Dámské a pánské záchody. Nalevo nebo napravo? Lukášovi připadá, jako by se mu figurky na štítcích dveří vysmívaly. Holka nebo kluk? Pomalu se blíží léto, všichni ze třídy si domlouvají plány na prázdniny a Lukáš má strach, že jeho se nikdo nezeptá. Nezapadá do žádné party. Rozbalí si nanuka, lehne si na gauč a do vyhledávače v mobilu napíše: „Nejsem ani holka, ani kluk.“

Díky internetu do celého světa

Na internetu narazí na odlišné genderové identity od Albánie po New York – ať už jde o burneši, které si přisvojují mužskou roli a po celý život zůstávají bez manžela a dětí, kulturu ballroomů a vougingu v New Yorku, hidžry (lidé třetího pohlaví, kteří již několik staletí žijí v Indii), nebo českou malířku Toyen. Ti všichni se vymykají tradičnímu binárnímu vnímání genderu. Kniha Ani holka, ani kluk ilustrátorky Marto Kelbl přibližuje různé žité reality nebinárních a trans komunit, které na mnohých místech planety existují stovky let. Formát připomínající dětskou encyklopedii se prolíná s komiksovou dějovou linkou, ve které se Lukáš sám snaží zjistit, kým je. Hlavní dějový konflikt se odehrává v momentě, kdy si uvědomí, že by se možná chtěl oblékat jinak, než jak se od kluků očekává. Naštěstí pozná Sáru, která místo otázek jednoduše přijímá to, kým Lukáš je, a celá kniha končí okamžikem, kdy se Lukáš představí jako Elu. Cesta k novému jménu je tu zobrazená nekonfliktně a uvolněně. Právě lehkost autorčina přístupu k tématu ukazuje, jak jednoduše lze o genderové identitě mluvit a také jak zásadní jsou v procesu přijetí sebe sama reakce okolí, ale hlavně i vzory, ke kterým je možné vzhlížet.

Příběh doplňují syté teplé barvy a výrazné ilustrace. Zvlášť celostránkové portréty mají naprosto elektrizující efekt. A právě i na vizuální stránce děj z velké části stojí. Autorka se vyhýbá používání duhových motivů nebo vlajek stejně jako násilnému označování nebo škatulkování. Elu jednoduše popisuje, jak se cítí, což je nakonec nejsilnější motiv knihy.

„Proč by nemohl nosit kabelky i někdo jinej než holky?!“
„Někdo jinej?“
„No, třeba já. Já se totiž necítím jako kluk. Ale taky se necítím jako holka. Jsem tak nějak…“
„Seš prostě někde mezi.“

Tradice versus stereotypy

Přestože kniha zobrazuje genderovou diverzitu, na mnohých místech sklouzává k zobrazování stereotypů spojených s jinou než eurocentrickou kulturou, které jsou v současnosti považovány za problematické. Původní obyvatelé Ameriky jsou v knize označováni za Indiány*ky, na ilustracích mají peří ve vlasech a mokasíny, Indky*ové zase chodí v žabkách nebo naboso. Rozlišení mezi tradiční kulturou a stereotypním zobrazováním neevropských kultur zůstává nejednoznačné. Příběh se snaží říct, že nehledě na pohlaví můžeme nosit růžové kabelky nebo vlasy na ježka, ovšem obyvatelé*ky jiných zemí světa balí do ozdobného papíru tradičních látek, ale i rolí, které jsou jim přisuzovány, což vyznění knihy poněkud problematizuje. Stejně tak jazyk, který autorka používá, naprosto obchází diskuse ohledně gender neutrálního jazyka vedené v poslední době.

V knize jsou sice prezentováni lidé vymykající se binárnímu vnímání pohlaví, ale dělení rolí, které zastávají, víceméně binární je. Muxes, žijící na jihu Mexika a neidentifikující se jako muži ani ženy, se „vzájemně líčí, porovnávají si výšku podpatků. Starají se ale také o příbuzné, udržují typické tradice a rituály a je s nimi veselo. Umějí naslouchat a sousedi se jim rádi svěřují“ (s. 52–54). Stejně tak burneši se plně odevzdávají své mužské roli, nosí zbraně a jezdí na koni. Nejedná se ale o něco, co bychom měli vytýkat primárně knize, ale spíš obecnému diskurzu a jazyku, který gender a genderovou identitu obklopuje a ukazuje přitom, jak složité je definovat nebinaritu bez stereotypního chápání genderu a genderových rolí. Marto Kelbl sice v některých pasážích zjednodušuje, nutno ale zdůraznit, že díky tomu téma zároveň zpřístupňuje. Kniha tak není určená pouze těm, kterým je téma blízké, ale může oslovit i široké spektrum čtenářstva. Přestože se zobrazování queer identity v českém prostředí objevuje stále spíš okrajově, literární debut Ani holka, ani kluk celkem razantně vstupuje mezi opatrné našlapování kolem tématu genderových identit. Nominace na ceny, kterých se knize dostává, navíc ukazují, že autorka vytvořila dílo, jež na českém literárním poli dlouhou dobu chybělo.