Miranda Cowley Hellerová pracuje v nakladatelství a deset let se podílela na seriálech stanice HBO, takže rozhodně ví, jak vyprávět příběh. Děj jejího debutového románu s názvem Papírový palác krouží okolo stejnojmenného domu. Hlavní hrdinka Elleanor Papírový palác zbožňuje, přestože starý dům nemá ložnice, jen jednu obytnou kuchyň, a je nekvalitně postavený. Lepenkové stěny paláce jsou prožrané od myší a chatky, ve kterých přespávají rodinní příslušníci, ukrývají nemilé vzpomínky.

Příběh se odehrává jednak během dvaceti čtyř hodin, jednak současně během padesáti let, a jsou v něm roztroušena rodinná dramata, lásky, lži a tajemství. Všechny životní zlomy dovedly Elle k večeru, kdy se musí rozhodnout mezi světem, který si vytvořila s báječným manželem a třemi dětmi, a dávnou dětskou láskou a spřízněnou duší.

Kniha začíná Elleanořinou nevěrou s Jonasem, zmíněnou dětskou láskou. Elleanor se snaží rozmyslet, co dál, a do toho se jí vybavují vzpomínky na zlomové události jejího života. Z těchto střípků se čtenář postupně dozvídá, proč se Elle chová tak, jak se chová. Po rozvodu rodičů jí do života vstoupila řada nevlastních macech a otčímů a také nevlastní sourozenci a prarodiče. Ti všichni na jejím životě zanechali jizvy. Jedinou stálicí byl v tomto partnerském chaosu zchátralý dům na břehu rybníků, kterému celá rodina říká Papírový palác.

Elleanor si vychutnává každý okamžik, který v domě může strávit. Dokonce je ochotná zapomenout na tragédie, které se tam staly, nikdo a nic jí starý dům a rybníky s kajmankami nemůže znechutit. Její ochota potlačovat vzpomínky, jen aby její milované místo zůstalo v jejích myšlenkách rájem, je fascinující.

Elleanořino pouto k domu a okolní přírodě je i důvodem, proč je v knize tolik detailních popisů okolních rybníků, lesů, písečných dun a moře. Les a rybníky se stávají katalyzátorem děje a bez nich by Papírový palác byl jen další společenský román o skrytém traumatu. Detailní popisy krajiny děj přirozeně zpomalují a navozují meditativní atmosféru. Zdá se tak, že se Elle rozhoduje mnohem delší dobu než pouhý jeden den. 

„Pádlovala jsem k neobývané bažinaté straně rybníka, kde přeslička bahenní napochodovala do vody jako útočící armáda a propletence vlasově tenkých stonků leknínu čekaly jen na to, až v nich uvízne veslo. Břeh byl posetý zvětralinami a pozůstatky ledovcové suti, úlomky hornin a oblázky, které tu zůstaly na památku po pomalu se pohybujícím glaciálním ledu.“

Mezi současností a vzpomínkami autorka přechází velmi plynule, až je občas problém rozeznat, v jaké době se právě nachází. Kapitoly jsou označeny daty, ale ta pouze ukazují, do jakého období se ve vzpomínkách bude Elle vracet. Mezi teď a tehdy není výrazný předěl, což občas působí matoucím dojmem. 

Kromě Elleanor jsou v knize další desítky postav, některé z nich se v příběhu jen mihnou, kdežto jiné, jako Jonas, se jím naopak proplétají, i když žádná konkrétní vzpomínka není přímo na ně. Miranda Cowley Hellerová umí každé postavě napsat nějaký osobní detail, který ji charakterizuje a díky němuž si ji čtenář zapamatuje. Postavy Papírového paláce většinou nejsou příliš sympatické, nikdo není pouze zlý, ale všichni Elle nějak ubližují. I kdyby jen slovně, anebo z nevědomosti. Zároveň zde není nouze o silné ženské postavy. Osud Elleanořiny matky, která hýří břitkým až krutým humorem, by si zasloužil samostatnou knihu. I přes jistou nesympatičnost hrdinů dokáže Hellerová přimět čtenáře, aby s nimi soucítili. 

Dojem z knihy kalí místy chaotické přeskakování v čase a poněkud neurčitý závěr. Díky živoucím popisům přírody, silnému tématu menších i větších životních traumat i precizně vykresleným postavám však Papírový palác zůstává knihou, kterou lze jen těžko odložit.