Uznávaná a oceňovaná finská ilustrátorka Salla Savolainen (nar. 1962) se zamýšlí nad tím, co ji přivedlo k tvorbě naučných knih pro děti a co by si ráda odnesla ze stavebnictví do své kreativní profese. První díl její série o velkých strojích na staveništi s názvem Asfalt! vydalo nakladatelství Host v roce 2022. Neotřelé téma autorku stále drží, protože právě dokončuje knihu o zpracování kamene.

iLiteratura: Ilustrovala jste již více než sto knih, na nichž jste spolupracovala s mnoha významnými finskými spisovateli. Čas od času vám ale vyšla i autorská knížka, třeba o pejskovi, potulujícím se po blešáku, nebo o holčičce, která se právě přestěhovala. Vždycky se však jednalo o fikční příběh, ať už v podobě obrázkové knihy pro nejmenší, nebo románu pro starší dětské čtenáře. Nic naučného! Teprve v roce 2021 se na pultech finských knihkupectví objevil Asfalt! Jak k tomu vlastně došlo?
Salla Savolainen: Spisovatelka Reetta Niemelä přišla před několika lety s nápadem vytvořit knižní sérii o koních, která by kromě chytlavého příběhu obsahovala i řadu praktických rad a informací. Byl to projekt, na kterém jsme pracovaly spolu a já jsem se toho od ní opravdu hodně naučila. Potom jsem se díky svému manželovi dostala na staveniště, kde pracuje. Celkem přirozeně jsem se začala zajímat o to, co se na stavbě děje. Bylo to zrovna v době, kdy jsem měla rozpracované různé ilustrace pro švédská nakladatelství a všechny se jen hemžily auty, traktory a velkými stroji, a já jsem si přitom uvědomila, že kreslit stroje mě baví. Dřív mě to vlastně ani nenapadlo nebo jsem to nezkusila. Tohle téma mi spadlo do klína shodou několika náhod, byl to pro mě zlom.

Teď na svých autorských knihách pracuji úplně jinak. Spoustu času trávím vyhledáváním informací, které pak upravuji, aby byly pro děti stravitelné. Psaní je pro mě jinak náročné než dřív. To, že o všem rozhoduji sama, vnáší do mé práce úplně nový rozměr. Mrzí mě jedině to, že přicházím o možnost spolupráce a sdílení.

iLiteratura: Asfalt! je poměrně netradiční kniha pro děti, protože je naučná, ale zároveň v ní najdeme skvělý příběh a do detailu propracované vtipné ilustrace. Kterou z těchto tří složek je pro vás nejnáročnější vytvořit a čím se vzájemně obohacují? Je pro vás klíčem k práci samotné téma, nebo je těch klíčů víc?
Salla Savolainen: Přesně stanovené téma knihu jasně vymezí a dá jí rámec, což člověku usnadňuje práci. Nejpomalejší a nejpracnější je samotné ilustrování. Nejnáročnější je ale skloubit to ohromné množství nejrůznějších věcí a vytvořit z nich jasný a logický celek, který bude pro dítě srozumitelný. Zpětně už si pak skoro ani nevzpomenu, jak jsem toho docílila a jakými fázemi si knížka prošla, než do sebe všechno zapadlo. Ilustrace a text se neustále prolínají a mně se pravidelně stává, že teprve při práci na ilustracích zbystřím a začnu si klást otázky, které mě dřív ani nenapadly. Zároveň však musím říct, že každá kniha je jiná. V případě Asfaltu! se všechno vylouplo doslova hned, zatímco u dalších dílů volné série o velkých strojích jsem to promýšlela a kombinovala daleko víc. Vytvářet knížku je jako stavět složitou stavebnici z mnoha dílků.

iLiteratura: Ačkoli je každý list nabitý novými a nečekaně odbornými informacemi, kniha působí vyváženě. Jako by to naučné v ní dobrodružný příběh uzemňovalo a dávalo všednímu dni na staveništi náležitou vážnost. Čtenář si ani nevšimne a naučí se věci, které mu umožní porozumět běžným i nenadálým událostem na silnici, a v budoucnu mu třeba dokonce ulehčí přijímací zkoušky na vysokou školu. Co jste se při tvorbě této knihy naučila vy?
Salla Savolainen: Připadá mi, že mám úplně jiný pohled na svět! Především jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o tom, jak, z čeho a proč se co staví. Díky tomu, že jsem mohla navštívit celou řadu opravdu rozdílných stavenišť a všechna si je osobně prohlédnout, dokážu vidět věci v kontextu. Za největší přínos považuji asi to, že jsem doslova na vlastní kůži pocítila naši závislost na přírodních zdrojích. Jsou to jediné, co máme jako lidstvo přímo nebo nepřímo k dispozici na všechno, co děláme. Třeba když se nám rozbije auto, všechny jeho součástky pocházejí z přírodních surovin Země. To člověka zas tak často nenapadne…

iLiteratura: Knížka o asfaltu nebo její dvě volná pokračování o betonu a nakládání s odpady byly dosud přeložené do devíti jazyků. Víte, jakého se jim dostalo přijetí? Našly by se v něm nějaké kulturní rozdíly?
Salla Savolainen: Zpětnou vazbu dostávám jen zřídka a reakce čtenářů mimo Finsko se ke mně skoro nedonesou. O to víc mě vždy potěší, když slyším, že moje knížka někoho nadchla nebo že ji děti znají skoro nazpaměť. Dost mě zaskočilo, když jsem se dozvěděla, že série zaujala teprve tříleté nebo i mladší děti, přestože obsahuje poměrně hodně textu. Pro nás ve Finsku je to běžné, ale vím, že právě v tomhle ohledu se knižní produkce pro děti v různých kulturách liší. Možná mě to časem donutí víc věcí vypouštět, i když mi to bude moc líto!

iLiteratura: Knihou vyvracíte předsudek, že na staveništi pracují především muži. Byl to váš záměr?
Salla Savolainen: S chutí bych nakreslila na staveniště ještě víc žen a lidí různého původu, protože považuji za důležité, aby se v knižních ilustracích poznaly všechny děti, ale vycházím z toho, že celá série reprezentuje finský pohled, a proto chci, aby v ní každé staveniště vypadalo reálně a odpovídalo skutečnosti. Musím ale bohužel konstatovat, že ve finském stavebnictví stále ještě výrazně převažují muži, a to především běloši. Pořád u nás žije relativně málo lidí z jiných kultur a pracovníci ve stavebnictví přicházejí především ze sousedních zemí. 

Zároveň se přiznávám, že kreslit skoro výlučně chlapský svět mě velmi baví. Říkám si, že muži z oboru (nebo ti s vášní pro nejrůznější stroje a stavitelství) chtějí dětem číst o něčem, co sami dobře znají a co je zajímá. Svými knížkami bych taky ráda přispěla k tomu, aby se zvýšila prestiž stavebnictví a příbuzných oborů.

iLiteratura: Podle mě se vám to daří. Navíc otevíráte dětem oči a odpovídáte na otázky, které by je asi ani nenapadly, už jen proto, že o tématu většinou (kolikrát ani dospělí) skoro nic nevědí. Byl to i váš případ? Jak jste se na staveništi cítila?
Salla Savolainen: Hodně jsem se tam toho naučila, včetně věcí, o kterých bych si ani nemyslela, že mě budou tolik zajímat. Dokonce jsem měla i za to, že některým z nich nikdy nemůžu rozumět! Nesmírně si cením také toho, že jsem se přitom seznámila s lidmi, kteří pracují v úplně jiném oboru než já nebo většina mých známých. Kolikrát mě doslova dojalo, jak nápomocní mi všichni okolo jsou a jakou vlnu nadšení v nich můj projekt a zájem vyvolává.

iLiteratura: Říká se, že dobrý tlumočník je ten, kterého skoro nerozeznáte od lidí, jimž tlumočí. Dokázala jste s kolektivem splynout?
Salla Savolainen: Vůbec se netajím tím, že na sebe kdykoli s radostí natáhnu montérky a vyrazím se podívat na staveniště. Vzhledem k tomu, že jsem se tam už za ta léta i něco přiučila, nepůsobím jako úplný neznalec a do kolektivu pomalu zapadám.

iLiteratura: Jaké zkušenosti si ze svých četných exkurzí na staveniště odnášíte?
Salla Savolainen: Nejvíc asi to, jak jsou stavbaři nekompromisní. Ve stavebnictví nemůžete nic odbýt. Všichni musejí svoji práci umět a musejí spolupracovat. I já bych občas ocenila, kdyby bylo nakladatelství o něco nadšenější a mělo větší chuť táhnout za jeden provaz. Aby bylo zřetelnější, co děláme nebo jak a čeho chceme společně dosáhnout. V současné době je veškerá práce včetně návrhů, zejména pokud jde o ilustrace, především na autorovi, který pracuje víceméně o samotě, zatímco úspěchy ve stavebnictví jsou založené na spolupráci. To, co v mých očích oba obory spojuje, je bohužel nedostatek času.

iLiteratura: Právě dokončujete čtvrtý díl s názvem Kiviä (Kamení). Máte už o všem jasnou představu a přesně víte, jak co dělat, nebo vás při práci i nadále něco překvapuje a působí vám starosti?
Salla Savolainen: Mohla bych vám tvrdit, že když už se podobným tématem několik let zabývám, všechno mi jde skvěle od ruky. Jenomže mně připadá každá kniha náročná. Někdy mám dokonce pocit, že si postaví hlavu a já s ní musím vyjednávat, přemlouvat ji a všelijak ji nabádat, jestli by už konečně nemohla vypadat, jak má. V případě knižní série se navíc nápady snadno začnou opakovat a formát může působit potíže. Mám ale štěstí na dobrou a vynalézavou redaktorku. A život bez náročných úkolů by byl přece nuda!