S odstupem pouhého roku od bestselleru Cesta časem vydala Kniha Zlín další velkoryse pojatou obrazovou encyklopedii z autorské dílny vlámského spisovatele a ilustrátora Petera Goese (nar. 1968). Novinka se jmenuje Řeky a zdá se, že bude úspěšná také, práva na překlad již byla prodána do devíti zemí. Název by mohl svádět k domněnce, že školáci, kteří si knihu přečtou, budou excelovat zejména v zeměpise. Peter Goes však i tentokrát vlastně vypráví dějiny civilizace, zmiňuje důležité historické milníky, vypichuje z mapy světa významné metropole, odkazuje na mytologii, blýskne se literárními reminiscencemi (namátkou: Poslední mohykán, Srdce temnoty, Bílá velryba). Na rozdíl od předchozího titulu však nepostupuje lineárně po časové ose, ale opírá se o místopis – v centru stojí titulní životodárné řeky. Jejich meandry Goes osázel četnými ilustracemi, které nepostrádají vtip a nadhled, a přitom v kombinaci se stručnými komentáři nabídnou slušné penzum srozumitelných faktografických informací, jež nezřídka překvapí i dospělého.

Řeky se na první pohled hlásí ke své předchůdkyni, Cestě časem. Stejný nadstandardní formát, tematické dvojstrany, scelené jednotnou barvou pozadí v tlumených odstínech, černé kresby a několik kolorovaných detailů, obvykle s humorným akcentem (jeden příklad za všechny: na „zelené amazonské dvojstraně“ odvážná surfařka v jasně žlutém neoprenu na čtyřmetrové přílivové vlně pororoca). I textová část Řek odkazuje k předchozímu Goesovu titulu: větším písmem vysázený odstavec se základní charakteristikou konkrétní řeky a „obloučky“ se slovním komentářem ilustrací.

Při výkladu Goes postupuje systematicky, od celku k detailům. Na úvod se stručně zmiňuje o pěti oceánech, následuje souhrnný pohled na kontinent s hlavními toky, kterým jsou následně věnovány jednotlivé kapitoly, rozuměj dvojstrany. Světadíly tu defilují v pořadí Evropa, Severní Amerika, Jižní Amerika, Asie, Afrika, Oceánie a toto řazení (možná nezáměrně?) odráží i jistou informační disproporčnost – na evropské řeky připadá třetina rozsahu celé knihy, směrem ke konci ubývá společensko-historických fakt a pozornost se upíná spíš k rekordům ze světa zvířat.

Českou stopu do knihy otiskly Labe a Krakonoš, vypodobený jako obr s dlouhým vousem, kterému na hlavě roste les, v náručí třímá asi čtyři stromy a pátý zřejmě sází – anebo ho právě vytrhl ze země, výklad už je na čtenáři. Silueta mostu s věží pak upomíná na Prahu, o které sice nepadne explicitní zmínka, zastupuje ji však také golem a doprovází vysvětlivka k jeho původu.

Řeky ohromí šíří informací: Goes nešetří čísly, superlativy, rekordy a detaily. Časové rozpětí prezentovaných faktů je dechberoucí – od mytologického bezčasí přes prehistorické vyhynulé živočichy po nedávnou současnost (pokud jsem četla pozorně, nejmladší událost zaznamenanou v knize představuje nouzové přistání letadla na řece Hudson v roce 2009). Mapa skvěle umožňuje srovnávat minulost s dneškem, ať už jde o lokalizaci historických bitev či ukázky různých typů lodí. Úchvatná je rozmanitost živočišné říše, kterou kniha prezentuje, a překvapí množství slov, která člověk slyší (čte) poprvé v životě (ohuokhai, oloncho, ciluba, zarděnice). To všechno nakonec navádí k otázce, jaký status vlastně mají moderní obrazové encyklopedie – jakkoli jsou rozsáhlé a podrobné, nemohou pokrýt celé lidské vědění; aby mohly zacházet do detailů, musí nejdříve zprostředkovat i základní znalosti. S touto skutečností musí počítat také čtenář a raději nepátrat, proč se třeba o Žluté řece dovídá to, a nikoli ono. Zábavné je hrát si na detektiva a pokoušet se interpretovat nekomentované scény nápaditých ilustrací. Klobouk dolů, kolik toho Peter Goes o naší zeměkouli ví!