Stačí letmý pohled na přebal rozměrné knihy Les (2023) s velkým stromem namalovaným temperami a hned je zřejmé, že máme co do činění s dílem nadané malířky a autorky knih pro děti Terezy Říčanové (nar. 1974). Umělkyně ve své tvorbě čerpá ze zkušeností s náročným hospodařením na rodinném statku na Vysočině, senosečí, dojením, výchovou pěti dětí, ale také z procházek do lesa a v neposlední řadě ze svých snů. Její umělecká činnost má velký rozsah, neboť se kromě autorské tvorby pro nakladatelství Baobab věnuje grafice, podmalbě na skle, organizaci výtvarných workshopů, výuce výtvarné výchovy nebo „kravskému“ divadlu, kde si děti spolu s ní mohou zahrát vemeno.

Les jako ústřední hrdina

V poetické pohádce Les přechází mladý poutník Zbyšek se svou mulou Kráskou a psem Macíkem ze zasněžených polí s fučícím větrem pod střechu obrovského smrkového lesa. Pomalu se noří do jeho uhrančivé atmosféry a učí se s ním splynout. Ústředním hrdinou příběhu se zdá být les samotný; k trojici putujících promlouvá jako živá bytost, slibuje jim ochranu a ohromí je svou čarovnou hudbou: písní „nejstaršího ticha všech tich“. 

První půlka příběhu zpravuje o krásách lesa a jeho zvucích od bzučení komára po šelest listí, o průzračnosti studánky a vlídnosti lesních ptáků, kteří protagonisty v lese vítají a stejně jako Macík mluví lidskou řečí. Příroda v prastarém lese Zbyškovi učaruje: „Tohle je mír, jsem tady rád. Blaženě usínal.“ Jako by autorka psala v souladu s japonskou terapií „lesní koupele“ šinrin-joku, jež předepisuje pravidelné pobyty v lesní zeleni za účelem zlepšení fyzické a duševní pohody. 

Zároveň však zůstává věrna vnímání lesa jako archetypu tajemství a nebezpečí, neboť opuštěním známé pláně Zbyšek odvážně překračuje doposud neznámou hranici. Kouzlo lesa podtrhuje i poetický jazyk („krajinu žehlil studený vítr“) a popis jeho zvuků a barev. Stěžejní jsou jednoduché, celostránkové obrazy, jež reflektují autorčin primitivizující až dětský styl malby, především při ilustraci postav a zvířat. Rovněž formát této dlouhé, úzké publikace (19 x 33 cm) jde ruku v ruce s tématem, jelikož evokuje vysoký strom.

Čelit drsné realitě

Zbyškova idylka mezi smrky končí zhruba v půlce příběhu, kdy na něj čeká velká zkouška, protože na scénu vstupuje záporná postava. Nikoliv však ježibaba nebo zlý vlk, ale obrovská bezejmenná nestvůra ne nepodobná kovové tarantuli, která nemilosrdně ničí celý les a se kterou se hrdina marně pokouší bojovat. Říčanová podává ve svých knihách věci tak, jak jsou, někdy až drsně, ale vychází přitom z reality, se kterou je třeba děti konfrontovat. V Kozí knížce (2005) například po vylíčení veselého života kozy s kůzlaty s klidem popíše i nakreslí jejich zabíjačky, v Psí knížce (2014) potom vypráví o smrti staré fenky Baryny. Při četbě Lesa dětského i dospělého čtenáře píchne u srdce při pohledu na těla „popravených“ stromů a zpustošenou krajinu, obzvlášť pokud si uvědomí vlastní spoluodpovědnost za globální kácení lesů. Monstrózní harvestor po sobě zanechá pusto a ošklivé ticho, a Zbyšek se proto rozhodne les znovu oživit. 

Posud byl příběh více méně realistický, ale jako v klasické pohádce pomáhají i zde při splnění složitého úkolu nadpřirozené bytosti – veselí lesní doušci, kteří se o les starají. Doušci stojí za prosperitou a regenerací lesa a mluví hravým jazykem („jdeme pracovat, pinklovat, pomáhat, koupátat, popotit se, lopotit, hopkat, kipkat, zpívat, pívat, vat…“), který dá někdy práci rozluštit.

Vyčistit studánky a zasadit stromy

Les je ekosystém propojený a prorostlý kořenovou soustavou, přičemž všechny jednotlivé prvky v něm spolupracují za účelem růstu a společného blaha. Myšlenkou vzájemné sounáležitosti a lesa jako celistvého organismu kniha připomíná publikaci Tajný život stromů německého lesníka a ochranáře přírody Petera Wohllebena. Podobně jako Wohlleben vzdává autorka hold hustým lesům a vyzývá k jejich obnově. 

Zbyšek se jako poustevník usídlí ve staré jeskyni, během práce v lese dospěje a přebírá roli uvědomělého mladého muže, jemuž se podaří obstát v těžkém ekologickém úkolu: vyčistit studánky, zasadit a ochránit nové semenáče a znovuobnovit lesní společenství. Jakmile je dílo dokonáno, Zbyškovi se otevírá možnost vydat za dalším dobrodružstvím – začnou ho lákat hradby města a civilizace. Příběh Lesa se vyznačuje nápaditostí, vysokou textovou i obrazovou kvalitou a důležitým, aktuálním poselstvím o spoluúčasti a naději.