Profesor Josef Žemlička (nar. 1946) patří k předním tuzemským odborníkům na období vlády Přemyslovců, jeho monumentální práce Čechy v době knížecí a Počátky Čech královských zná minimálně podle názvu snad každý student historie, zároveň se jeho odborné monografie dočkávají pozitivních reakcí i u laických čtenářů, pro které je historie koníčkem, nikoli pracovní náplní. V roce 2003 debutoval i jako autor beletrie: román Zpověď Kukaty se – nepříliš překvapivě – rovněž týkal období vlády Přemyslovců. Na rozdíl od odborných publikací nicméně mohl Žemlička v tomto případě popustit uzdu fantazii a nechat v knize vystupovat celou plejádu postav, o nichž bychom v dochovaných pramenech nenašli ani zmínku. Kromě toho nenásilnou, byť poměrně průhlednou formou čtenáře seznámil s řadou poznatků historické antropologie, ať už šlo o přežívající rezidua pohanské víry, sociální nerovnost nebo třeba dojmy, které v tehdejších lidech vyvolával hluboký a neprostupný les.

Podobně lze charakterizovat i autorův druhý román Čtvrtý bratr, vydaný letos Nakladatelstvím Lidové noviny. Děj se tentokrát odehrává zhruba o sto let dříve, než svá dobrodružství prožíval Kukata, v době komplikovaných bojů o vládu nad Čechami kolem roku 1000. Hlavní postava, bojovník Styr náležející ke knížecí družině, se tak stává svědkem vyvraždění Slavníkovců, založení davelského kláštera i vlády knížete Vladivoje, který do učebnic dějepisu vešel především díky své náklonnosti k alkoholu, na pozadí se mihne též smrt svatého Vojtěcha či založení hnězdenského arcibiskupství. Nechybí řada dalších událostí, známých spíše jen odborníkům a studentům. To vše Žemlička oživuje složitým předivem mocenských intrik, v nichž vynikají zejména Vršovci, ale i mnozí vedlejší členové přemyslovského rodu. Vztahy v knížecí rodině Žemlička skutečně nevykresluje nijak ideálně, nejedná se však o snahu šokovat čtenáře změnou kánonu známého z učebnic dějepisu, záměrem je spíše dodat hlubší rozměr strohým zprávám kronikářů a letopisců.

To vše Styr, podobně jako Kukata, sleduje z bezprostřední blízkosti, zároveň jakožto neurozený zůstává prostým člověkem se všemi strastmi z toho vyplývajícími, díky čemuž máme opět možnost nahlédnout do všedního života a mentality těch, jimž kronikáři obvykle pozornost nevěnovali. Styr tak přijímá jako zcela běžné, že malé děti často umírají na různé nemoci, neví, jak je vlastně starý a nijak jej nepobuřují přetrvávající pohanské zvyky ani velmi volné pojetí partnerské věrnosti, zhusta ustupující chtíči knížete či jiných urozených mužů. Podobně jako Kukata má i Styr značné nejasnosti o svém původu, ale na rozdíl od něj nečelí intrikám a vražedným útokům namířeným přímo na svou osobu, byť o různé rvačky, bitky a jiné násilnosti, dnes jednoznačně vnímané jako trestný čin, ale tehdy považované za běžnou součást všedního dne, nouze není.

Život ve středověku ale nebyl jen neutuchajícím sledem násilností a lopocení se na poli, patřily k němu i různé slavnosti. Církevními svátky se Žemlička blíže nezabývá, i Vánoce a Velikonoce pomíjí jen několika slovy, což nejspíše souvisí se slabou pozicí, jakou církev ještě měla, alespoň trochu ale nechá čtenáře nahlédnout na jeden pohřeb a jednu svatbu a především na intronizaci nastupujícího knížete na kamenném stolci v areálu dnešního Pražského hradu. I těmto slavným okamžikům dodává Žemlička lidský rozměr a názorně ukazuje, že způsob, jakým tyto události prožívali jejich účastníci a svědkové, se může od podání zaznamenaného v dobových pramenech výrazně lišit.

Fiktivní vypravěč, jehož perspektivou autor vypráví o známých historických osobnostech, pochopitelně není nijak nový a originální, použila ho například již Marie Holková koncem třicátých let v románu o sv. Václavovi Tisíc tomu let. Žemlička možností, které tento přístup poskytuje, využívá naplno, byť na rozdíl od Kukaty, kterého nechal příběh vyprávět v ich-formě, zavádí čtenáře i do míst, kam Styr přístup neměl.

Debutovou Zpověď Kukaty doporučovali svým studentům jako čtivou sondu do života v českém raném středověku i někteří vedoucí vysokoškolských seminářů. Lze očekávat, že podobnou roli bude plnit i Čtvrtý bratr, pochopitelnou formou osvětlující složité mocenské vztahy nejen na území českého státu, ale částečně i s Polskem a německými panovníky. A podobně jako Žemličkova předchozího románu se ani jeho letošní novinky nemusí obávat také čtenáři, kteří o tomto méně známém období českých dějin mají jen mlhavé, nebo vůbec žádné povědomí.