Ve vyprahlém městečku Slunohrad se nic neděje. Slunce pálí, stromy usychají, fontány netečou a lidé v tom vedru raději sedí doma. Letní sídlo stárnoucí superstar Esmeraldy Jonagoldové, kterou už čtyři roky nikdo nespatřil, zeje prázdnotou a tytam jsou i vyhlášené večírky s třešňovým likérem a poletujícím papouškem. Prázdnými ulicemi s barevnými vilkami se však jako vítr prohání na bruslích desetiletý Vilda a seznamuje nás s dalšími svéráznými obyvateli města: trafikantem Ollem posedlým bulvárními plátky, taxikářkou Normou, pečovatelkou o toulavé psy Sheilou a kuchařem Germainem z restaurace Potěmkin. Jelikož Slunohrad stále více upadá v zapomnění – vlaky na nádraží přijíždějí prázdné a dříve proslulá továrna na turecký med nemá skoro žádné zakázky – prahnou všichni po nějakém dobrodružství. Když Norma na nádraží jednoho dne zahlédne Esmeraldu, respektive pouze její bílé diskoboty, a rozkřikne se fáma, že se zase vrátila a vystoupí na padesátém výročí Fontánového festivalu, obrátí to celé městečko vzhůru nohama. Zpěvaččino domnělé vystoupení si nechce nechat ujít ani desetiletá korunní princezna, která svou návštěvou nenadálý poprask ve městě znásobí.

Tanec a zpívání v dešti

Obyvatelé města vzrušeně diskutují o návratu velké hvězdy, fabulují a spekulují, ale také se obávají, zda nenaletěli nějakému výmyslu. Nicméně všichni se společně vrhnou do úklidu zanedbávaného města, leští fontány a drhnou psí kožichy, aby mohli být v den koncertu všichni včetně princezny perfektně připraveni u pódia a napjatě očekávat Esmeraldinu show. Vtom se však ve Slunohradu, kde nikdy neprší, strhne obrovský liják…

Autorkami Poprasku (2021, č. 2024) jsou Belgičanky Yelena Schmitz (1992) a Nina Claes (nar. 1994), přičemž Claes se zasloužila o koncept knihy, zatímco Schmitz jakožto autorka textu Popraskem debutovala v žánru literatury pro děti. Nyní jí v Belgii vychází druhá dětská kniha Hotel Kosmos (2024) o statečné dívce Marii. Poprask vyšel původně v nizozemštině a součástí vydání je také bezmála hodinová rozhlasová hra (v režii Niny Claes), kterou si lze stáhnout skrze QR kód. Na podzim roku 2025 se chystá dokonce divadelní představení se dvěma herci a spoustou pestrých předmětů, postav a zvuků. Vlámská verze Poprasku tak má podstatně větší přesah než její český protějšek a dává více vyniknout tvůrčímu potenciálu autorek napříč různými uměleckými odvětvími. Mimochodem, čeština je vůbec první jazyk, do kterého byla kniha zatím přeložena.

Čarovná moc fantazie a davové šílenství

Leitmotivem příběhu jsou fabulace, smyšlenky a síla lidské fantazie, které v městečku nakonec vyústí v radostnou a zábavnou událost. Bujná fantazie se nezrcadlí jen v bulvárních domněnkách, ale i v různých podivnostech, kterými autorka i ilustrátorka knihu hojně zásobují: Sheila chytá psy síťkou na motýly, Esmeraldě město připravuje třímetrovou sochu z roztékajícího se tureckého medu a korunní princezna umí pomocí svých obrovských odstávajících uší odposlouchávat rozhovory ve všech domácnostech. Na pestrobarevných dynamických ilustracích gentské výtvarnice Ruth De Jaeger (nar. 1993) zase jen tak mimochodem vidíme kálející holuby, močící psy, Vildu s čepičkou s vrtulkou nebo Normu jako mužatkovitou taxikářku s knírkem. Mezi řečí autorka do textu zasazuje méně kultivované popisy typu: Majitelka továrny na turecký med „si z nosu trhala chloupky a dávala si štamprličku“. Nebo když si Gigi u příprav na oslavu „vymáčkla pupínek na zádech. Tohle je den D!“.

Fantazie a kuriózní nápady autorek se promítají i do snění hrdinů. Vilda chce být jednou slavný jako Esmeralda, zbohatnout nákupem akcií, koupit si dům v amazonském pralese a jako kouzelník řezat známé moderátorky napůl. Norma zase vždy snila o povolání kaskadérky nebo proskakování hořícími kruhy a korunní princezna o světové konferenci všech princezen. Postava ušaté princezny ztělesňuje typické rozmazlené princezny z pohádek, neboť všechny sekýruje a okamžitě si vydupe všechna svá přání, například účast na koncertu Esmeraldy.

Ačkoliv příběh pojednává o fiktivním mikrokosmu kuriózního městečka, témata v něm zpracovaná jsou realistická a v podstatě moderní: zpěvaččin strach ze stárnutí, lesbický vztah majitelky továrny, různá barva pleti obyvatel či síla drbů a fám. Po přečtení knihy si dospělý čtenář pravděpodobně bude klást otázku, kde se v autorkách vůbec vzal nápad napsat příběh o staré zpěvačce prchající před bulvárem a podivném Slunohradu s ještě podivnějšími obyvateli, ale děti se bláznivých nápadů nezaleknou. V příběhu najdeme mišmaš nejrůznějších prvků, které však dohromady dobře utvářejí poměrně jednotný obraz jedné neobvyklé komunity. Dětsky naivní, humorné ilustrace plně korespondují se zábavným textem, jenž vás nutí číst dál a dál, protože opravdu nemáte tušení, co na vás v příběhu ještě může čekat. Jisté je, že vás Slunohrad vřele přivítá a, jak doporučuje Vilda, možná si k četbě koupíte i tyčinku tureckého medu.