Nabízí se otázka, jak je možné, že u nás na rozdíl od okolních zemí začala manga pozvolna a skromně vycházet teprve na přelomu první dekády nového tisíciletí, a proč trvalo dalších deset let, než přestala být pro většinu obyvatelstva naší země neznámým pojmem. Koneckonců velmi ojedinělé zmínky o existenci mangy najdeme dokonce už v komunistickém tisku. Například legendární článek Papírová droga z deníku Svobodné slovo už v roce 1985 považoval za nutné upozornit na nebývalou oblibu „obrázkových historek“ u japonských čtenářů, a to dokonce i u těch dospělých. Trvalo však více než třicet let, než se touto drogou začali ve velkém sjíždět i čeští čtenáři. Důvodů pro toto nemístné zpoždění je hned několik.

Špatná pověst mangy a anime

Předně jde o velmi malý komiksový trh daný nízkou poptávkou z dob komunistického režimu. Komiks byl u nás dlouhá léta považován za v horším případě brakovou, v lepším čistě dětskou záležitost, a to z hlediska ideologického i mravního. Pro jedny znamenal výdobytek imperialistického Západu, pro druhé pokleslou tvorbu kombinující nenáročný text s nevkusnou kresbou. Krátce po revoluci sice počet nakladatelství vydávajících komiks pro děti a nově i pro dospělé prudce vzrostl na několik desítek, ale téměř okamžitě zase padl na pouhých několik jednotek. Dnes už je sice situace o mnoho lepší, ale dlouhá léta vycházelo komiksů velmi málo a takto malý a nestabilní trh přirozeně nebyl pro zahraniční nakladatelství příliš atraktivní, zejména ne pro opatrné Japonce, kteří byli z Francie, Německa a Polska zvyklí na vysoké a stabilní prodeje. 

Zároveň u nás povědomí o existenci mangy dlouho zůstávalo jen nízké. V sousedních státech si proklestila cestu skrze své populární animované adaptace jako Sailor Moon, Ranma 1/2 či Dragon Ball, které se však naší televizi vyhýbaly. Na české obrazovky v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí pronikalo jen velice málo anime. Výraznou výjimkou byly seriály Pokémon a Digimon, které začala TV Nova vysílat v roce 1999 a 2002, nicméně oba přes veškerou svou zábavnost prokázaly japonské popkultuře poněkud medvědí službu. Pro jejich nezvyklou akčnost, uječenost, a především výraznou komerčnost je mnoho diváků (či spíše rodičů diváků) vnímalo značně negativně. Navíc byly oba tyto fenomény známé především ve své animované a herní podobě, takže jejich komiksové adaptace u nás tehdy prostor nedostaly – první pokémonské komiksy vyšly až v roce 2020.

První komiksová vlaštovka

Situace se začala lepšit až na přelomu tisíciletí, kdy se díky internetu povědomí o japonské popkultuře včetně mangy značně rozšířilo a vznikaly první oficiální fankluby jako Manga CZ nebo Brněnští otaku. Stále však šlo o velmi minoritní zábavu. Poptávka po manze byla relativně malá. V podstatě je zázrak, že se tehdy objevila i ta osamocená a dýchavičná vlaštovka v podobě jediného svazku mangy Gon, kterou roku 2000 vydalo dnes již neexistující Calibre Publishing (předchůdce dnešního nakladatelství Comics Centrum). Poněkud bizarní komedie o neurvalém dinosaurovi ovšem zcela zapadla a manga si pak dala téměř na deset let odmlku.

Za těch deset let se ovšem stalo mnohé – mimo jiné díky televizním kanálům A+ (později Animax), AXN či Jetix povstala nová a silná generace fanoušků japonské popkutury a začaly se pořádat první samostatné cony jako Animefest, NatsuCon, Advík či Akicon. Nová generace se rovněž bez problému pohybovala na internetu a četla pirátské anglické překlady japonských komiksových hitů, které pak na oplátku často překládala do češtiny a šířila dál.

Japonci nedají svá díla lacino

Poptávka po manze v češtině sílila, čehož se rozhodla využít nakladatelství Zoner Press a Talpress. Jejich přičiněním se pak v letech 2008–2012 objevilo v knihkupectvích dohromady přes dvacet různých titulů, převážně horory a thrillery, mimo jiné Temné metro (č. 2008–2009) a Elegie pro ovečku (č. 2009–2013), výjimečně komediální romance jako Fly High! (č. 2011–2013) nebo Gravitation (č. 2009–2010). Právě posledně jmenovaná manga patřila do trojice těch známějších – s výjimkou tří dílů seriálu Hetalie – mocnosti Osy (č. 2010) a jednohubky Spirála (č. 2010–2011) totiž všechny u nás vydané japonské komiksy patřily k těm víceméně neznámým a často též nepříliš kvalitním. 

Nelze přitom tvrdit, že by měla obě nakladatelství špatně prozkoumaný trh a brala, co jim přišlo pod ruku. Problém byl jinde – japonská komiksová nakladatelství přistupovala k českému trhu nesmírně opatrně a nehodlala prodat své výstavní kousky lacino. Českým nakladatelstvím tak nezbylo než snažit se získat si jejich důvěru prodejem skromnějších komiksů, jenže tím pádem se ocitla v začarovaném kruhu – těžko dosáhnout oslnivých tržeb prodejem neznámého a navíc nijak zvlášť skvělého produktu. Úspěchy se dostavovaly jen velmi zvolna a byly spíše skromné, atraktivnější tituly se získat nedařilo, a tak Zoner Press i Talpress prodej mangy postupně ukončily. Poměrně rychle skončilo i polské nakladatelství Hanami, které u nás v rychlém sledu vydalo několik náročnějších nemainstreamových komiksů, mimo jiné Myšlenky smyšlenky (č. 2010–2011) a Město světel (č. 2011), které si jen těžko hledaly cestu ke čtenářům.

Manga boom je tady

Ironií osudu ke konci jejich produkce zřejmě přispěl i nástup nového a překvapivě silného konkurenta, konkrétně nakladatelství CREW, které v roce 2011 začalo vydávat dvě z tehdy nejslavnějších sérií – Naruto a Death Note: Zápisník smrti. Na rozdíl od Talpressu a Zoner Pressu zvolilo raději strategii mnohaletého tajného vyjednávání s majiteli japonských licencí, které se nakonec vyplatilo, a v CREW tak mohli začít ve velkém stylu, aniž by se zdržovali podružnějšími tituly. Naruto, Zápisník smrti či Plačící drak se staly předzvěstí vítězného tažení a CREW v letech 2011–2017 postupně uváděla na trh nejen další rozsáhlé populární série jako BLEACH (č. 2011–), Útok Titánů (č. 2014–2023), Tokijský ghúl (č. 2016–2019) či Ocelový Alchymista (2017–), ale také klasičtější mistrovské kusy, např. Ghost in the Shell (č. 2017–2018) či Bojový anděl Alita  (2017–2019). Toto období můžeme označit za první skutečný manga boom na našem knižním trhu, přestože nabídka zůstávala poměrně omezená. Naprostou většinu tehdejší produkce nakladatelství CREW totiž tvořila manga spadající do tradičních kategorií šónen či seinen, tedy komiksů určených spíše chlapcům a mužům, třebaže mnohé z těchto titulů se těší všeobecné oblíbenosti bez ohledu na pohlaví či věkovou kategorii. 

Dobrou zprávou je, že druhý manga boom na sebe nedal dlouho čekat a v jeho čele opět stálo nakladatelství CREW. Na přelomu let 2018 a 2019 začalo meziročně navyšovat počet nových titulů a zároveň diverzifikovat nabídku. Vedle dalších populárních sérií spadajících do dobrodružného a hororového žánru – mimo jiné My Hero Academia (č. 2019–), Zaslíbená Země nezemě (č. 2019–2023), Zabiják démonů (č. 2020–), Berserk (č. 2020–), One-Punch Man (č. 2021–) a Sakamoto Days (2023–) a klasických kousků legendy japonského komiksu Osamua Tezuky (konkrétně mangy Zpráva pro Adolfa a později Black Jack) začaly postupně vycházet i romantické fantasy mangy cílící spíše na dívky, jako třeba Čarodějova nevěsta (č. 2018–) a Ateliér špičatých klobouků (č. 2020–), i školní typu slice of life jako romance Orange (č. 2019–2023) či Němý hlas (č. 2021–2022).

Stálé místo na českém komiksovém trhu

Počátkem letošního roku se začaly objevovat i romance křížené se sportovním či hudebním žánrem, např. Mládí na hřišti a Tvoje dubnová lež. Stoupající popularita mangy současně probudila další nakladatelství a do druhého boomu začali výrazně přispívat i jiní, zejména nakladatelství Gate (z firmy Dobrovský) a Egmont (součást Albatros Media). Svižným tempem přinesly celou řadu nových titulů, převážně opět dobrodružného, hororového či fantasy žánru jako Dívka ze země venku (č. 2022–2023) či Ragnarok: Poslední boj (č. 2023–), ale i romantiky a slice of life komedie zastoupené zejména seriály To bylo tvé jméno (č. 2020), Sbohem, má růžová zahrado (č. 2022), Muž v domácnosti (č. 2023–) a Takoví jsme byli (č. 2023–).

Tento druhý manga boom podle všeho ještě zdaleka nekončí – nabídka se stále rozšiřuje, vycházejí další nové série i staré legendy jako třeba biografická manga Hitler (č. 2023) od Šigerua Mizukiho či jeho klasický seriál o strašidlech Bububu Kitaró, který má Argo v plánu vydat ještě letos. Dnešní noví čtenáři si tak možná ani neuvědomují, jak dlouho trvalo současného stavu dosáhnout a jak velký kus práce stojí za všemi vydavateli, překladateli, redaktory, grafiky i propagátory, kteří se tolik let snažili protlačit mangu na český trh. A přestože nabídka titulů není ani zdaleka tak početná či rozmanitá jako v jejím rodném Japonsku, můžeme alespoň říct, že se manze konečně podařilo získat svoje stálé a nezastupitelné místo na českém komiksovém trhu.

Tomuto tématu se věnuje také jedna z epizod iLiPodcastu. Pod hřbety knih: Manga komiksy.