Čtenářům, kteří sledují tvorbu švédského spisovatele Fredrika Backmana, možná zachutnala pro něho typická směsice humoru a hluboké sondy do lidských povah a vztahů. Medvědín však z předchozích Backmanových děl (Muž jménem Ove, Co by měl můj syn vědět o světě, Babička pozdravuje a omlouvá se a Tady byla Britt-Marie) vybočuje a volí vážnější ladění.

Medvědín je městečko v horách na severu, které kromě tmy, sněhu a nezaměstnanosti charakterizuje jediná věc: hokej. Pro mladou generaci znamená tento sport příležitost stát se součástí týmu a prorazit. Pro tu starší ztělesňuje sen o vybudování hokejového gymnázia, prosperitě a snížení nezaměstnanosti. Jediný tým teenagerů tak nese na bedrech naději města na lepší budoucnost, zatímco hráči sami se vypořádávají s první láskou, ztraceným přátelstvím nebo přísnou hierarchií, která se kromě tréninků na ledě odráží i v běžném životě.

Medvědín je zkrátka rozdělen na ekonomicky silné a slabé, na vítěze a outsidery, na ty, co se rvou a křičí, a na ty tiché. A potom je tu ještě nevýznamná skupina lidí, kteří hokej nehrají nebo jej nemají rádi, jenže v městečku jako Medvědín je s ním jejich život spjatý, ať už o to stojí, nebo ne.

Na pozadí sportovní kultury, jejímž heslem je vítězství za každou cenu, dojde ke znásilnění šestnáctileté Mayi nejlepším hráčem v týmu Kevinem. Zatímco její matka a otec prožívají noční můru rodičů, kteří nedokázali ochránit své dítě, většina obyvatel města se staví za Kevina. Ten tvrdí, že se nic nestalo proti Mayině vůli, a jelikož je nejlepším a nejnadějnějším hráčem v týmu, vnímají mnozí jako největší katastrofu jeho obvinění.

Vztahy se začínají vyhrocovat a konflikty mezi oběma stranami poukazují na to, že nejde ani tak o konkrétní případ, jako spíše o to, jak sportovní fanatismus a takřka zoufalá touha po úspěchu ruku v ruce s bezohledností formují myšlení a hodnotový žebříček. Na pozadí zápasů na ledě spisovatel rozehrává i zápasy mimo něj, které postupně odkrývají propracované charaktery postav a vzbuzují otázku, jak může dojít k tomu, že lidé odsoudí oběť a hájí viníka.

Spisovatel se zde vyrovnává i s iracionálním chováním davu a se vztahy v relativně uzavřené komunitě. Tak jako v předchozích dílech buduje jakýsi mikrokosmos lidských vztahů, jimž se postupně dostává na dřeň. Popisuje postavy uvnitř i vně kolektivu, lidi, jejichž osudy jsou provázané s osudy ostatních, ale kteří se zaměřují hlavně na vlastní zájmy.

Backman důsledně střídá perspektivy a ukazuje tak čtenáři širokou paletu lidských povah a názorů lidí s různým zázemím, z nichž vytváří věrohodnou koláž. Kromě tématu sportu a kultury s ním spjaté se autor věnuje i rodičovství, odpovědnosti a dospívání. Děj opět okořenil stále aktuálními dílčími tématy, jako je rasová nesnášenlivost, generační střet, homosexualita nebo feminismus.

Dramatické události jsou zprostředkovány živým, čtivým jazykem, příběhu nechybí napětí. Celý román je psán v přítomném čase, což zesiluje dojem bezprostřednosti a pomáhá čtenáři nechat se vtáhnout do děje. Backman se nevyhýbá ani častým vulgarismům nebo anglicismům. Pomocí vulgarismů se snaží autenticky ilustrovat sportovní prostředí, byť místy se mohou zdát samoúčelné.

Psychologická hloubka, pestrost charakterů a palčivé morální otázky činí z Medvědína zdařilý obraz uzavřené komunity v moderní společnosti a zároveň vyzrálé dílo, které důstojně navazuje na dosavadní Backmanovu prózu.