanea a Philipa Tewa (třetí z editorů Rod Mengham obstaral obecný úvod ke knize).

Prvním a patrně nejzávažnějším (v britské literatuře rozhodně nejfrekventovanějším) tématem je "Mýtus a historie", zabývající se ne snad vyloženě historickým románem jako spíš literaturou, jež se nějakým způsobem vztahuje k problému historie a jejímu vztahu k současnosti. Nadhodil jsem, že toto téma se v britských románech objevuje čím dál častěji - ne náhodou se panel kritiků na podzimním Cheltenhamském literárním festivalu (Cheltenham Festival of Literature) shodl, že "paradigmatem britské románu na přelomu tisíciletí je příběh začínající vzpomínkami na dětství ve viktoriánské době, který posléze zavádí protagonistu na nějaké exotické místo (Čína, Japonsko, Indie), kde se dotyčný namočí do světa zločinu. Jediná věc, o které lze s jistotou říct, že o ní autor psát nebude, je život v současné Británii". K podobnému závěru došla před dvěma lety i A.S. Byatt ve své zajímavé knize esejů a přednášek a totéž konstatují i editoři této knihy: "Je jedním z ústřední paradoxů současné britské literatury, že většina knih - lépe řečeno, většina těch nejlepších knih - se odehrává v jiné době nebo na jiném místě. V posledních třiceti letech dostalo slovo současný konotaci pocitu neustálé a nekonečné změny, střídání novinek a komodifikace uměleckých experimentů." Partie knihy věnovaná vztahu k historii obsahuje čtyři eseje: John Branningan píše zajímavě o brilantní "prvoválečné" trilogii Pat Barkerové (za jeden její díl autorka dostala Booker Prize), Richard J. Lane se věnuje neméně skvostné, ba až dekadentně luxusní próze Jima Crace, Tamás Bényei se pokouší celkově uchopit dílo Grahama Swifta a Rod Mengham obstaral pronikavou studii díla Iaina Sinclaira, jednoho z nejméně známých, leč rozhodně nejzajímavější autorů současné britské literatury.

Druhou částí je téma města - tedy téma, které moderní literatuře dominuje už od dob prvních modernistů, ba dokonce jejich předchůdců (Baudelaire). Zde se Liorah Anne Golomb věnuje dílu Willa Selfa, Anthony Ilona rozebírá román Hanifa Kureishiho Buddha z předměstí, Dominic Head píše o debutu Zadie Smith White Teeth (Bílé zuby), Philip Tew nabízí celkový pohled na dílo A L Kennedy.

Třetí část je nazvaná "kulturní hybridita" a - jak ostatně napovídá sám název - je zaměřena na multikulturní charakter britské literatury posledních let. Stephen Barker píše o díle Salmana Rushdieho, Drew Milne porovnává dva významné skotské prozaiky, Jamese Kelmana a Irvina Welshe a Brad Buchanan si za svůj předmět vybral Caryla Phillipse.

Knihu uzavírá oddíl "patologické subjekty", do které byli zařazeni autoři, kteří se nějak nehodili nikam jinam a ve svých textech se různým způsobem dotýkali bizarních aspektů lidských životů. Robert Eaglestone nabídl skvělý přehled románů a povídek Angely Carter, Kim Middleton Meyer opatřil zajímavou studii vývoje subjektu u Jeanette Winterson, vztah Kazua Ishigura k uměleckému dílu se stal předmětem studie Marka Wormalda a celou knihu uzavírá esej Jamese Diedricka o Martinu Amisovi.

Jak knihu hodnotit jako celek? Svazek má spoustu pozitiv, ba dokonce tolik, že jen obtížně by je šlo všechna vyjmenovat. Především nabízí jistý pohled, určitou mapu současné prózy, kterou lze přijmout nebo odmítnout - podle toho z jakého úhlu na literaturu posledních let nahlížíme. Tato mapa, anebo spíše zvláštní pohled, je přehledná, smysluplná a skvěle pochopitelná. Druhým nesporným kladem je kvalita samotných textů - ta je velice vyrovnaná a některé texty nabízejí neobvyklý hled do svých předmětů. Pokud jsou zde negativa, pak to jsou především ta daná povahou samotného projektu (a tudíž sporná), jako je výběr autorů - skutečně patří Hanif Kureishi a Zadie Smith (dosud autorka jediného románu, byť obdařeného pozorností médií) do stejné ligy jako Pat Barker nebo Kazuo Ishiguro? Zvláštní je i kombinace starší a mladší generace: na jedné straně Swift, Amis, Ishiguro, ba dokonce ještě Carter, na druhé zmiňovaná Smith, Irvine Welsh, A L Kennedy. Někoho možná zarazí i formální nejednotnost textů: proč se některé věnují konkrétnímu dílu, druhé celé autorově tvorbě? Rovněž editorské studie před jednotlivými oddíly knihy by mohly být obsáhlejší. Ať je tomu jakkoli, tohle všechno jsou jen drobnosti. Editoři připravili výbornou a užitečnou knihu, která - když nic jiného - je přinejmenším hodně přínosným svazkem výborných esejů. A to není málo.

Richard J. Lane, Rod Mengham a Philip Tew: The Contemporary British Fiction, Polity, 2002, 276 s.