Scenáristka, publicistka, autorka povídek a knížek pro děti Irena Hejdová (nar. 1977) se do obecného povědomí zřejmě nejvíc zapsala scénáři k populárním docusoupům Navždy svoji a Čtyři v tom, které během jednoho roku sledovaly čtyři novomanželské páry, případně čtyři rodiny, kam přibylo novorozeně. Rodinný mikrokosmos v pokročilejším stadiu rozvoje figuruje v její druhé knize pro děti Nedráždi bráchu bosou nohou (jako první jí v roce 2019 vyšlo Červené klubíčko). Matka tří dětí v ní s neuhýbavým vtipem a jistě na základě bohatých zkušeností popisuje každodenní záludnosti v životě s dětmi a hlavně napjatý vztah mezi dvěma „bráchy“.

Knihu vypráví sedmiletý Marek, jehož přemoudřelý hlas si čtenáře okamžitě získá. Čtyřletého bratra Jirku oslovuje zásadně „Mimoň“, protože je prostě mimo, kdežto Marek už ví, jak to na světě chodí: „Byly totiž Dušičky, a to se má jezdit za příbuznejma, který jsou mrtvý, nebo brzy umřou,“ komentuje návštěvu u babičky, kde mimochodem dostanou bábovku, protože „babičky maj v kuchyni vždycky připravenou bábovku, tak to prostě je“. Markově všetečné všímavosti neuniknou ani rodiče; například chápe, že když ho táta s bratrem a sestrou bere ven, „moc neví, co s náma dělat jinýho, tak s náma chodí krmit labutě.“

Některé vtipy mohou působit trochu lacině, ale nutno přiznat, že například „prdění“ labutí se v knize neobjevuje kvůli jednorázovému efektu, nýbrž určitým způsobem posouvá děj dál, podobně jako skutečnost, že zhruba v polovině knihy „bráchové“ spadnou do záchodu. Dospělí bratři by se spolu mohli vydat na vysokohorskou túru nebo na ryby, aby v jiném prostředí s nadhledem vyřešili své neshody. Malým musí posloužit odpadní trubky, kde se tváří v tvář nepohodě a různé havěti chtě nechtě semknou. A rodič, kterému by alespoň někdy nepřipadala zábavná představa dětí spláchnutých do záchodu, ať hodí kamenem. Po první polovině, kde to jiskří vtipem, se nálada trochu utlumí. Bratři po špičkách našlapují kolem bakterií, hroudy tuku a pavouků, nechají se poučit od tasemnice a pomalu míří k ústí do kuchyňského dřezu...

Nedráždi bráchu bosou nohou ilustrovala mladá výtvarnice Zuzana Čupová (nar. 1995). Její figury jsou velmi expresivní – mají velké oči a další výrazné rysy, jež třeba scéně, kdy máma i všechny tři děti křičí, dodávají na patřičné naléhavosti. Zajímavější je však druhá, hravá až surreálná poloha ilustrátorčina výtvarného projevu, jejímž příkladem může být rybí pohřební průvod plující k hrobečku s označením „rybička maličká“.

Pokud máte ambici děti před spaním zklidnit, kniha vám udělá medvědí službu. Minimálně při prvním čtení budete spolu s nimi propadat záchvatům smíchu. Nejlépe ji tedy otevřít v případech, kdy je člověk s ratolestmi delší dobu odkázán výhradně na domácí prostředí, čemuž nahrává i řada úkolů na procvičení pozornosti. Snad se nějaká ta rýmička, angína nebo vši najdou.