Jméno Miroslava Tyrše zřejmě navždy zůstane pevně spjato právě se Sokolem – spolkem, který již funguje přes půl druhého století a na prvním místě evokuje motiv tělocviku. Zdaleka ne všem je však známo, že zakladatel Sokola nebyl závodní sportovec, jenž by za pohybem spatřoval především výkon, ale estetik, kterého na tělovýchově přitahoval její estetický a spirituální rozměr. Právě tuto stránku Tyršova uvažování připomíná Karel Stibral ve své nejnovější knize.

Pokud bychom se pokusili Sokola mezi obrazy zaškatulkovat, zřejmě bychom se uchýlili ke kategorii „biografie“. S ohledem na Tyršovo intelektuální nasazení však text nepopisuje pouze chronologický sled jeho života, ale rozebírá i vývoj jeho myšlení, v němž téma sportu tvoří pouze jednou z mnoha vrstev. Ne náhodou se zpracování dobrodružné cesty Tyršova uvažování ujal estetik, který se, podobně jako „hlavní hrdina“ jeho monografie, zabývá synergií mezi kulturou a přírodou. Estetiku a dějiny umění Karel Stibral vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a nyní vede Katedru enviromentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Jeho monografie k Tyršovu životu a dílu vzešla z rozsáhlého výzkumu, který kromě jiného zahrnoval analýzu archivních pramenů, do nichž předtím zřejmě nikdo nenahlédl.

Vědecká závažnost knihy a její informační nasycenost si logicky vybírá daň v podobě menší čtivosti textu, který je poměrně hutný, protkaný řadou odkazů, termínů a poznámek pod čarou. Jak autor avizuje v úvodu, cílem knihy je uchopit „Tyršovo dílo z oblasti dějin umění, estetiky a dějin kultury v komplexnější podobě – podobě, která by ukázala na témata, nad kterými Tyrš uvažoval, na jejich dobový kontext i případnou aktuálnost pro současnost“. Šíře a komplikovanost vytyčeného tématu tak má za následek jistou složitost textu, jakkoliv je to na úkor jeho přívětivosti pro širší čtenářské publikum. 

Zaslouženou odměnou trpělivému čtenáři je hlubší porozumění významu sokolského hnutí, do kterého Tyrš promítl své pojetí fyzického cvičení jako plnohodnotného uměleckého projevu. Jak můžeme vyčíst z úvodních pasáží knihy, otevřenost Tyršovy mysli se projevuje nejen v paletě disciplín, kterým se věnoval, ale též na rovině inspiračních vlivů, jimž vévodí fascinace antikou a pro ni typickým ideálem kalokagathie. Další část knihy se zaměřuje na Tyršův zájem o přírodní vědy v čele s jeho vlastní interpretací Darwinových myšlenek. Ústřední prostor knihy pak tvoří historické proměny Tyršova uvažování nad obsahem, významem a smyslem umění v různých dimenzích. Samostatná kapitola je též věnována jeho průkopnické práci na poli umělecké kritiky.

 Závěrem Stibral shrnuje, že „Tyrš byl svého druhu génius, který dokázal propojit různé oblasti a který s obdivuhodným záběrem vstoupil do české kultury“. Po přečtení knihy můžeme dokonce nabýt dojmu, že v ní sportovní stránka Tyršova myšlení ustoupila do pozadí… Ve skutečnosti je však zasazena do širšího kontextu, ve kterém Tyrš již nevystupuje jako „tělocvikář“, ale navýsost renesanční člověk, jeden z nejvýznamnějších intelektuálů 19. století, skutečný srdcař a částečně též vizionář, jenž za sportem dokázal vidět především prostředek uměleckého a duševního uspokojení, které je v dnešní výkonem posedlé době vyhledáváno stále dychtivěji.