S laureátem Prix Goncourt 2021 do hlubin literatury
Prestižní francouzské literární ocenění Prix Goncourt získal 3. listopadu mladý senegalský autor píšící francouzsky Mohamed Mbougar Sarr za román La plus secrète mémoire des hommes. Neobyčejně komplexní text oslnil celou francouzskou literární scénu.
Mohamed Mbougar Sarr (nar. 1990) se neobjevuje na literární scéně poprvé, ve svých jednatřiceti letech už má vydanou jednu povídku a tři romány. Jeho nejnovější román La plus secrète mémoire des hommes (Nejtajnější lidská vzpomínka) ovšem vzbudil velký rozruch. Kniha byla nominována na šest hlavních literárních cen a ještě před udělením té hlavní, Prix Goncourt, se jednalo o překladech do mnoha cizích jazyků. Čím je tento román tak jedinečný?
V první řadě je to velmi složité dílo, jehož hlavním tématem je v podstatě literatura jako taková. Jak knihy čteme, jak je píšeme, jaký vztah k nim mají čtenáři i spisovatelé, co vše si může a nemůže dovolit jejich autor, jak moc ovlivňuje úspěch literární kritika a s jakým břemenem se mohou potýkat nakladatelé – nejen to jsou otázky, které si Sarr pokládá. Nebylo by ovšem na místě zúžit obsah této knihy na jedno jediné téma. Příběhem se dále prolínají motivy kolonizace nebo dekolonizace, čtenář může poodhalit život francouzského studenta či senegalské rodiny a zároveň mu autor nabízí globální pohled na společnost jako takovou. V neposlední řadě nesmíme opomenout magický rozměr knihy, na němž se podílí především zapojení různých prvků senegalské mytologie a tradic. Všechna tato témata Sarr slévá do jednoho příběhu s téměř detektivní zápletkou.
Samotný děj románu by se dal ve skutečnosti popsat jednoduše. Mladý senegalský student Diégane Latyr Faye žijící ve Francii pátrá po neznámém autorovi téměř nedostupné knihy. O samotné knize se čtenář moc nedozví, snad kromě toho, že byla vydána roku 1938, byla zcela přelomová a naprosto změnila život každému, kdo ji četl. Přesto v podstatě zmizela ze světa, stejně tak jeho její autor. Student se postupně dostane nejen ke knize, ale i k lidem, kteří znali jejího tvůrce T. C. Elimana, nazývaného dobovou kritikou „Rimbaud nègre“ (černý Rimbaud). Díky různým setkáním a vyprávěním se čtenář vrací v čase tam a zase zpátky a v průběhu četby prožije příběhy celého jednoho století a procestuje tři kontinenty.
Je nutné podotknout, že Sarr si se svým čtenářem velmi pohrává. Žongluje se slovy, proplétá dohromady různé příběhy a postupně představuje jednotlivé dílky skládačky, jež se spojí až v závěru knihy. Text plný nečekaných zvratů je zároveň bohatý na metafory a s jazykem si hraje i jinak. Na několika místech se čtenář setká se souvětími dlouhými i několik stran a často se ztrácí v pomíchaných dialozích, které nejsou jasně odděleny od pásma vypravěče a v nichž mnohdy není zřejmé, kdo zrovna mluví. Přesto ale tento na první pohled matoucí a odrazující způsob vyprávění není nedostatkem, nýbrž spíše předností celého románu.
Velmi komplexní a současně téměř návyková kniha Mohameda Mbougara Sarra, schopná udržet čtenáře v napětí po celých 450 stran, je zcela originální a odvážné dílo a v kontextu současné francouzské literatury si ihned vydobyla čelné místo. Autor tímto románem otvírá nejen diskusi týkající se recepce literatury psané bělochy a černochy, která je silně ovlivněna předsudky a zobecňováním, ale zároveň všem připomíná magickou moc knih, díky níž nás některé texty mohou velmi překvapit, dojmout, nebo dokonce ovlivnit naše budoucí uvažování o mnohých tématech. A právě takovým textem je La plus secrète mémoire des hommes.