Tereza Říčanová je svérázná třiačtyřicetiletá malířka a ilustrátorka, žijící na statku na Vysočině, a spisovatelka, která své knihy vydává v malém nakladatelství Baobab, specializovaném na ilustrované knížky pro děti a mládež. Ve svých autorských knihách (mj. Velikonoční knížka, Kozí knížka nebo Noemova archa, za kterou byla nominována na cenu Magnesia Litera) většinou očima svých dětí zachycuje život doslovně, bez příkras, se smyslem pro lidovost. Z této perspektivy zachycuje koloběh života, zrození i smrt – kozel skočí na kozu a té potom v břiše rostou kůzlátka, koza se zabije a kosti se dají psům a kočkám. Prvořadý je příběh, který Říčanová vypráví pomocí obrazů a temperových barev, text je spíše ilustrativní, popisuje vzniklé obrazy. Tuto techniku použila i na svůj dosud nejrozsáhlejší knižní projekt Obrazy světa.

Nevšední dílo svou koncepcí připomíná publikace typu Andělské karty, jejichž součástí je brožura s výkladem a jednotlivé karty v kartonové krabici. Podobně je do přebalu Obrazů světa vsunuta skoro dvousetstránková brožura s autorčinými komentáři a černobílými ilustracemi a navrch čtrnáct složených pomalovaných archů. Na obrazech je množství výjevů, jež zastřešuje vždy nějaké téma ze světa okolo nás, ze světa přírody i civilizace. Od vesmíru přes podzemí k městu až ke kouzelným předmětům. Magie a reálno na obrazech mají stejné postavení, různé roviny lidské existence se mísí a odkazují na subjektivní mišmaš kolektivního vědění v lidské mysli, v níž se hromadí nepřeberné informace, sbírané po celý život. V domě se tak může skrývat v druhém patře přístěnek pod schody, ve kterém bydlel Harry Potter, a zároveň dobře známá koupelna se spoustou přípravků v barevných obalech a se složitým užíváním. Výjevy na obrazech nedbají jakýchkoliv umělých hranic stanovených (ne)vědními obory. Ve vzduchu se potkává harpyje, slunce a čarodějnice na koštěti. A tato fantastická změť působí přirozeně, nejen pro dětského čtenáře.

Obrazy fungují jako celek i rozčleněné na jednotlivé výjevy. Komentář k nim se dá dohledat v knize pomocí souřadnic, k jejichž určení dopomůže červená mřížka na obrazech-mapách. Hesla v brožuře jsou psána srozumitelně, současně, vtipně – a především osobitě. Výsledkem je neobvyklá encyklopedie s kurzem orientace navíc. Komu se nechce divoce přeskakovat z jedné části na druhou, ten může mapy úplně pominout a dát volný průběh své fantazii. Podobně jako např. v knihách německé grafičky a ilustrátorky Rotraut Susanne Bernerové (v češtině vyšlo Jaro, Léto, Podzim, Zima a Noc) lze vlastní interpretací jednotlivých kreseb rozvíjet pozorovací schopnosti, dětskou fantazii i schopnost vyprávět. Druhotnost textu stvrzuje Říčanová i tím, že čtenáři přiznává, že si u některých výjevů není jistá, co vlastně před lety (na Obrazech světa pracovala tři roky) namalovala. Ale pominout textovou stránku by byla velká chyba. Stejně jako samostatnost obrazů lze doporučit samostatné čtení hesel, leckterá nejen poučí, ale i pobaví. Víte např., co je to (ne)pohádková sojka? „Sojka bonzačka, hlídá v lese, a když se děje něco neobvyklého, zavříská chraplavým hlasem. Takto také sloužila pánu lesů Krakonošovi a jako agentka ho informovala o všem, co se kde šustlo.“

Klíčová slova a krátký úvodní text jsou přitom umístěny přímo na stránce, okolo obrazu. Je vtipné si číst jednotlivé názvy tak, jak jdou za sebou. Např. v obrazu VIII. Les se vedle sebe ocitá: Srpek Měsíce, Vílí palouček, Hluboký les, Sýček na větvi borovice, Robin Hood, Lovec s kuší pronásleduje jelena šestnácteráka, Řeka… Vtip spočívá jednak v pojmenování věcí, které vysvětlení nepotřebují, je jasné, co je na obrazu, a zároveň v divoké subjektivní spleti scén ocitajících se vedle sebe.

Použití termínu mapy, ač dostojí definici, by mohlo být zavádějící, a je proto nutno upozornit, že prvek magičnosti a chaosu by milovníky klasických map a řádu s nimi spojeného mohl nepříjemně překvapit. Tradiční čtení to také není, nutná je čtenářova invence. Když se ale toto raritní dílko dostane do správných rukou a k správným očím, nezklame. Spousty detailů na barvitých krásných obrazech i způsobů čtení, které celek nabízí, zaručuje, že jen tak nezevšední. Vtip a poučení zase zajistí radost z nekonečných návratů.