Druhý román české začínající prozaičky Veroniky Opatřilové se stejně jako její prvotina Ostrov žije odehrává v prostředí ohraničeném mořem – v tomto případě na britském ostrově Wight na jihu Spojeného království, kam přijíždí na výměnný pobyt hlavní hrdina a vypravěč příběhu, mladý student ze Švédska. Jak by potvrdili absolventi Erasmu, cizí jazyk se nejlépe učí zároveň s mezinárodní romancí a v Počkej na moře tomu není jinak. Děj románu se ale odehrává v 60. letech, takže celé vzplanutí voní starou dobrou nostalgií po době bez digitálních technologií, zároveň jeho podobu definuje něco mnohem palčivějšího a pro hrdiny naprosto determinujícího, totiž společností stále neakceptovaná homosexualita. Mladý Švéd se zakouká do krásného neznámého, kterého náhodou potká na pláži. Jelikož ostrov není zas tak velký, netrvá mu dlouho zjistit, že muž z pláže je profesor literatury na místní univerzitě, ke kterému se krátce nato zapíše na kurz viktoriánské literatury.

Děj románu není nijak žánrově inovativní a rozsáhle rozepisuje dynamiku vztahu mezi dvěma mladými muži, kteří se musí skrývat, tajit svůj vztah a co nejvíce se stranit ostatních lidí. Opatřilová zvolila poměrně atypický způsob vyprávění na pomezí ich- a du-formy, které jí na jednu stranu umožňuje intimní vhled do myšlenek mladého vypravěče, současně ale naprosto vzdaluje perspektivu jeho milence, který v ději vystupuje pouze jako předmět touhy, zkreslený skrze vidění svého partnera a zároveň jako imaginární adresát textu. V průběhu vyprávění však hrdina sympatie čtenářstva pomalu ztrácí, zahleděn do svých tužeb a silně omámen láskou se bezmyšlenkovitě snaží získat vztah, pro který ale sám není schopen nic obětovat. Spíš než identifikovat se s ním se vůči trochu egoistickému mladíkovi musíme vymezovat. Autorka tím román sice posouvá lehce za hranice typické romance, není ale jasné, jakým směrem se přesně snaží vydat.

Počáteční chvění

Začátek romance je docela divoký a kontinuálně buduje lehké napětí. Mladý Švéd svůj nový „crush“ nemůže s nikým sdílet a i ve snaze získat profesorovu pozornost nebo mu dát najevo náklonnost musí poměrně riskovat. Počátek jejich vztahu je tak na jednu stranu nebezpečný, na stranu druhou ale celkem roztomilý. Ovšem ve chvíli, kdy je ruka v rukávu, začíná trochu jiná hra. Jeden chce být opatrný a druhý touží po divoké lásce bez omezení hranicemi toho, co společnost považuje za morální. 

Příběh může českému čtenářstvu připomínat oceněný román Tapetář Emy Labudové. Obě dvě díla mají kromě časoprostoru společného ale skutečně jen velmi málo. Jiný román, který se k porovnání nabízí, je Dej mi své jméno od Andrého Acimana, a to hlavně zasazením děje do prostředí, jež je vypravěči nové, cizí a pouze temporální, ale i rozdílnou životní zkušeností obou hrdinů – jeden teprve vstoupil do dospělosti, kdežto druhý se nachází ve zcela odlišné životní fázi, v románu české autorky se dokonce už stihl rozvést. Rozdíl mezi oběma knihami ale nespočívá jen v tom, že v Počkej na moře prší o trochu víc než na italské riviéře. Opatřilová děj své knihy oprostila od témat, jako je objevování vlastní sexuality nebo vyrovnávání se s ní, potažmo opatrné okusování zakázaného ovoce. To, že oba hrdinové jsou si vztahem jistí, je i vzhledem k dobovým okolnostem na jednu stranu osvěžující, na druhou stranu dějový konflikt postavený jen na zakázané homosexualitě mnohdy nestačí. Všechny další peripetie jsou rychle zažehnány, a zatímco začátek děje lze charakterizovat jako chvění, jež provází počáteční, zprvu platonické zamilování, pokračování působí spíše jako setrvačník, protože lehké napětí z toho, jak se tenhle milostný příběh vyvine, se z děje rychle vytrácí, stejně jako jakákoli silnější dramatická situace.

O obou mužích se v textu mluví jako o „já“ a „ty“. Jejich skutečná jména se objeví pouze jednou, jelikož jsou jakýmsi klíčem k pochopení závěru děje, který je bohužel přetížen patosem. Detektivní práce, jež je na čtenářstvo kladena k rozšifrování konce love story, je celkem nenáročná a výsledek očekávatelný, ale právě puzzlovitost příběhu, propojující začátek a konec knihy, je poměrně zajímavá literární strategie a je škoda, že s ní autorka pracuje jen okrajově.

Zlatá šedesátá

Přestože je děj situován do minulosti, po přečtení nabydeme pocitu, že historické události se ho dotýkají vskutku jen vzdáleně. Téměř celá dramatická situace je vystavěna na strachu z možného přistižení. Zatímco mladý Švéd působí až lehkomyslně a naivně, když bez větších obav navštěvuje svého partnera doma, jeho protějšek se snaží co nejvíce skrývat a nakonec je to především on, kdo nese následky studentova neopatrného chování. Přesto je zvláštní, že ačkoli děj začíná v červenci 1967, ani náznakem se nezmiňuje o zákonu Sexual Offences Act, který v Anglii ve stejném měsíci vstoupil v platnost a v soukromé sféře legalizoval homosexualitu mezi dospělými muži. Ačkoli diskriminace homosexuálů stále pokračovala, byl to jeden z prvních kroků k naprosté dekriminalizaci a normalizaci stejnopohlavních párů. To, že podobný zákon prošel švédským parlamentem již v roce 1944, se z textu také nedozvíme. Děj zároveň končí v dubnu 1969, jen pár měsíců před stonewallskými nepokoji, které stály na počátku boje za práva LGBTQ a formování politických skupin, jež bojovaly za liberalizaci sexuálních menšin po celém západním světě. Znalost těchto událostí dodává ději románu další rozměr, nejenže vysvětluje Švédovo nepochopení některých partnerových konzervativních postojů, ale umožňuje domýšlet si, co po dubnu 1969 následovalo. Je otázkou, do jaké míry si je autorka těchto historických souvislostí vědoma, v ději ovšem žádný konkrétní podnět k tomu, abychom si tyto informace dohledali, nenajdeme. Román se odehrává v ahistorickém čase, kde jedinými historickými reáliemi jsou telefonní budky a analogový zápis studijních předmětů. 

Počkej na moře je nekomplikovaná a přístupná četba, která nevyžaduje žádné hlubší přemítání a umožňuje nechat se nést svižně ubíhajícím dějem. Ačkoli má kniha své mouchy, jedno se jí musí nechat: chuť číst dál udržuje až do konce. Věřím, že díky tématu, v českém prostředí stále opomíjenému, ale i lehkosti, která tuto gay romanci doprovází, si román získá svoje publikum.