Útlá publikace Postavy grónské mytologie seznamuje čtenáře s fantaskním světem Inuitů, domorodých obyvatel tohoto severního ostrova patřícího pod Dánsko, kteří jsou laickému publiku možná známější pod (dnes politicky nekorektním) označením Eskymáci. V knize se dočteme o dvaceti nejrůznějších bytostech, které po tisíciletí ovlivňovaly život Gróňanů, ačkoli dnes jsou pro mladou generaci již často neznámé. Jejich podobu a výraz dokládají jedinečné ilustrace dánského výtvarníka Aageho Gitz-Johansena (1897–1977), který si za zachycení grónské kultury vysloužil od Inuitů přezdívku Qalipaasorsuaq, tedy Velký malíř.

Kniha vyšla poprvé v roce 1949, a to hned ve trojjazyčné verzi, anglicko-grónsko-dánské. Nyní vychází v revidované moderní jazykové podobě, ovšem zachovává si trilingvní formu, takže si český čtenář může zlomit jazyk nad grónskými jmény, jako je např. Saqqiserasak, které působí děsivě samo o sobě, jako by z něj bylo znát, že tak Gróňané říkají netvorovi, který topí lovce a pomocí drápů na rukou a nohou se dokáže provrtat horou.

Brožurka vždy v krátkém odstavci představuje charakter i vzhled jednotlivé postavy, jež je výtvarně doložena. V textech, které představují spíše popisy bájných tvorů než příběhy, se seznámíme s osobitou grónskou mytologií, resp. stvořeními, jimž Gróňané přisuzovali nejen zvláštní význam, ale také děsivou tvář, často zvířecí. Bytosti nabývaly podobu tuleně či psa, někdy napůl psa a napůl člověka, jako např. Aajumaaq, což „je velmi nepříjemný pomocný duch. Vše, čeho se dotkne, shnije a zemře. Má psí hlavu, ale lidské tělo. Má černé paže a nohy a na každé končetině pouze tři prsty. Nikdy nechodí, vznáší se.“ Gitz-Johansen zaznamenal také nahé příšerky žijící v horách, zlé duchy, vládkyni počasí, netvora plujícího v polovičním kajaku, Matku moře, v jejíchž vlasech se jako špína zachycují zlé skutky celého lidstva, či hrůznou trollici, která žije v horách a požírá osamocené poutníky.

Přínos dánského malíře touto knihou rozhodně nekončí. Aage Gitz-Johansen v Grónsku pobýval celou řadu let a výtvarně doprovodil mimo jiné i Grønlandsk sommer Knuda Sønderbyho (Grónské léto, 1941) či rozsáhlé dílo Grønlands fugle (Ptáci v Grónsku, 1951) ornitologa Finna Salomonsena. Autorovy kresby se v roce 1977 dostaly i na grónské poštovní známky. Texty Postavy grónské mytologie do češtiny přeložil Zdeněk Lyčka, který je hluboce obeznámen s grónskou i dánskou kulturou a mimo jiné přeložil i Rasmussenovy Grónské mýty a pověsti (Argo, 2007) a cestopisné zápisky Noví lidé (Argo, 2018).

Díky Gitz-Johansenovi neupadnou mytologická stvoření Gróňanů v zapomnění ani přes rostoucí vliv moderních médií, demytologizaci a globalizaci, které mají za následek zapomínání lidových tradic. Knížka je vhodná nejen pro nadšence grónské kultury, ale také pro děti a mládež, neboť stručné a srozumitelné texty doprovázejí nápadité ilustrace.