V originále spatřil román debutujícího pětatřicetiletého autora světlo světa v roce 1991 a stala se prvním dílem volné trilogie situované do fiktivní latinskoamerické země. Bernieres si románem vysloužil příznivý ohlas kritiky, dostal několik celkem respektovaných cen a v roce 1993 byl dokonce vybrán mezi dvacet nejlepších mladých (věkové kritérium zde bylo asi poněkud volné) britských prozaiků. A jak sám s trochou hořkosti v hlase poznamenává, za nadějného "mladého" prozaika je považován dodnes. Louis de Bernières, potomek francouzské hugenotské rodiny, která po zrušení ediktu nantského uprchla z Francie a usadila se na jihu Anglie, prošel zajímavou životní dráhou - vedle poměrně běžného povolání spisovatelů, jímž je kantořina, se chvíli živil i jako automechanik, prodavač, kurýr a dokonce i jako honák dobytka v Kolumbii, kde strávil jeden rok. A právě zde načerpal cenné zkušenosti ke své latinskoamerické trilogii.

Už jsem zmínil, že děj je posazen do fiktivní latinskoamerické země. Fiktivní, leč na druhou stranu veskrze reálné, neboť tato země je jakýmsi amalgámem několika zemí regionu, přičemž autor si z každé z nich vybral specifické rysy, jež doplnil o rysy obecné (korupce, prorůstání státu a armády, drogy, levicová povstalecká hnutí). Kniha je laděna jako groteska, přesto zde najdeme scény, jež bychom v tradiční grotesce asi nehledali, totiž neuvěřitelně násilné a lidsky hluboce znepokojující výjevy, které ovšem výrazně podtrhují autorovo sdělení. Na druhé straně tomuto ponurému portrétu pošlapávání všech lidských hodnot nechybí ani odlehčující (a vlastně i zlidšťující) humor a impozantní vypravěčská hravost. Jelikož román je postaven jako satira stávajících společenské a politické reality na jihoamerickém kontinentu, je nasnadě, že postavy zde nebudou hrát nikterak dominantní roli. Pravda, je jich zde celá řada, ovšem ve většině případů se jedná o karikatury nebo o typy bez nějaké propracovanější psychiky - což ovšem lze asi jen stěží autorovi vytýkat. Bernières rozvíjí příběh po několika liniích, které se posléze spojí v grandiózním finále: tak tu máme dona Emmanuela z titulu knihy, anglického podivína, který se rozhodl "zmizet" v anonymitě latinskoamerického venkova a žít způsobem života prostých vesničanů, bohatou a zjemnělou doňu Constanzu, jež najde sexuální osvobození i naplnění ve skupině levicových partyzánů, neuvěřitelně stupidního a zvráceného kapitána Figuerase nebo dobráckého, leč naivního generála Fuerta. Panoptikum postaviček doplňují prvky, jež jsme si zvykli spojovat s jistým druhem magického realismu, a tak v knize narazíme na přerostlé kočky, ochraňující duchy nebo záchvaty všeprostupujícího smíchu. A jelikož magický realismus už tak nějak k Latinské Americe patří, není žánrové ladění knihy vůbec nepřípadné.

Po literární stránce je Bernières autor poměrně konvenční - nehledá nové vypravěčské postupy ani neotřelé metafory, volí spíše civilní tón a vypravěčsky se "veze" na vlně již zmíněného magického realismu. To ovšem nikterak neznamená, že by byl nezajímavým nebo průměrným autorem. Nikoli, jeho síla spočívá hlavně v podání: pochmurný obraz latinskoamerické socio-politické reality dokáže podat výstižně, komplexně, přesto však živě. Namísto kázání a sociologických esejistických vložek je Bernières s to nabídnout velice přesné letmé postřehy, které jsou důmyslně rozsety po celé knize, takže obraz oné fiktivní/nefiktivní země vyvstává plasticky během četby a čtenář nemá ani na chvilku dojem, že se jej autor pokouší nějak "vzdělávat" nebo poučovat. A ke čtivosti jistě přispívá i "dobrodružné ladění" - příběh je dobře napsán, nepostrádá nezbytné napětí ale ani spád. Úchvatný, chvilku děsivý, chvilku humorný obraz čtenáře prostě vtáhne dovnitř, aniž by věděl jak.

Velká literární nebo filosofická témata bychom v knize hledali marně, román je spíše glosou moderních dějin Latinské Ameriky, jež zde ovšem slouží jako model celosvětových moderních dějin. A jako glosátor je Bernières navýsost přesvědčivý a zábavný: jeho zkratkovité náčrty jdou na samou dřeň problémů, jsou neuvěřitelně výstižné a mnohdy ve své jednoduchosti a přímočarosti i překvapivé.

Válka o zadnici dona Emannuela je kniha, kterou nelze než doporučit, a nakladatelství BB Art patří obrovský dík za to, že tohoto autora - v inventivním překladu Viktora Janiše - pro české čtenáře objevilo.