Dětí s očními vadami ve světě neustále přibývá a dle odborníků by až čtyřicet procent českých školáků mělo nosit dioptrické brýle. Viníkem jsou na jedné straně mnohdy zatracované televizní a počítačové obrazovky, jejichž sledování vede k celosvětové epidemii myopie: statistiky hovoří o obrovském nárůstu krátkozrakosti především v Asii (až 90 % populace), ale i v Evropě se počet majitelů brýlí za posledních deset let zdvojnásobil. Na druhé straně stojí za množícími se očními vadami pravidelná prevence, osvěta rodičů při péči o zrak svých dětí a zlepšující se měřicí přístroje očních lékařů, kteří dokáží vadu zavčas odhalit. Navzdory tomu, že brýle dnes již nepředstavují pro děti takové stigma jako v minulosti, neboť je nosí stále více lidí a jsou i módním doplňkem, nadále se jedná o nezanedbatelný zásah do  života, vzhledu a komfortu. Proto je nutné dítě na brýle dobře připravit a pomoci mu vypěstovat si k nim kladný vztah, například prostřednictvím naučné knihy.

V edici Knihy pro všechna dětská PROČ nakladatelství Albatros vyšla užitečná pomůcka Hurá, nosím brýle (2024) pro všechny dětské nováčky ve světě dioptrií, která objasňuje zásadní pojmy. Její autorka Helena Haraštová (nar. 1987) napsala již více než dvacet knih pro děti (Porozuměj řeči rostlin, Velká kniha tmy, Pocity a co ty?) a její kniha Hurá, nosím brýle byla přeložena do dalších třinácti jazyků. Design obálky si zaslouží pochvalu za jednoduchost, srozumitelnost a vtip: velkýma očima z ní vykukuje malý chlapec prozkoumávající nové brýle ležící na stolečku před ním a některá písmena z názvu knihy jsou schválně rozmazaná, abychom se dokázali vžít do osoby s oční vadou.

Konečně poznat rozmazaného kamaráda

Knihou provází dvě děti, krátkozraký Josífek a dalekozraká Kačenka (autorčiny děti se jmenují stejně), a seznamují nás se základními fakty o brýlích, návštěvě očního lékaře, historii brýlí nebo kvalitě zraku některých zvířat. Oba hrdinové dodávají naučné knize osobní rozměr, lze se s nimi ztotožnit, a zpříjemňují tak obsahově složitější četbu. Popsat funkci zdravého oka nebo astigmatismus není snadné a autorka jevy dětskému čtenáři náležitě zjednodušuje, možná by však neuškodilo přidat detailnější nákres anatomie oka nebo lépe přiblížit, co a kde vůbec jsou ty popisované čočky a rohovky. Krátkozrakost i dalekozrakost vysvětluje hezky s názornými příklady, kdy dalekozraká Kačenka v obchodě mžourá na rozmazané nápisy na cereáliích a Josífek zase nepozná mávajícího kamaráda na druhé straně ulice.

Před první návštěvou očního lékaře pomůže povedená dvoustrana věnovaná procesu vyšetření zraku od nasazení testovací obruby se zkušebními skly, rozpoznávání písmen z tabulky s jedním okem zakrytým nebo měření štěrbinovou lampou a autorefraktometrem. Speciální přístroje v ordinaci jsou sice zobrazeny na ilustracích, v textu je autorka ale bohužel nijak zvlášť nepopisuje ani nepojmenovává, takže se nová slova z knihy nenaučíme. Navíc vynechává nutné (a nepříjemné) rozkapání očí, na které by bylo obzvláště dobré děti připravit. Zdařile však popisuje situace, ve kterých brýle výrazně zlepšují kvalitu života – dítko už s nimi nebude bolet hlava, nebude zakopávat, bude schopné spočítat jasné hvězdy na obloze nebo si nesplete číslo autobusu. Autorka nezapomíná ani na nevýhody brýlí jako jejich zamlžení, nepohodlí při sledování filmu s dalšími 3D brýlemi nebo obtíže při vodních sportech. Ve vynikající části Péče o zrak varuje před dlouhým sledováním obrazovek, nebezpečným sluncem a nedostatkem spánku. Doporučuje jídla prospěšná pro dobrý zrak (mořské ryby jsou dobře známé, ale věděli jste o lískových oříšcích?) a navrhuje pár cviků oční gymnastiky.

Čištění oka jazykem

Jelikož říše zvířat nesmí chybět snad v žádné knize pro děti, pracuje s nimi Haraštová i v Hurá, nosím brýle a předestírá plejádu zrakových šampionů. Gekon si například dokáže oči čistit jazykem, vážka má tisíce čoček pokrývajících skoro celou hlavu, korýš strašek vidí dokonce ultrafialovou barvu a oko kalmara Hamiltonova velikostí odpovídá fotbalovému míči. Prostor dostávají také slavné osobnosti s vadami zraku, zobrazeni jsou ovšem jen prostřednictvím podobizny se jménem a kategorií à la „slavní sportovci“ nebo „slavní malíři“ bez dalších informací. Někteří z vás možná nebudou hned vědět, kdo je Von Miller, Buddy Holly nebo Grace Hopper. Jistě, můžeme googlovat, ale nebyla by pobídka k zírání na displej v knize o brýlích tak trochu paradox? Mezi osobnostmi rovněž chybí zastupitelé slavných Čechů, což je velká škoda. Co takhle Bedřich Smetana nebo Naďa Urbánková?

Zajímavé čtivo nabízí brněnská autorka při pohledu do minulosti očních vad, kdy byli nevidoucí lidé svým kmenem opouštěni a zabíjeni, později naopak uctíváni pro domnělou schopnost věštění. Zjistíme, kdo vynalezl bifokální brýle nebo kdo ukončil metodu pokus a omyl při výběru správných dioptrií, když vymyslel známou testovací tabulku se zmenšujícími se písmeny. Neméně podnětných témat nabízí kniha více a nutno vyzdvihnout, že se autorce na třiceti stránkách podařilo vypíchnout vskutku to nejdůležitější a nejčtivější. Milé ilustrace ukrajinské výtvarnice Any Kobern se nesou v „lentilkových“ odstínech a vyobrazují hrdiny různé barvy pleti, čímž potvrzují zacílení knihy na mezinárodní publikum – to české si Hurá, nosím brýle určitě získá.