V „krabičkové“ edici Baobabu se v roce 2013 představilo 12 malých hororů, které vzešly převážně z dílny kmenových autorů nakladatelství. Maloformátové komiksové sešitky uložené do kartonové krabičky mohou dnešním rodičům evokovat edice pohádkových lístků z jejich dětství, Baobab ovšem souborem těchto výtvarně-literárních hříček míří za horizont dětského čtenáře.

Většinu brožovaných sešitků spojuje hra, která se odvíjí od žánrového očekávání spojeného s hororem a ústí v jeho naplnění, či naopak destrukci. Spojení „strašidelný příběh“ by patrně bylo v názvu knižního souboru přesnější, připravilo by však čtenáře o možnost číst a prohlížet různorodá díla právě pod zorným úhlem jednotícího žánrového vymezení.

V souboru nalezneme příběhy vycházející z všední reality dětského života. Narozeninová oslava vylíčená Dorou Dutkovou (Všechno nejlepší!) je ještě před započetím zcela zlikvidována kulovým bleskem, takže namísto strachu a napětí nastupuje absurdita s nadsázkou. Alžběta Zemanová nechává dětskou hrdinku příběhu Katka prožít již hrůznější okamžiky a postupně buduje dějové napětí až k finální proměně děvčátka ve zdivočelé kotě. Oba svazky spojuje výtvarná stylizace do dětského kresebného projevu. Perspektivou dětského protagonisty je vyprávěn příběh Terezy Horváthové 1939, který ilustroval Juraj Horváth. Horečnatá vize chlapce, jenž v roce 1939 prchá s rodiči do Ameriky, vystupuje z černého podkladu v bílých liniích a plochách ilustrací i vysázeného textu.

V retro atmosféře se odvíjí příběh Bubo le Héros, který vtipnými kolážemi ze starých reklam, fotografií a vlastních kreseb vytvořila Michaela Kukovičová. Drama se odehrává v kadeřnickém salonu, kde francouzský buldoček pomstí svoji paní roztrháním pařížského kadeřníka, který jí proti její vůli ostříhal vlasy do módního účesu. Je otázkou, zda dětský čtenář docení všechny nápady a narážky (např. ve jméně psího hrdiny Bubo rezonuje nejen dětský výraz bubák, ale také název zmiňovaného dámského účesu bubikopf).

Z pohádkových syžetů vycházejí tři sešitky. Tereza Říčanová komiksově adaptovala pohádku Černá paní podle námětu Josefa Štefana Kubína, ale její pokus skloubit archaičnost lidové předlohy s jazykovou a motivickou aktualizací (hladové děti chudého kováře se dožadují mobilu a conversek) vyznívá rozpačitě. Markéta Šimková v příběhu na motivy pohádky bratří Grimmů Pes a vrabec umístila veršovaný text na předsádku a těžiště vyprávění přesunula do obrázkových sekvencí. Její imitace dětské kresby nešetří naturalistickými detaily, mimo kontext představované knihy by však byly snadno zaměnitelné za naivní umění. Text Jiřího Dvořáka Baba Jaga doprovodila ilustracemi Eva Maceková a dodala mu i výtvarnou pointu. Vasilisa, ohrožovaná Babou Jagou, se zachrání díky kouzelnému kamínku: ten urazí babě hlavu a vězící na krku Baby Jagy pak bude dívku doprovázet na všech cestách, aby se již nikdy nemusela bát.

Dva svazky přiznávají inspiraci jarmarečními písněmi. Radana Přenosilová ilustrovala příběh Jiřího Dvořáka Krásná zahradnice o zavraždění obletované zahradnice Květoslavy žárlivým manželem. S mírnou archaizací veršovaného textu kontrastují dětsky zjednodušené obrázky se střídmou barevností. Zdařile se s poetikou jarmareční písně vyrovnal Chrudoš Valoušek, který ilustracemi doplnil text Česnek a Drákula Terezy Horváthové. Upírská a hřbitovní tematika je v něm traktována s humorem: studentku archeologie rýpající se v hrobech nespasí před probuzeným upírem čínský česnek, ale jedině český paličák.

Schéma „vetřeleckých“ sci-fi příběhů o vesmírných průzkumnících, které záhadný virus změní v monstra a šiřitele nebezpečí na Zemi, naplňují komiksy Stanislava Setinského Krvavá planeta a Petra Šmalce Jiný druh. Oba si jsou blízké i způsobem výtvarné narace, v níž má důležité místo barevný detail. Jan Čumlivski přispěl rovněž vesmírnou tematikou, ale jeho Nic. (horror vacui) je nedějovou emotivní reflexí představ plynoucích za zavřenými víčky, obrazem strachu z nicoty a konce.

Souboru 12 malých hororů nelze upřít půvab spočívající v pestrosti výtvarných i literárních stylů a v netradičním knižním tvaru. Je však otázkou, zda a jak se knížka může vřadit do kontextu literatury pro děti a mládež. Strach je pocit, který důvěrně zná každé dítě. Většina z tohoto tuctu příběhů deklarovaných jako hororové ovšem s tematikou strachu pracuje v lepším případě tak, že dítěti nabídne zesměšnění děsivého (Česnek a Drákula) či identifikaci s hrdinou zakoušejícím strach (Katka, 1939), nebo napínavý, byť předvídatelný příběh (Krvavá planeta, Jiný druh). Humorné posuny a naivní výtvarná stylizace u morytátových a pohádkových svazků naleznou ohlas spíše u dospělých čtenářů, kteří je budou vnímat na komplexnějším pozadí vlastního žánrového povědomí, čtenářských i životních zkušeností.