Co je to (biologické) pohlaví? Existují opravdu jen dvě? Podílejí se na jeho určení i jiné faktory než chromozomy? Odkud se bere sexuální motivace a proč nám někteří lidé připadají atraktivnější než jiní? Jak se na pohlavnost a sexualitu dívali starověcí a středověcí učenci? Na tyto a mnohé jiné otázky odpovídají více než dvě desítky vědců z předních českých pracovišť (spadajících pod Univerzitu Karlovu) v graficky poutavé knize Sex, plození, pohlaví s několika poznámkami o genderu, která je „jedním z výstupů Univerzitního výzkumného centra (UNCE) ‚Příroda a kultura: Historické, kulturní a biologické koncepce lidské přirozenosti‘, na němž se podílela Přírodovědecká fakulta, Fakulta humanitních studií, 1. lékařská fakulta a Centrum teoretických studií Univerzity Karlovy“.

O původu sexu

Už z výčtu domovských pracovišť badatelů zapojených do projektu je zjevné, že publikace na otázky pohlavnosti a sexuality nahlíží vskutku ze široka, tedy nikoli čistě z biologického hlediska jako před lety autoři knihy Rozmnožování z pohledu evoluce, nýbrž i z pozic medicíny, filozofie či historie vědy. Hned na začátku ovšem editoři svazku upozorňují, že právě vzhledem k uvedenému procesu geneze nejde o všeobjímající, učebnicově ucelený text, ale o mozaiku odborných esejů, jež jsou sice do určité míry provázané vzájemnými odkazy, avšak zároveň ukazují, z kolika různých úhlů lze danou problematiku uchopit.

Kniha se dělí do čtyř tematických částí (Teoretická biologie, Etologie, Historicko-filosofické sondy, Utopie), které dohromady sestávají ze sedmnácti kapitol. Celkem logicky ji otevírá stať Jana Tomana, která hledá odpovědi na stále ne zcela vyřešenou otázku, jak vzniklo pohlavní rozmnožování a proč se lidé stejně jako většina ostatních živočichů uchylují navzdory řadě nevýhod (třeba nutnost najít vhodného pohlavního partnera nebo plýtvání zdroji na tvorbu synů) právě k němu. V biologickém pohledu na pohlavnost a sexualitu pokračuje Jana Švorcová, která ve své kapitole kromě významu epigenetiky či vlivu genů a prostředí na určení pohlaví u různých živočichů objasňuje také pojem intersex, který ve veřejné debatě v poslední době zaznívá čím dál častěji, nezřídka však ve značně dezinterpretované podobě. Biologickou část uzavírá Lenka Příplatová poměrně vyčerpávajícím pojednáním o homosexualitě v přírodě.

Od atraktivity k utopii

Druhý oddíl zaměřený na etologii se, jak napovídá podtitul Lidská sexualita v evoluční perspektivě, věnuje výhradně člověku. Autoři šesti kapitol zkoumají například roli smyslových modalit ve vnímání atraktivity (co může o člověku prozradit pach nebo barva hlasu?), evoluční kořeny parafilních sexuálních preferencí (porozumění jejich původu není přínosné jen pro terapii, ale i pro lidský přístup k těm, kdo takové preference vykazují) nebo příčiny sexuálního znechucení (co a proč nám v sexuální oblasti připadá nechutné?). Velmi zajímavá je kapitola Jakuba Fořta a Kláry Bártové, která představuje teorie vzniku homosexuality (vliv genetiky, hormonů, sociálních faktorů) a zkoumá rozdíly mezi homosexuálními a heterosexuálními jedinci.

Třetí částí se kniha překlápí do své druhé poloviny a výrazně mění úhel pohledu. Zatímco předchozí kapitoly ukazovaly, jak na zkoumané jevy pohlíží moderní biologie, etologie a medicína, v těch následujících se čtenář dozví, co si o rozmnožování či pohlavnosti mysleli antičtí učenci (především Aristotelés), pozdně středověcí myslitelé a novověcí lékaři. Za zmínku stojí rovněž kapitola Petra Hampla, která rozebírá souvislosti mezi vývojem vnímání lidské genderové identity v průběhu staletí a výzkumem eusociálního hmyzu (především mravenců a včel), u nějž „pohlavní role [kvůli haplodiploidnímu systému dědičnosti] vycházejí ze zcela jiného základu než u lidí.“ 

Závěrečný oddíl otevírá Lenka Ovčáčková kapitolou o Christianu von Ehrenfelseovi, rakouském badateli, který působil mnoho let v Praze a usiloval o prosazení utopické sexuální reformy, jíž reagoval na domnělý úpadek sexuální morálky i degeneraci západní společnosti. Snad ještě „zábavnější“ je následující stať Jana Musila, která rozplétá fascinující příběh meziválečného eubiotického hnutí, jehož zakladatelem byl český lékař Stanislav Růžička. I ten byl zklamaný z pozvolného rozkladu společnosti, a prosazoval proto její zásadní reformu, mimo jiné „obnovu tzv. přirozeného způsobu života a přirozené role muže a (zejména) ženy.“ Přestože této „bohulibé“ činnosti věnoval neskonalé množství energie a neúnavně apeloval i na nejvyšší místa, nepřesvědčil takřka nikoho, a eubiotika naštěstí zůstala jen historicko-vědnou kuriozitou.

Šíře a pestrost

Autoři a editoři Sexu, plození, pohlaví odvedli poctivý kus práce a čtenářům představují originální knihu, která ukazuje některé směry, kudy se ubírá tuzemský výzkum sexuality, pohlavnosti a všeho, co s tím souvisí. Jak už zaznělo výše, svazek je výstupem grantového projektu a nutně se tedy omezuje na problematiku, kterou se zabývají členové řešitelského kolektivu. Díky tomu má sice kniha velké tematické rozpětí (od evoluční biologie po filozofii), zároveň ale některé oblasti, jež by čtenáře jistě mimořádně zajímaly, kupříkladu sociologii sexuality a všeho kolem, takřka vůbec nepokrývá (jak ostatně editoři přiznávají hned na úvod). Není to však nijak zvlášť na škodu, pakliže čtenář ke knize s tímto vědomím přistupuje. Pestrost naopak zaručuje, že si zde každý najde to své, a není pochyb, že přinejmenším závěrečné kapitoly o návrzích bizarních společenských reforem zajmou i toho, koho zlákala primárně biologické stránka věci, a naopak.

Jednotlivé kapitoly navíc často odkazují na další české i zahraniční zdroje, takže svazek do jisté míry slouží i jako rozcestník, který zájemce nasměruje, kam pokračovat. Třeba i ke knihám samotných autorů, jež témata vybraných statí rozebírají mnohem zevrubněji. V tomto ohledu můžeme jmenovat Pohlavní rozmnožování optikou evoluce (Academia, 2015) Jana Tomana, O mravencích a lidech (Pavel Mervart, 2018) Petra Hampla či nedávnou monografii Elišky Fulínové Aristotelés o plození živočichů (Pavel Mervart, 2023). Otázkou samozřejmě zůstává, kdo tím čtenářem bude: zda především veřejnost odborná, nebo jestli se skutečně vyplní přání editorů svazku „oslovit i čtenáře mimo akademickou obec a umožnit jim strukturovanější vhled do otázek, které se v posledku týkají každého z nás.“ Pokud by se to podařilo, bylo by to bezesporu přínosné, zvážíme-li, jak některé z otázek probíraných rozdělují společnost a jak často ve veřejném prostoru zaznívají nejrůznější polopravdy, mýty i zcela mylné informace o sexualitě, pohlavnosti či genderu (který je však v knize probírán skutečně jen okrajově). Nicméně se obávám, že k mnohým, jimž by předložené poznatky mohly být užitečné, podobné texty i vzhledem k rostoucí nedůvěře části společnosti vůči akademikům (a obzvláště humanitním vědcům) stěží proniknou. Snad v tomto ohledu pomůže zdařilá grafická úprava, díky níž je kniha nepřehlédnutelná a zároveň působí vcelku přístupně. Ještě užitečnější by ale možná bylo, kdyby autoři některé své výzkumy zkusili zpopularizovat skrze kanály s větším dosahem a ukázali, jak zajímavá věda se u nás dělá.