Pokud si člověk pod slovem Skotsko okamžitě vybaví svět románu Trainspotting (česky 1997), není to úplně tak neobvyklé - prvotina skotského prozaika Irvina Welshe (nar. 1961) se nestala kultovní knihou náhodou, dokonale totiž vystihla trendy a kulturní atmosféru devadesátých let. Čtenářský, kritický a koneckonců i komerční úspěch románu byl skutečně neobvyklý, až samotného autora uvedl do rozpaků: Welsh se stal přes noc nikoli uznávaným spisovatelem, nýbrž kulturní celebritou, což často pochybujícímu autorovi možná úplně po chuti nebylo a logickým vyústěním bylo následné tápání. Další romány, včetně knih Barevnej svět (česky 1999) a Sviňák (česky 2001), mnoho převratného nenabízejí a zůstávají silně ve stínu prvotiny Trainspotting - ostatně v případě druhého jmenovaného románu autor prý uvažoval o tom, že to bude jeho kniha poslední. Nebyla. Loni přišel s novým románem Glue (Lepidlo), jenž okamžitě zaznamenal úspěch nejenom čtenářský - jako všechny Welshovy knihy, včetně těch průměrných - ale i kritický: britská kritika, slovy Johna Burnsida z Times Literary Supplement, novou knihu ohodnotila jako "nejenom nejambicióznější, nýbrž i nejcelistvější a nejhlubší dílo, jež Welsh dosud napsal". V kontrastu k předchozím katalogům zvráceností a morální zkaženosti přichází v novém románu výrazné zklidnění tónu - Welsh se vrací na důvěrně známou půdu, již prozkoumal už v Trainspotting a zachycuje dospívání skupiny mladíků, jimž se však dospět jaksi nedaří - to pro fatální nedospělost mužství, nebo toho, co román prezentuje jako mužskou sílu. "Lepidlo", píše dále Burnside, "jak naznačuje už název, je hlavně román o silách - dobra a zla, silách společenských, psychologických i imaginativních - které drží skupinu mladých mužů pohromadě." A právě polarita sil, na rozdíl od pochmurně jednostranného pohledu minulých knih, si získala největší kritické uznání a nový Welshův román je považován za rázné vykročení ze stínu Trainspotting směrem k hlubšímu literárnímu ztvárnění současné společnosti. Hlubšímu hlavně z jednoho prostého, leč na první pohled možná nikoli úplně zřejmého důvodu: Trainspotting tak dobře přijala kritika i čtenáři zaměřující se na tu "vyšší" neboli okamžitě ne-konzumní literaturu hlavně proto, že kniha zachycovala jistou společenskou vrstvu, jež má pro hodně lidí zvláštní přitažlivost. Nicméně kdo by si knihy všiml, kdyby měla stejné literární kvality, stejně dobře zachycovala jazyk a zvyky určitého milieu a byla situována například do prostředí středních vrstev? Vždyť nad Nickem Hornbym všichni ohrnují nos.

Inu, právě toto je problém, na který dal Welsh ráznou odpověď až v Glue, což nyní - srpen 2002 - už není jeho poslední román. Před několika týdny přišel s novinkou jménem Porno, což je volné navázání na Trainspotting a podle prvních ohlasů respektované kritiky kniha ve všech směrech špatná. Že by se lákadlo jménem Trainspotting ukázalo jako příliš mocné? Ostatně Welshovi se v pozici obletované celebrity prý zalíbilo. Samozřejmě, to samo o sobě by vůbec nevadilo - hodně autorů, třeba Welshův krajan Iain Banks, zvládá být jak mediální celebritou, tak autorem oplývajícím myšlenkami. Po Glue to vypadalo, že se sem zařadí i Welsh - zbavil se oné posedlosti jistým prostředím, které je sice fascinující, zejména pro některé čtenáře, ovšem pro samotného autora svazující. Hlavně Glue vykazuje známky snahy o vykročení za pouhý popis - koneckonců všechny dosavadní knihy nebyly víc než jen popis určité komunity. Samozřejmě, to samo o sobě není na závadu, dokonce to může být brilantní výchozí bod, ale po čase se to okouká. Nuže? Glue není brilantní kniha a byť není ani tak zajímavá jako Trainspotting, je náznakem, že bychom se od Welshe mohli do budoucna dočkat skutečně mistrovského díla. Jeho nejnovější autorský počin patrně tento příslib trochu odsunul.