Švýcarský spisovatel, scenárista a režisér Joseph Incardona (nar. 1969) dosud psal thrillery a detektivky, avšak v češtině v překladu Šárky Belisové debutuje útlou novelou, k níž ho, jak sám přiznává, inspirovala krátká novinová zpráva ze vzdáleného Finska. Právě ve finské Heinole, nijak významném městečku ležícím severně od Helsinek, se v srpnu tradičně scházeli milovníci extrémního saunování. Vydržet co nejdéle v sauně rozpálené na 110 °C, kde se každých třicet vteřin přilévá půllitr vody na horké kameny saunových kamen – to je to, oč tu běží. Kdo opustí saunu jako poslední, stane se mistrem světa. A kdo by se někdy, aspoň v koutku duše, nechtěl stát mistrem světa? Stačí jen vydržet nesnesitelný žár.

V Incardonově příběhu se onoho léta do Heinoly sjelo 102 účastníků, jejichž řady během kvalifikace a dalších kol soutěže postupně prořídly. Přestože do finále nakonec postoupilo pět mužů, mělo klání v podstatě jen dva favority. Jedním byl už několikanásobný mistr světa Fin Niko Tanner a druhým jeho věčný vicemistr Rus Igor Azarov. Dva muži s velmi odlišným přístupem k životu, a přesto se stejným cílem: zajistit si nesmrtelnou slávu.

V kratičkých kapitolách, které pracují s téměř filmovým střihem, sledujeme zblízka přípravy obou rivalů na závěrečný souboj. Finský favorit, pornoherec Niko, poživačný a okázale si užívající mohutný padesátník, je pravým opakem asketického, soustředěného a chladného Igora, nedávno penzionovaného vojáka, jehož sužuje jisté osobní tajemství.

Autor sice podrobně popisuje vnější atributy svých hrdinů, přičemž nešetří značkami oblečení, kosmetiky či popíjených nápojů, ale při psychologickém vykreslení postav zůstává jen na povrchu. To platí jak pro oba hlavní aktéry, tak zejména pro všechny vedlejší i epizodní postavy, ať už jsou to další soutěžící, či Igorova dcera a Nikova přítelkyně. Ty jsou vylíčeny velmi stereotypně.

Přestože obálka knihy působí téměř bukolicky (pasoucí se soby aby však v okolí Heinoly člověk pohledal!) a text na zadní straně slibuje frašku, uvnitř se po poklidném exposé s prvky černého humoru začne ve zběsilém tempu odehrávat příběh, v němž humoru velmi rychle ubývá a náhle jde o mnohem závažnější a temnější věci. Jak daleko jsou lidé ochotní zajít kvůli touze po vítězství, úspěchu, věčném mládí a obdivu? A kdy se tato touha promění ve zničující posedlost?

Knihu Žár, rozsahem spíše novelu než román, tak rozhodně nelze považovat za oddechové čtení. Vzdálené Finsko švýcarskému autorovi posloužilo pouze jako exotická kulisa, v jejíž zdánlivé idyle se odehraje tragédie netušených rozměrů. Žár – a to nejen ten v sauně – totiž především spaluje, byť čtenáře toto dílo ponechá spíše chladným.