Pravidelně pořádané konference k moderním československým dějinám, na jejichž realizaci se spolupodílí Ústav pro studium totalitních režimů, dospěly v roce 2018 k období let 1978–1985. Stejně jako v případě předchozích ročníků, rovněž z příspěvků přednesených na této konferenci vzešla kolektivní monografie, kterou pod jednoduchým, ale přesto výmluvným názvem Znormalizováno vydaly společně zmíněný ÚSTR a Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. K vydání knihu připravili editoři Jiří Petráš a Libor Svoboda, reprezentující obě uvedené instituce. Celkově se jedná již o šestou publikaci této ediční řady, jejíž každý svazek mapuje období několika let moderních československých dějin od konce druhé světové války.

Čtenáři obeznámení s předchozími kolektivními monografiemi vzešlými z příspěvků na těchto konferencích rozpoznají řadu témat a jmen konkrétních badatelů, kteří plynule po chronologické ose pokračují ve svém výzkumu (Petr Kopal a jeho studie o českých filmech s historickou tematikou, Pavel Novák a zemědělské dějiny Kutnohorska, Dalibor Státník a severovýchodní Slovensko či Marek Šmíd a vztahy mezi ČSSR a katolickou církví, resp. Vatikánem). Udrželo se i členění publikace do tematických okruhů, v tomto případě Kultura, věda, školství, Politika, Hospodářství, Církev a Regiony, byť někdy by se dalo se zařazením konkrétních příspěvků do daného okruhu polemizovat. (Skutečně šlo v případě šéfa opery Národního divadla Zdeňka Košlera, kterému svou studii věnuje Rudolf Prázný, o osobnost pouze regionálního významu? Naopak spíše do tematického okruhu Regiony by patřila již zmíněná studie Pavla Nováka o plnění cílů sedmé pětiletky ze strany zemědělců na Kutnohorsku). Jak tomu u publikací tohoto typu bývá, z metodologického hlediska se jedná o pestrou směs textů postavených na vzpomínkách konkrétních jedinců, archivních materiálech institucionální provenience, vlastním terénním výzkumu a spíše teoretických analýzách z oblasti politologie, pedagogiky a dalších společenských věd. Poměrně silně je akcentována oblast kultury a médií, které se věnují studie napříč jednotlivými (ale nikoli všemi) tematickými okruhy, přičemž řada studií se pochopitelně zaobírá tématem undergroundu a činnosti chartistů. Jiným často se opakujícím tématem je výjimečný stav v Polsku a vznik odborů Solidarita, nadto propojený s papežskou volbou Jana Pavla II. a jeho dvěma návštěvami v rodné zemi. U tří studií zařazených do tematického okruhu Církev je ovšem patrný značný vzájemný tematický průnik a z čtenářského hlediska by snad bylo bývalo přínosnější některé z nich spojit v jednu. Řada textů pochopitelně obsahuje informace o pronásledování a perzekuci z důvodu náboženského či politického přesvědčení, studie věnovaná konkrétní represivní složce režimu je ovšem v knize zahrnuta pouze jedna (studie Zuzany Duchkové o participaci příslušníků Pohraniční stráže na společenském životě města Nové Hrady). Nechybí studie na témata řekněme poněkud odlehčenější (analýza novoročních projevů Gustáva Husáka z pera Jana Kalouse, bohužel provedená na základě textových přepisů těchto projevů v Rudém právu, nikoli na základě televizních záznamů, které by tuto analýzu obohatily o další rozměr, případně rozbor korespondence mezi Radimem Vašinkou a Erwinem Kukuczkou, zjevně dosti svéráznými postavami tehdejšího disentu, od Martina Jindry) ani texty, které u nejednoho čtenáře vyvolají onen často diskutovaný pocit nostalgie po mládí prožitém v socialismu (text Petra Bednaříka o programové skladbě ČST či analýza reforem základního školství Ireny Krčilové, sice provedená na příkladu Pelhřimovska, přesto však v obecných pasážích platná pro celou ČSSR). Z témat méně frekventovaných lze – při vší subjektivitě, které se v rámci recenze není možné zcela vyvarovat – zmínit studii Daniela Kováře na téma tak zdánlivě profánní, jako jsou veřejné odpadkové koše. Na jejich příkladu je možné demonstrovat nejen zručnost a vynalézavost technických pracovníků, ale také pragmatismus překonávající subtilní logické cítění a způsob, jakým se k socialistickému vybavení veřejných prostor postavila porevoluční společnost.

Navzdory tematické pestrosti a snaze představit tehdejší československou společnost z nových a neobvyklých úhlů pohledu bude přesto řada čtenářů „svá“ témata postrádat. Zcela pominuta je například oblast dopravy, ač mezi roky 1978 a 1985 došlo k dokončení základního trojúhelníku sítě pražského metra či k výstavbě Barrandovského mostu, stejně tak nejsou zmíněny významné stavby jako Jaderná elektrárna Dukovany, Palác kultury či Nová scéna Národního divadla. Ač by to čtenář dle grafického řešení obálky očekával, není v publikaci jediná studie věnující se těžbě uhlí ani životu v oblastech s touto činností spojených. Dojem normalizační šedi a průměrnosti, z níž není radno se jakýmkoliv způsobem vymykat, při četbě knihy podtrhuje skutečnost, že Vladimír Remek je zmíněn pouze dvakrát, v obou případech spíše jen mimochodem, a Karel Gott vůbec.

Kolektivní monografie tohoto typu však pochopitelně nemůže své téma zcela vyčerpat, její výsledná podoba je vždy kompromisem mezi zájmy badatelů, jejich časovými a praktickými možnostmi, stejně jako časovými a praktickými možnostmi organizátorů konference. S přihlédnutím ke všem omezením z této skutečnosti vyplývajícím lze konstatovat, že publikace Znormalizováno představuje odborníkům i širší čtenářské veřejnosti mnohovrstevnatý pohled na období, které z dnešní perspektivy navenek působí natolik poklidně, že často zůstává stranou zájmu.