Celosvětová vlna koronavirové pandemie se začala relativně rychle promítat i do titulů mnoha vycházejících knih. Různí autoři na ni reagují odlišně: někteří v přítomném čase multiperspektivně rekonstruují významné okamžiky jejího celosvětového i českého průběhu (Pandemie Michala Kubala a Vojtěcha Gibiše) nebo deníkově zachycují pohled z prvního postiženého města (Deník z Wuchanu). Další se s tématem vyrovnávají s odstupem filozofa (Byla tohle krize? Petra Fischera), prozaika či esejisty (sbírka Za oknem). Velmi specifický esejistický text s názvem Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě napsal na základě tohoto podnětu také uznávaný a vlivný americký historik a intelektuál Timothy Snyder (nar. 1969). Jeho starší knihy Krvavé země. Evropa mezi Hitlerem a Stalinem a Černá zem se týkaly holokaustu, stalinistických masových poprav a hladomoru, etnických čistek a dalších zvěrstev, k nimž došlo ve 20. století. V následujících knihách vedl zřetelné paralely mezi vzestupem Adolfa Hitlera a Donalda Trumpa, a v té nejnovější, tedy zmíněné Nemocné Americe, dokonce shledává podobnosti mezi současnou Amerikou a nacistickým Německem.

Jde o Snyderovu zatím nejosobnější knihu – popisuje svoji osobní zkušenost s americkým zdravotnictvím a dlouhodobým pobytem v tamních nemocnicích, kam se dostal kvůli prasklému slepému střevu a infekci jater. Jeho srovnání s evropským systémem zdravotnictví vyznívá pro to americké katastrofálně a stává se pro autora metaforou pro stav celé země: „Naší chorobou jsou tělesné nemoci a politické zlo, jež je obklopuje. Jsme nemocní tak, že nás to stojí svobodu, a nesvobodní tak, že nás to stojí zdraví.“ Americkému zdravotnictví vyčítá rasismus, ale hlavně odosobnění a komercionalizaci.

Jako nacisté

Nefunkčnost tamního systému se podle Snydera plně projevila právě v době koronavirové pandemie. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v této zemi „až příliš jednoduché zemřít“. Ovšem katastrofální nezvládnutí pandemie představuje podle něj zatím „nejnovější symptom politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným“. Významný díl viny autor přičítá Donaldu Trumpovi, který se v jejím průběhu choval jako autoritářský vládce popírající realitu; fantazíroval o „magické imunitě“; snažil se proměnit problém, který sám zavinil, v „test loajality“ ostatních; rozdmýchával strach a používal ho jako politický nástroj. A v čem dle autora tkví naznačená analogie s dobou, kdy totalitní režimy nechávaly svoje občany vyhladovět a hubily je plynem, kdy „záměrně člověku nedopřát zdraví bylo dalším souvisejícím způsobem, jak někomu uškodit“?

Nacisté brali podle Snydera zdravotní péči jako způsob, jak oddělit lidi od podlidí a nelidí. Vnímáme-li v době pandemie „ostatní jako nositele nemocí a sebe samé jako zdravé oběti, nejsme o moc lepší než oni. Pokud skutečně stojíme proti nacistickému zlu, musíme se v myšlenkách pokusit dobrat k jeho opaku“. Tedy mimo jiné pochopit, že „nemocem podléhají všichni lidé a všichni mají také stejný nárok na péči“.

Hrůzy vynořující se z paměti

Už jiní recenzenti o této myšlenkové konstrukci napsali, že je poněkud krkolomná a přemrštěná, což neznamená, že ve většině bodů není autorova kritika Trumpa oprávněná. V citovaných řádcích můžeme každopádně vidět další důkaz toho, že Snyder opravdu nemá Donalda Trumpa rád, což ale čtenář věděl už z jeho předchozích dvou knih. A pak snad také potvrzení toho, jak je pro některé lidi těžké odpoutat se od předmětu svého studia, kdy si pak svoje témata promítají do čehokoli. A autor to v zásadě ani příliš nepopírá: přiznává, že když byl připoután na lůžko a téměř zápasil se smrtí, v paměti mu začaly vyvstávat ony nesčetné hrůzy, které dříve jako historik s odstupem vědce zkoumal: „Nezvané, v podobě tisíce bodnutí, jedna po druhé, dokument za dokumentem, fotografie za fotografií.“ Například ukrajinský chlapec, jenž prosí, aby mohl zemřít hlady venku na vzduchu, nikoli v podzemních barácích. To vše pak silně ovlivnilo autorovo vnímání koronavirové situace – což nemusíme nutně hodnotit jako zásadní chybu, ale je záhodno si to při čtení uvědomovat.

Na čem záleží strojům?

Autor však kritizuje také velké americké společnosti jako Facebook a Google, které podle něj neučinily nic, aby v lednu a únoru 2020 Američanům pomohly, protože „na hodnotách jako život, zdraví a svoboda strojům nezáleží“. Lidé řídící datové společnosti sami chápali matematické principy šíření nákazy a své zaměstnance proto poslali domů. „Ovšem poradili onoho dne ostatním, aby udělali totéž? Připomněly vám někdy vaše sociální sítě, abyste si umyli ruce a vydezinfikovali telefon? Nepřipomněly, protože to by vás odvedlo od monitoru. Obchodní model sociálních médií je založený na udržení zraku na obrazovce,“ rozhořčuje se Snyder. Což je opět trochu přehnané, protože například na některé Trumpovy hoaxy spojené s koronavirem sociální sítě upozorňovaly, ale jistě mohly dělat i více.

I další příčina selhání Ameriky uprostřed pandemické krize podle autora souvisí se sociálními médii. Jejich vzestup zničil to, co ještě zbylo z lokální žurnalistiky. Koronavirus, který by býval představoval téma pro místní zprávy, tak nebyl adekvátně pokrýván, protože profesionální lokální novináři už neexistují. Jak autor chmurně konstatuje: „Většina naší země je nyní zpravodajskou pouští. Ta nás zabíjí jak tím, že kvůli ní přicházíme o informace potřebné v našem každodenním životě, tak tím, že nás nechává zmatené v klíčových okamžicích.“

Chybějící infrastruktura solidarity

Snyder ovšem kritizuje i celkovou atmosféru americké společnosti, opět v kontrastu s Evropou. V té autor poznal místní sociální systém vycházející z pochopení, že vychovávání dítěte není něčím, co může rodič zvládnout bez pomoci. Chválí tedy – konkrétně rakouské – instituce, jež mu coby otci malých dětí soustavně pomáhaly, od veřejné nemocnice přes veřejnou školku k vídeňské veřejné dopravě (s výtahem na každé stanici metra). To vše oceňuje jako „infrastrukturu solidarity“, jež drží lidi pohromadě a vštěpuje jim pocit, že v konečném důsledku na to nejsou sami. Což se projevuje třeba v ochotě podržet dveře zavírajícího se metra člověku s dětským kočárkem. Naopak po návratu z Rakouska do Ameriky si prý on i jeho rodina museli chvíli zvykat. Těžko totiž chápal, proč se američtí rodiče tak zajímají o vlastní děti, ale současně jsou tak nesví ze styku svých dětí s jinými. Odpověď, kterou mu dala jistá americká matka, s níž se seznámil na hudebním kroužku pro batolata, prý zněla: „Možná je to tím, že víme, že v konečném důsledku jsme na to samy.“ Dodejme, že Snyder jistě není jediný: amerikanista Kryštof Kozák ve své knize České probuzení z amerického snu. Proč a jak se v České republice zabývat Spojenými státy upozorňoval na případy amerických pedagogů, kteří odešli učit na zdejší vysoké školy, protože z hlediska kvality života u nás řada solidárních prvků funguje lépe než v Americe, opačně ale vzájemné chování Američanů vylíčila reportérka Jana Ciglerová v knize Americký deník.

Snyderova kniha jistě nepodává žádný promyšlený, systematický a statistikami podepřený obraz americké společnosti. Spíše jde o esejisticky rozvinuté imprese přemýšlivého a vzdělaného muže, který svoje zážitky s výchovou dětí a zdravotními problémy generalizuje na celé Spojené státy. Někdy je přitom přehnaně patetický a jeho vidění příliš černobílé (pro jistotu dodejme, že vady ovšem nachází i na zdravotnictví v Evropě). Pro zdejšího čtenáře neznalého amerických poměrů může být ovšem překvapivé, kolika vymoženostem našeho sociálního systému, které zde považujeme za samozřejmé, je Američan schopný se hluboce podivovat. Poměry v americkém zdravotnictví se místní čtenář snad zatím nemusí tolik trápit (a zda bude kniha podnětem k dalšímu pokusu o zdravotní reformu pro novou administrativu zvoleného prezidenta Bidena ovšem nevíme). Naopak autorovy poznámky o roli sociálních médií mají obecnější platnost a mohou být podnětné kdekoli, protože jsme v jistém smyslu všichni součástí téhož sociálně-mediálního světa. I když pokud se ten má reformovat (a případně největší hegemoni rozdělit na menší části), rozhodující boj se opět odehraje v zemi Timothyho Snydera. K té má autor silný vztah, ale současně se tam skoro zdráhá vychovávat vlastní děti…