Po několika letech se zájemci o současnou čínsky psanou poezii dočkali. V roce 2015 vyšla do češtiny přeložená a patřičným komentářem opatřená sbírka Báseň je kočka tchajwanského básníka a výtvarníka Lo Ch’inga. Na toto vydání navazuje jednak grafickou úpravou, jednak nezbytnými doplňujícími a vysvětlujícími paratexty samotného autora i překladatele Dušana Andrše specifická sbírka poetických textů, grafik a maleb nesoucí název Krabička zápalek. Lze říci, že se jedná o záslužný čin pro českou literaturu, neboť autorovy kondenzované básně se vyznačují sémantickou naplněností a živostí, které se v dnešní době neobjevují často.

Sbírka umělce Lo Ch’inga není klasický výbor básní z určitého období básníkova života, kterému byl vtisknut finální tvar. Je to summa a plod autorova celoživotního zájmu o žánr drobných básní, které fungují zcela autonomně a pouze na ploše několika málo veršů sdělují něco podstatného o světě, v němž žijeme.

Lo Ch’ing svou knihu rozdělil do celkem devíti části. Každá z nich pak odpovídá počtu veršů tvořících báseň v dané části. Vedle sebe tak koexistují jednotlivé drobné básně a pomocí takto vymezeného dělení se v nich zobrazuje neustále přítomné napětí krásy a ošklivosti světa, kultury a přírody, lidského a anorganického, které se protíná v jednom bodu, v lidské mysli, jež je schopná a ochotná vnímat a reflektovat skutečnost. Proměnlivá povaha lidské zkušenosti svým bytím podléhá neustálým vnitřním a vnějším tlakům, ale básnické slovo ve verších žije dál a pomáhá utěšit svízelnou situaci lidského jedince vrženého do víru světa.

Ústřední metaforou se stává specificky básnické vidění, které má základ v prvním verši, tvořícím zároveň i první báseň, od níž je pak odvozen název sbírky. „Kniha je krabička plná zápalek“ (s. 15). A skutečně, pokud se díváme na svět široce otevřenýma očima, připravenýma vnímat víc než jen čistý povrch, pokud se ponoříme do významů, které se skrývají ve znacích jednotlivých slov, pojmenování a označení, a pokud těmto věcem dáme prostor samostatně hovořit, což je přesně záměr, který lze vytušit v pozadí všech Lo Ch’ingových textů, dostane se nám až slastného pocitu uvědomění, nového pohledu na vždy přítomné, ale dosud přehlížené. Všechno má najednou v takto nastaveném vidění dvě strany, podobně jako krabička zápalek, přičemž mezi těmito stranami existuje prostor, v němž se promítá zkušenost každého jednoho čtenáře. „Těm uvnitř se vemlouvá / těm venku se vysmívá“, jelikož na zadní straně této proklamativní básně čteme „Nepodíváš-li se, nepochopíš / Zakusíš-li, pochopíš“ (s. 27).

Umělce Lo Ch’inga nenazývám umělcem bez záměru. Své texty totiž doprovází kresbami vyvedenými tuší, které korespondují s obsahem dané básně. Vzniklý komplex je výsledkem symbiotického vztahu mezi oběma stranami, textem a obrazem, oběma stěnami krabičky zápalek ať už s malým, či velkým k. Editorsky vhodné se mi zdá zvolení bilingvní formy. Vzniká tak napětí mezi původní formou, psanou čínskými znaky, které pro evropského čtenáře samo o sobě představují grafickou poezii, ovšem zároveň se spolupodílejí na dojmu z překladu, jelikož právě v kontrastu si lze domyslet pravý význam oné metafory krabičky zápalek, jež nyní nabývá hmatatelného tvaru. Každou báseň navíc uvozuje citát z autorova cyklu Hádanky, který poskytuje samostatný, a přitom kontextově závislý konvolut textů, jejichž soubor může sloužit jako paralelní sbírka uvnitř sbírky. Oboustranná korespondence mezi jednotlivými stranami básní v Krabičce zápalek pomáhá maximalizovat a absolutizovat výsledný dojem z propracovaných a dohromady skvěle fungujících textů.

Překladatel Dušan Andrš je i autor závěrečného doslovu, eseje, chcete-li, která je v současné nakladatelské praxi něčím výjimečným, avšak pro snadnější uvedení do kontextu i pro chápání souvislostí zcela zásadní. Uvádět jinojazyčné spisovatele pro současné české čtenáře by podle mého názoru nemělo spočívat v prostém převedení do mateřštiny, ale mělo by to znamenat i jejich řádné představení, zařazení do kontextu dané literatury a vyzvednutí příčin a důvodů, proč byl právě tento tvůrce vybrán z plejády dalších, na svůj překlad stále čekajících autorů.

Básně Lo Ch’inga v sobě mají napětí a život, který stojí za to prozkoumat. Posuďte sami na básni nesoucí výmluvný název Vražda, již nalezneme na straně 63: „Jeden básník / zavražděn v básni básníka // Nespočet čtenářů / zrozených ze smrti básníka“.