Jak vypadá tygr, pštros, slon, kobra, sup či chameleon, ví dnes díky nekonečné záplavě rozmanitých atlasů či televizních dokumentů v podstatě každý, aniž by tyto tvory musel někdy spatřit naživo, natož v jejich přirozeném prostředí. Vnější podoba zvířat je nadmíru důležitá. Hraje roli při vzájemné komunikaci soků i partnerů, predátorům pomáhá, aby se nepozorovaně přiblížili ke kořisti, a kořisti zase k tomu, aby unikla ostrému zraku masožravce nebo mu výstražným zbarvením dala najevo, ať raději zkusí štěstí jinde. Znalost vzhledu zvířat je tedy jistě užitečná, ale v jistém smyslu jaksi povrchní, poněvadž pro každého živého tvora i pro naše porozumění přírodě je stejně podstatné i to, co se skrývá pod povrchem, tedy svaly, orgány či kostra. Právě kostra a do určité míry ostatní niterné součásti vybraných tvorů jsou ústředním tématem bohatě ilustrované Velké knihy kostí, jednoho z mnoha letošních přírůstků edice Drobek.

Kostry dnešních obratlovců, skelety vyhynulých a „vnitřek“ člověka

Kniha o rozsahu téměř 200 stran je rozdělená na tři víceméně stejné části. Ta první se věnuje dnešním obratlovcům a zpravidla dvoustránkovými a pozoruhodně realistickými ilustracemi seznamuje s kostrami mnoha zajímavých tvorů, od ptakopyska, lva či šimpanze po krokodýla, skokana, chřestýšovce nebo tučňáka. Neomezuje se však pouze na popis samotných kostí, ale vysvětluje také, k čemu různá uzpůsobení kostry slouží (jejich evoluční význam). Příkladem budiž výrazně přeměněné přední končetiny kaloně, jež fungují jako opora létací blány a jsou základem křídel těchto létajících savců. Jelikož atlas nabízí také obrázek kostry papouška ary arakangy, přirozeně se nabízí i srovnání anatomie křídla ptáků a letounů (netopýři a kaloni), která se v mnohém liší. Mimo to autoři ke každému druhu uvádějí alespoň několik základních biologických údajů, například délku těla, způsob pohybu či obvyklou strategii obstarávání potravy.

Podobnou strukturu má i druhá část knihy, která se ale z přítomnosti posouvá do hluboké minulosti a přináší obrázky koster dávno vyhynulých tvorů, především dinosaurů a jiných druhohorních plazů, například stegosaura, iguanodona, plesiosaura, apatosaura, alosaura a samozřejmě tyranosaura. Stejně jako první část nabízí i ta pravěká krom obrázků koster i několik dvoustran, které obecněji představují vybranou skupinu živočichů, třeba ptakoještěry. 

Poslední třetina knihy se zaměřuje na člověka, a i když dodržuje rozsah dvou předešlých, zdaleka už v ní nejde pouze o kosti. Vnitřek člověka představuje daleko zevrubněji, od buněk a krve po jednotlivé orgánové soustavy (dýchací, trávicí, nervovou, rozmnožovací atd.) a samozřejmě kostru.

Nedostatky českého vydání

Každá ze tří částí je tematicky poměrně ucelená, a pokud by se snad čtenář podivoval, proč má kniha právě takovou strukturu, jakou má, trocha pátrání prozradí, že původně se jednalo o tři samostatné tituly ze série Bone Collection (Animals, Human Body a Dinosaurs and Other Prehistoric Animals), které jsou dílem autora řady dětských knih Roba Colsona a o jejichž výtečné ilustrace se postarali Elizabeth Grayová, Steve Kirk a Sandra Doyleová. Žádnou z těchto informací ovšem české vydání neobsahuje a nakladatel na svých webových stránkách coby tvůrce uvádí pouze „kolektiv autorů“. Někteří knihkupci potom jako autorku uvádějí Claire Llewellynovou, nicméně se patrně jedná o chybu vzniklou tím, že kdysi skutečně napsala tematicky podobnou a v angličtině téměř identicky nazvanou, nicméně mnohem kratší knihu (v češtině navíc v překladu v minulosti několik jejích titulů už vyšlo). 

Trochu zvláštní ale není jen struktura knihy jako takové, nýbrž i jednotlivých částí, poněvadž není příliš jasné, proč autor vybral právě ty druhy, které vybral, nebo proč jsou některé taxonomické skupiny (třeba ryby nebo sloni) rozebrané dopodrobna, kdežto jiné ne. Chybí zkrátka nějaký srozumitelný klíč, podle kterého autor postupoval.

Avšak to jsou v podstatě jen detaily, na celkový zážitek z knihy mají pramalý vliv stejně jako skutečnost, že překladateli (resp. redakci), byť se zdárně popral se záplavou biologických pojmů, tu a tam utekla nějaká drobnost, jako třeba psaní velkých a malých písmen či používání kurzívy u latinských a českých názvů různých tvorů. Většinou se ovšem jedná o maličkosti, kterých si všimne maximálně biolog a kritizovat je bude u knihy tohoto typu jen hnidopich.

Velká kniha kostí je vskutku originálním průvodcem říší zvířat i lidským tělem a pozornost si zaslouží nejen pro výtečné ilustrace kostí a koster, ale i pro mnoho dalších obrázků různých živočichů v jejich plném „šatu“ či orgánových soustav člověka. Slavný francouzský přírodovědec a srovnávací anatom Georges Cuvier by nad ní jistě zaplesal a všem mladým přírodozpytcům ji s radostí doporučil (nakladatel sice neuvádí, pro jak staré děti je kniha určená, domnívám se však, že snadno srozumitelná bude už čtenářům od osmi až devíti let). Obratlovci jsou nicméně pouze malou částí živé přírody a nezbývá než doufat, že se někdo odváží vytvořit knihu, která by nahlédla pod povrch bezobratlých živočichů. Bezpochyby by to byla fascinující podívaná.