Sbírka povídek Post Solis vyšla v Dánsku v roce 2018 a další rok autorovi přinesla prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Samotný fakt, že cenu získal Jonas Eika, způsobil mnoha lidem šok, neboť horkou favoritkou byla Helle Helle s románem Ony. Jonas Eika, o němž do té doby slyšel jen málokdo, však upoutal pozornost i plamenným proslovem, který se zcela vymkl konvencím děkovné řeči. Napřímo slovně napadl přítomnou premiérku Mette Frederiksen, jejíž vláda dle jeho názoru převzala od svých předchůdců rétoriku a kurs „nacionalistického rasismu“. Eikův projev pořádně otřásl obvykle radostnou atmosférou ve stockholmské filharmonii, kde se cena předávala. Před Eikou se o rozruch postarala i nepřítomná Greta Thunbergová, která se nechala slyšet, že o cenu za životní prostředí nestojí, neboť životní prostředí ceny nepotřebuje.

Tehdy neznámý osmadvacetiletý Jonas Eika, nejmladší laureát Ceny Severské rady za literaturu všech dob, se rozhodl finanční odměnu ve výši tři sta padesát tisíc dánských korun věnovat na boj proti nechvalně proslulým tranzitním centrům pro vyhoštěné cizince. V podstatě z minuty na minutu se stal díky své tvorbě i ostrému politickému projevu známou osobností nejen v Dánsku, ale po celém světě. A my si jeho oceněnou knihu nyní můžeme díky nakladatelství Fra a překladatelce Ladě Halounové přečíst česky.

Apokalyptické příběhy

Jonas Eika debutoval sociálně realistickým románem Lageret Huset Maria (Sklad Dům Marie, 2015), odehrávajícím se v nepotravinovém skladu dánského supermarketu. Post Solis nás z dánského mikrosvěta zavádí úplně jinam. Každá z pěti povídek má dějiště jinde: jedna v Kodani, další v Rumunsku, v americké poušti, v Londýně a Mexiku.

Hned první povídka Alvin svým způsobem připomíná Dánskou občanskou válku 2018–2024 od Kaspara Collinga Nielsena. Ocitáme se v ruinách Kodaně, v jejím samotném srdci, kde se má vypravěč vracející se z Malagy sejít se svým bankovním poradcem. Osud ho sice cestou zavane jinam, k někomu jinému, kdo třímá v rukou možnost jeho pohled na svět změnit, ale hrdina se stejně, byť s několikadenním zpožděním, do ruin banky, symbolu kapitalismu, vydává. Nachází ji zavalenou kdesi v podzemí, stále však fungující.

V apokalyptických příbězích realita splývá s fantazií, člověk ztrácí pevné tvary, obrysy svého těla, nabývá infinita. Fyzično, až zvířeckost, se balí do intelektuálních úvah, poetických popisů, smyslového vnímání a líčení života. Animalita přesahuje únosnou míru především v povídce Bad Mexican Dog, v níž patnáctiletý beach boy v Mexiku přes den obletuje návštěvníky pláže a maže je opalovacím krémem, ale někdy příliš rychle, což jim „dodá pocit masitosti“, a to nemají rádi. V noci při orgiích ejakuluje s ostatními beach boyi do bazénu, plní vodu živými organismy, z čehož se člověku dělá až zle. Podobně však i v povídce Já, Rory a Aurora o milostném trojúhelníku feťáků a drobných zločinců hraje hlavní roli tělo a jeho úloha v životě, ale také touha po blízkosti.

Násilí střídá citovost, smyslné prožívání, tělesnost, blízkost v ruinách na mikro- i makroúrovni, nám známý svět dostává trhliny a ty pukají čím dál víc a line se z nich fantasmagorická realita. Tušíme zlovolnost, v jakémsi vyšším řádu, který formuje náš život – není však zcela zřetelný, jen tušený. Zkušený beach boy nově příchozímu radí, že uvnitř musí být úplně prázdný; zní to jako mantra pro život v tomto perverzním světě, jen tak lze ustát tlak zvenčí a obhájit vlastní integritu.

Cit pro jazyk i tělesnou integritu

Texty výrazně prostupuje hra se slovy, především obraty spojené se sluncem; nejedná se jen o letní artefakty ve smyslu slunečníku, ale také pomeranče jako symbol slunce. Lyrické vnímání prožitku („Kůže se lepí, písek pálí, ženské chodidlo okusilo slupku pomeranče“, „Na ramenou mi přistáli ptáci, mezi antilopami přeskočili ještěři a přitiskli se mu břichem k hrudníku. Nic z toho ale nevnímal, protože byl až do poslední částečky kůže plný vibrací křiku“, „vzduch mezi našimi nahými břichy je hutný“) střídá hluboká znalost ekonomiky, marketingu a byznysu.

Autor v díle prokazuje obrovský cit pro jazyk a tělesnou integritu, smyslnost, světlo, náladu a vnímání slunce, které nás drží při životě. V dystopické sbírce pěti povídek hovoří za celou svou generaci a zároveň reprezentuje skupinu spisovatelů, která se staví proti kapitalismu, jeho dopadu na člověka a zabývá se klimatickou krizí, před níž nelze zavírat oči. Ústředními tématy Eikových textů v Post Solis jsou sice nejistota, technologie, vztahy a životní prostředí, ale autor zřejmě zanechal přítomnost na nějakou dobu za sebou. Již několik let totiž pracuje na historickém románu o křesťanské mystice a ženském hnutí ve třináctém století.