Cenu Finlandia získala prvotina Jukky Viikiläho
Minulý týden byly ve Finsku po roce opět uděleny ceny Finlandia. V hlavní kategorii si ocenění odnesl Jukka Viikilä za biografický román o staviteli Helsinek nazvaný Akvarelleja Engelin kaupungista (Akvarely z Engelova města).
Ve Finsku se v roce 2016 urodilo více než sto románů, a tak měla porota vybírající šestici nominovaných skutečně napilno. Do užší nominace nakonec pronikl Tommi Kinnunen s románem, v němž rozvíjí osudy některých hrdinů ze své oceňované prvotiny Čtyřcestí (č. 2016), román i českým čtenářům známého Rikua Korhonena, další díl „kuopioské série“ Sirpy Kähkönen, popisující tentokrát události léta 1968, epizodicky vystavěný román Emmy Puikkonen, autobiografické dílo finskošvédského spisovatele Petera Sandströma a románový debut básníka Jukky Viikiläho.
Vítěze, kterého z nominovaných vždy určí významná osobnost kulturní života, letos vybrala novinářka a moderátorka Baba Lybeck, podle níž ve všech šesti nominovaných dílech vystupuje postava sklíčeného muže středního věku. Jedním z nich je i německý architekt Carl Ludwig Engel z vítězné prozaické prvotiny básníka a dramaturga Jukky Viikiläho (*1973), který se vyjádřil, že román je patrně jediný prodejný literární žánr, takže se v něm dá lyrika propašovat k většímu okruhu čtenářů. Ve fiktivním architektově deníku z let 1816–1840 Viikilä popisuje chlad Helsinek, podivné zvyky místních obyvatel i Engelův stesk po rodném Berlíně. Přesto, když dostane zakázku postavit celé nové město včetně katedrály, vládních i univerzitních budov, nemůže odolat pokušení.
Zdá se, že finské básníky stále více láká próza, neboť také letošní laureátka ceny Finlandia za knihu pro děti a mládež Juuli Niemi byla dosud známá pouze jako básnířka a scenáristka. V jejím románovém debutu Et kävele yksin (Nepůjdeš sám) se střídají dva patnáctiletí vypravěči: finská dívka Ada a její spolužák Egzon, původem kosovský Albánec. A zrodí se první láska – nádherná, nemožná a tragická.
V kategorii literatura faktu si cenu odnesla novinářka Mari Manninen za reportážní knihu Yhden lapsen kansa (Země jednoho dítěte) o čínské politice jednoho dítěte. Dílo vzniklo během jejího téměř čtyřletého pobytu v Pekingu a díky mnoha unikátním rozhovorům, které vedla s čínskými rodinami v různých koutech země.