Žánr hororu se těší možná ne úplně masové, zato však setrvalé oblibě. Často se svobodně prolíná s jinými žánry, nejčastěji krimi nebo sci-fi. A v posledních letech se prosazuje také subžánr, kterému se říká weird. Ten by vlastně patřil nejspíše do fantasy, protože pracuje s nadpřirozenými prvky, avšak oproti hororu není jeho primárním cílem postrašit čtenáře. Weirdové příběhy se odehrávají převážně v současnosti, ale do zdánlivě běžného každodenního života tu více či méně nápadně zasahují neobvyklé prvky – aniž by přitom musely nutně mít krvežíznivé úmysly.

Americká spisovatelka Anya Martin sice zatím není příliš známá ani u nás, ani doma v USA, kde publikovala povídky v několika antologiích, ale její debutový román (či možná spíše novela) Tráva je dobrým příkladem, jak může podařená próza žánru weird vypadat. Namísto hororového ohrožení nadpřirozeným tvorem a soubojem s ním tu totiž dochází k vzájemnému sblížení mezi lidskou hrdinkou a netvorem, a to dokonce sexuálnímu.

Děj přitom začíná sice slibně, ale dlouho plyne dosti nevinně. Žena ve středním věku Sheila dostane zprávu, že její bývalý manžel Dave se svojí novou manželkou zemřeli, když havarovali s dvoumístným letadlem ve floridských močálech a že ona je jediná blízká příbuzná. A že by se tedy měla postarat o pohřeb. Sheile se do toho moc nechce, na Davea nemá zrovna dobré vzpomínky, protože po několika šťastných letech začal pít a být agresivní. Zároveň je trochu zvědavá, a tak se nakonec nechá přemluvit a pohled na jeho zohavenou mrtvolu, kterou při pádu do bažin probodaly stvoly tuhé trávy, ji naplňuje jistým zadostiučiněním. Při identifikaci se však cosi stane. Sheila se po návratu domů musí trochu vzpamatovat s pomocí marihuany a v opojení se jí najednou zdají divné věci. Začne se jí zjevovat podivná rosolovitá bytost, která jí nejprve nahání strach, nicméně zanedlouho zjistí, že ji nechce nijak ohrožovat, naopak touží po sblížení. Sheila s ní (respektive s ním, protože jde o samce) zažije několik – citlivě, ale místy i docela explicitně popsaných – orgasmů, jistěže i díky podivuhodné tělesné konzistenci tvora. Ale přece jen jde o nelidskou bytost z temných močálů, takže se tu objeví nějaké mrtvoly a happy end také nečekejte.

Sex s nadpřirozenou bytostí je samozřejmě součástí hororového či fantasy žánru již od dob Stokerova Draculy, avšak dost často to bývá sex vynucený na hraně či za hranou znásilnění, případně si démonická bytost podmaní nejprve mysl nebohé ženy, aby si pak podmanila také její tělo. Zde je to trochu jinak, možná i proto, že autorkou příběhu je žena: Sheila je sice stále trochu v marihuanovém opojení, i tak si ale uvědomuje, že jí její nadpřirozený milenec přináší dlouho nepoznané potěšení a že by ráda pokračovala. Autorka ji přitom nelíčí jako nějakou neukojenou nymfomanku, na vše jde velmi jemně. A samozřejmě stupňuje napětí i hrozbu, která od tvora stále hrozí.

Tráva je kniha dosti krátká, na 152 stran ji natahuje jednak doslov autorky, v němž mimochodem docela zajímavě a poutavě píše o inspiracích, které ji přivedly k napsání příběhu, a pak také ukázka z nové knihy začínajícího nakladatelství Medusa, které vede překladatel Roman Tilcer, specializující se právě převážně na fantasy žánr (přeložil mj. knihy aktuální největší americké hvězdy N. K. Jemisinové či jiného slibného autora Joea Abercrombieho). V Meduse chce dát zřejmě šanci těm knihám, které nejsou čtenářsky prvoplánově vděčné. Připojuje se tak k dalším nově vzniklým malým nakladatelstvím (Planeta9, Carcosa), která chtějí z žánrů hororu, fantasy a sci-fi objevovat čtenářům neobvyklé, neznámé či – nebojme se to říci i u těchto žánrů – umělecky ambicióznější texty. Zdejší scéně, uvyklé spíše na jednoduché akční řežby a legrácky, to nepochybně prospěje.