Uplynulý rok patřil romské debutové literatuře! Výrok možná smělý, ale při rekapitulaci dosavadních úspěchů romských autorů a autorek zcela oprávněný. Historickým úspěchem je udělení ceny Magnesia Litera romskému novináři a hudebníkovi Patriku Bangovi. V jeho stínu by ale určitě neměl zůstat další významný literární prvopočin, kterým je romsko-česká autobiografická próza Květoslavy Podhradské s titulem Povídání u povidel / O vakeriben paš o lekvaris. Kniha mimořádně empatická, schopná zaujmout dětského i dospělého čtenáře, která nabízí mnohem víc než jen sladkou zavařeninu vzpomínek jedné nebojácné dívky. 

Květoslava Podhradská (nar. 1961) ve svém debutu přibližuje zkušenosti z dětství, které bychom našli v nejedné české romské rodině: ať už jde o kořeny v romských osadách na Slovensku, jazykové těžkosti v českých a slovenských školách, či autenticky živé součásti romské kultury, například víru v muly, duše zemřelých. Autorka zasadila svůj text do uvolněného bezčasí letních prázdnin, kdy se jejími posluchači stávají malá vnoučata, rámcem vyprávění je pak společná příprava povidel a dalších letních pochutin. Příhody z dětství a mládí Podhradská rytmizuje do krátkých sevřených kapitol, v nichž se jí daří na malém prostoru vystihnout perspektivu dítěte a pozdější mladé ženy i nelehkou rodinnou situaci, ve které vyrůstala. 

Většinu literatury psané českými Romy, která u nás aktuálně vychází, spojuje právě motiv rodinných vzpomínek, autobiografické líčení a snaha více či méně dokumentárně postihnout „jak to bylo doopravdy“. Je důležité těmto hlasům naslouchat, protože nám ukazují naši nedávnou historii dosti odlišnýma očima, včetně systémového rasismu a násilí na Romech, před nimiž jsme dlouho strkali hlavu do písku. Nejen na tato slepá místa upozorňují třeba romské povídkové soubory Všude samá krása a Samet Blues či nový debut Michala Šamka Májky a totemy o dospívání romského kluka za normalizace. O krok dál v otevřenosti líčení pak jde v úvodu zmiňovaný Patrik Banga v publicisticky laděné autobiografii Skutečná cesta ven. 

Většinu zmíněných titulů i recenzovanou knihu Květoslavy Podhradské vydalo nakladatelství romské literatury Kher, nesoucí už od roku 2012 nespornou zásluhu na tom, že je mezi námi hlas našich romských sousedů vůbec slyšet a můžeme tak poznávat jedinečnost jejich vypravěčského umění. Jak bývá v redakci Kheru dobrým zvykem, i v případě „Povidel“ se jedná o knihu vizuálně vyladěnou do posledního detailu. Pochází z dílny dua grafických designérů Jan Čumlivského a Juraje Horvátha: švestkově fialový přebal a dužnatě žluté stránky doplněné sytými ilustracemi s nádechem dětského naivismu od Kláry Zahrádkové. Výsledkem je zcela zasloužené ocenění Zlatá stuha v kategorii Nakladatelský počin, stejně jako třetí místo v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2022. 

Pozornost věnovaná ustrojení knihy je jen špičkou ledovce, zatímco pod hladinou se skrývá obrovská péče o samotné autory a autorky ze strany nakladatelství, podpora jejich talentu a redaktorská opora při finalizaci textu. V případě dvojjazyčných „Povidel“ (zrcadlové vydání vychází v romštině a češtině zároveň) přibývá navíc i překladatelská role. Bez takového nasazení, dodejme že na obou stranách, by mnohé knihy romských autorů nejspíš vůbec nevznikly. 

Takovým příkladem je právě i Květoslava Podhradská narozená ve slovenském Prešově, odkud v sedmi letech odešla s rodiči do Nové Vsi u Ostravy. Na toto prostředí dodnes s humorem vzpomíná jako na jazykový a kulturní Babylon, kde se snažila prokličkovat mezi romštinou, slovenštinou a ostravskou češtinou. Později pracovala v dělnických profesích, ale i jako vazačka věnců v květinářství nebo podnikatelka v Anglii, kde nějakou dobu s rodinou provozovala koloniál s českými specialitami. Během studia střední školy začala v roce 2012 literárně tvořit v romském jazyce a přispívat do literárních soutěží a výzev. Její kratší prózy byly otištěné mimo jiné v knižních sbírkách O mulo! Povídky o duchách zemřelých (Kher, 2019), Všude samá krása (Kher, 2021) a Samet blues (Kher, 2021), stejně jako v bedekru festivalu TaBOOK 2020. Nutno podotknout že kromě literatury je romskou obcí vnímána jako aktivistka neúnavně podporující mladou generaci. Je také jednou ze zakladatelek kulturního spolku Ostravská nota, který usiluje o zlepšování soužití a vzájemné komunikace mezi většinovou společností a romskou menšinou.

Snahy o nelehké splynutí s majoritou často prosvítají také jejím literárním debutem. Jeho dalším výrazným rysem je ryze ženská vypravěčská perspektiva, která se může lišit od neromských autorek třeba mnohem hlouběji zakořeněnými genderovými stereotypy, zkušeností se společenskou ostrakizací nebo odlišnými kulturními tradicemi. Z pohledu čtenáře příslušícího k majoritě je pozoruhodná autorčina životní etapa, kdy ona a její sestra od dětství až do rané dospělosti hrály závodně házenou, a to dokonce i prvoligově. Více než líčení sportovních úspěchů či utužování kamarádství skrze sport ale ve vyprávění zaujme, jak bylo těžké v rodině prosadit, aby dívky mohly rozvíjet svůj sportovní talent. Jako poslušné romské dcery musely mít na paměti nejprve povinnost pomáhat rodičům s obživou, později s narozením dítěte přišel důraz na mateřské povinnosti. 

Nicméně autorce se už od mládí dařilo a nadále daří překračovat kulturní genderové tradice. Její síla spočívá v tom, že dalším zejména romským ženám ukazuje cestu k emancipaci, nebo alespoň vykročení z neviditelnosti ohraničené stěnami tradiční romské domácnosti. Motiv odvážné dívky se tak vedle důrazu na předávání rodinných vzpomínek a udržování pevných vazeb mezi generacemi stává jedním z důležitých poselství knihy. Poselstvím, které jistě najde ohlas u romských i neromských čtenářů všech generací.

S Květoslavou Podhradskou se můžete setkat v jedné z epizod iLiPodcastu. Pod hřbety knih, s názvem Romská literatura na výsluní.