April to v životě nikdy neměla dvakrát jednoduché: jizvami poznamenané dětství v područí sadistické a nezodpovědné matky, léta dospívání strávená v nepřátelském prostředí dětského domova, brzké těhotenství, nesnadný přesun z NDR do západního Berlína a konečně i určitý vrozený neklid, to vše formovalo její život víc, než by si sama byla ochotná připustit.

Nyní, když je přibližně na prahu třicítky a má na krku jedenáctiletého syna, se jí zdá, že se karta osudu obrací. Berlínská zeď se hroutí a do April, která se synem žije v přízemním bytě a živí se porůznu coby servírka, uklízečka a květinářka, se zakoukal energický chirurg Ludwig. April jeho námluvy sice zprvu přijímá s poučenou zdrženlivostí, nakonec ji však Ludwigova absolutní milostná ofenzíva zcela strhne. A když se ukáže, že si oba vcelku dobře rozumějí, svolí a za poněkud dětinského lékaře se provdá.

V dobrém i zlém
Skromnou svatbou v berlínské čtvrti Wedding by román Jahre später (Po letech, 2018) teoreticky mohl i skončit, to by však novinka německé prozaičky Angeliky Klüssendorfové (nar. 1958) musela být příběhem o zrodu jednoho manželství, nikoliv o jeho postupné korozi. „Rozmysleli jste si to dobře?“ ptá se bezprostředně před obřadem jeden ze svědků a s úsměvem dodává: „Já se ženil třikrát a pokaždé to bylo fiasko. Zachraňte se, dokud můžete.“ Na jeho slova, pronesená zčásti v žertu, skutečně dojde. Je-li čtenář na prvních třiceti stranách útlého románu konfrontován s náznaky partnerské idyly, stává se na zbývajících zhruba sto dvaceti svědkem bolestivého vystřízlivění.

Ani třetí svazek autorčiny trilogie o začínající spisovatelce April, jejíž postava nese zčásti autobiografické rysy, ústřední protagonistku příliš nešetří. Už v úvodním románu Holka (Das Mädchen, 2011, č. 2012, pro Mladou frontu přeložila Jitka Jílková) si tehdy ještě bezejmenná a vyhublá dospívající hrdinka prošla peklem, v navazující April (2014) na čerstvě osmnáctiletou April čekaly další výzvy v podobě mateřství, problematických partnerů i vlastní neposedné duše a mizérie nekončí ani se snubním prstýnkem na ruce. Ba naopak: nadějně se rozvíjející vztah s Ludwigem, mužem s „dětským obličejem“, který však hýří sebevědomím jako „generál četných bitev“, April postupně přivádí nejen do péče terapeuta a říše otupujících antidepresiv, ale takřka doslovně až na bitevní pole. Zabojovat musí April o společného syna, střechu nad hlavou i vlastní důstojnost.

Podmanivost úderné výpovědi
Klüssendorfová, která na ploše zhruba sto padesáti stran zachycuje půldruhé desetiletí ze života své hrdinky, není zrovna známá tím, že by se ráda piplala v detailech či plýtvala slovy. Její úsečný styl vyprávění čtenáře ihned přiková ke stránce, přímočarost a bezprostřednost zbavují text jakýchkoliv náznaků sentimentu. Podmanivost autorčiny prózy nespočívá v originální metaforice či jedinečné poetičnosti, nýbrž právě v precizní jednoduchosti a údernosti zamýšlené výpovědi. I díky tomu si její vyprávění drží vysoké tempo i jasný rytmus.

Má-li román nějaké drobné nešvary, lze je hledat především v kolonce nežádoucích, ale stěží odstranitelných vedlejších efektů zmíněného zhuštěného stylu. Kupříkladu některé vedlejší postavy by si jistě zasloužily více prostoru, jiné se románem vyloženě pouze mihnou, třebaže v životě hlavní postavy podle všeho hrají zásadnější roli. Výraznější prokreslení jednotlivých postav přirozeně padlo za oběť právě autorčině úspornosti. Klüssendorfová se však čtenáře nesnaží zavalit druhotnými informacemi či vjemy, jak je tomu v řadě titulů podobného střihu zvykem. Její román mnohem spíše připomíná sólové vystoupení osamělé primabaleríny, jejíž vnitřní bolest si – stejně jako celý taneční doprovod – musí čtenář domyslet sám. Ostatně za trpké monodrama o „holce“ z východoněmeckého sídliště, která se k dospělosti musela protrápit mnohými zklamáními, by bylo možné označit celou trilogii.

Klüssendorfové románový cyklus, jehož je titul Jahre später povedeným vyvrcholením, dal německé literatuře mj. jednu z nejpamětihodnějších scén v její novodobé historii: obraz dvanáctileté dívky vrhající z okna činžáku na ulici výkaly. Toutéž scénou, kterou příběh svého alter ega před lety zahájila, Angelika Klüssendorfová nyní celý příběh i uzavírá. Pozornost si nicméně její trilogie zaslouží nejen kvůli zmíněné scéně, ale především pro své nesporné celkové kvality. Méně je někdy více, chce se připomenout závěrem. Klüssendorfové vycizelovaný lakonismus je toho nejlepším důkazem.

Zajímá vás víc? Doporučení na recenzovaný titul najdete také ve výběru Goethe-Institutu Knihy, o nichž se mluví.