Japonským komiksům, kterým se souhrnně říká manga, chvíli trvalo, než se prosadily v Česku, přestože mnohým evropským komiksovým trhům již dávno dominují. Je to především zásluhou nakladatelství Crew, které sice možná původně plánovalo vydávat kvalitnější americký i evropský mainstream, ukázalo se však, že dírou na českém trhu je právě manga; a Crew ji zaplnilo obdivuhodným způsobem. V nakladatelství připravují desítky japonských sérií, přičemž vychází nejméně jedno nové album týdně. A žádné jiné české nakladatelství se jim neodvážilo konkurovat.

Až od loňska to zkouší vydavatelství Dobrovský, které by pro změnu rádo výrazněji konkurovalo dvěma dominantním hráčům na českém knižním trhu (tedy vydavatelstvím Albatros a Euromedia) a po jejich vzoru vytváří nové značky a divize. A i když v minulých letech několik komiksů nárazově vydalo, žádnou souvislejší sérií se chlubit nemůže. Loni tedy založilo novou značku Gate, kde vycházejí právě japonské komiksy. Nutno dodat, že ačkoliv měli výběr nepochybně zúžený, protože v nakladatelství Crew za ta léta, kdy mangu vydávají, již to nejatraktivnější přebrali, produkce z Dobrovského nabízí k převážně komerční akční produkci Crew zajímavé alternativy. Začalo to už Nagabeho melancholickou fantasy sérií Dívka ze země Venku, která se dočkala i podařené filmové adaptace (u nás ji uvedl festival Anifilm), a pokračovalo adaptacemi úspěšných animovaných seriálů Zdál se mi zase ten stejný sen nebo Psycho-Pass. Letos potom v Gate vyšel zatím první díl další neobvyklé série, komediální Muž v domácnosti. Dost možná je tento pozoruhodný výběr dílem manželské dvojice Anny a Igora Cimových, kteří všechny komiksy pro Gate překládají: Igor je především překladatel, ale Anna je respektovaná, několika cenami ověnčená autorka knih Probudím se na Šibuji a Vzpomínky na úhoře. Oba v Japonsku žijí a japonské kultuře i popkultuře se dlouhodobě věnují. Zda bude mít jejich výběr dostatečný čtenářský ohlas, se ještě uvidí, ale třeba Dívka ze země Venku se už letos, sotva po roce od vydání jedničky, dočkala posledního jedenáctého dílu.

Babičkovské rady Nesmrtelného draka

Muž v domácnosti je oproti ucelenějšímu a komplexnějšímu Nagabeho příběhu úplně jiný. První svazek obsahuje devět kapitol a tři bonusy, přičemž jednotlivé kapitoly jsou vlastně krátkými povídkami, které na sebe navazují jen dosti volně. Každá znovu vychází z téhož rozporu: bývalý obávaný zabiják jakuzy přezdívaný Nesmrtelný drak totiž opustil svět zločinu, žije poklidným životem a stará se o domácnost, kterou sdílí se svou milou. Ta je zaměstnaná jako architektka, zatímco hlavní hrdina doma vaří, uklízí, nakupuje a vůbec dělá takové ty nezajímavé a otravné činnosti, k nimž jinak bývají odsouzeny spíše ženy. Ale Nesmrtelný drak mnohé z těch činností dělá poprvé a se stejnou vervou a nasazením, s jakými ještě nedávno válčil s členy konkurenčních gangů. Z čehož samozřejmě plynou nečekané kolize, konflikty a mnoho humorných situací.

Čtenář přitom nejspíš očekává, že postupně se muž v domácnosti bude muset vrátit ke své zabijácké minulosti, ale kreslíř a scenárista Kósuke Óno jej z domácích prací nikdy úplně neuvolní, a i když se s bývalými kumpány nebo protivníky střetne, vždy je odzbrojí něčím nečekaným: například jim daruje rukavice, protože je venku zima, nebo odolá ozbrojeným útokům díky příručce s radami pro kutily. Stále je to neporazitelný mistr boje holýma rukama, ovšem tentokrát své vítězné střety uzavírá babičkovskými radami.

Hravost autorská i překladatelská

Óno chytře využívá tradičních vyprávěcích postupů mangy, zejména náhlých dramatických změn nálad – spouštěčem emotivních výkřiků ale už nejsou osudové zprávy, ale neobvykle nízká cena zelí. Mnohé humorné situace jsou založené na nezkušenosti hlavního hrdiny s domácími pracemi, což obvykle řeší nějakou radikální akcí. Často chodí bosý a ani na veřejnosti neodkládá zástěru s hlavou medvídka. Ale jinak má stále vizáž, která budí respekt, byť by už neublížil ani mouše.

Chytře vystavěné scénky mívají občas dvojí pointu, když ještě po posledním standardním okně následuje dovětek v podobě osamoceného obrázku na poslední prázdné stránce. Potěší také hravý překlad Anny Cimy, která se nerozpakuje používat ne úplně obvyklá citoslovce (a že jich v komiksu není málo) jako „utáh“, „ťup“, „sáh“, „protáh“ nebo „majzl“. Není přitom neobvyklé, že citoslovce, která zvukově dokreslují nějakou činnost, začínají na pravé straně okna, pak jsou třeba přerušena postavou a teprve v levé části okna dokončena. A je skvělé, že si nakladatelství dalo práci tato citoslovce, která jsou důležitou součástí obrázku, vynalézavě překreslit do češtiny.

Je samozřejmě otázkou, nakolik je neustále se opakující zápletka nosná a zda náhodou autorovi nedojdou nápady. Nakladatelství už inzeruje další tři pokračování, tak doufejme, že hravost a smysl pro humor vydrží jako Ónovi, tak české překladatelce.