Charismatická tvář. Složitý osobní život. Dílo, které kromě psychologie a psychiatrie poznamenalo řadu dalších oborů. Texty, na něž se odvolávají celé generace lékařů, teologů, religionistů i umělců, společenství i jednotlivci, vědci i představitelé mnoha náboženských směrů, církví, komunit a sekt. Člověk, který spoluvytvořil disciplínu, jež ho přerostla a přetrvala. Carl Gustav Jung (1875–1961): psychoterapeut, filozof a účastník vážných náboženských diskusí.

Je pravděpodobné, že i čtenář bez soustavného psychologického vzdělání či psychoterapeutické praxe neminul některé Jungovy knihy přeložené do češtiny. Za všechny jmenujme alespoň Obraz člověka a obraz Boha. Výbor z díla, svazek IV. (Nakladatelství Tomáše Janečka, 2001, přel. Josef Kuře a Karel Plocek), Duše moderního člověka (Atlantis, 1994, přel. Karel Plocek) a Rozhovory s C. G. Jungem, jehož autory jsou William McGuire a R. F. C. Hull (Portál, 2015, přel. Ondřej Fafejta). Z rozsáhlého Jungova díla, které zasahuje do mnoha souvisejících i zdánlivě vzdálených oborů, vydalo letošního roku nakladatelství Portál výbor jeho studií, přednášek a dopisů týkajících se převážně psychologie mužství. Původní editor svazku Aspects of the Masculine (1989), americký analytický psycholog John Beebe (nar. 1939), vybral část jeho prací z let 1909 až 1957, které se snaží popsat a rozřešit nejrůznější prvky maskulinity, mužské sexuality, sebeuvědomění, proměny a sebepřijetí. Publikace je protipólem, či spíše paralelou k titulu Aspekty ženství (Aspects of the Feminine, 1982), který na české vydání teprve čeká.

Český překlad Aspektů mužství vznikl za spolupráce několika překladatelů a redaktorů, kteří v přítomné knize, tam kde je to třeba, odkazují k německému svazku autorových Gesammelte Werke I–XX. Z němčiny překládali Petr Babka, Karel Plocek, Petr Patočka, Alena Bernášková, Ludvík Běťák, Eva Bosáková, Jan Černý, Kristina Černá a Rudolf Starý, z angličtiny Jindřich Veselý a Ondřej Fafejta. Úvod a editorovy komentáře přeložil Jindřich Veselý a doslov, reflektující jádro jednotlivých kapitol, napsal Martin Skála s přispěním Martina Podmajerského. Kniha prošla velmi dobrou redakční úpravou a jednotlivé překlady kvalitativně nekolísají, jsou živé a ctí Jungův styl. Důležité se mi zdají být rovněž úvodní poznámky ke každé kapitole, jež jsou daleko víc než jen zhuštěná interpretace toho, co Jung napsal nebo chtěl říct. Uvádějí odborného i laického čtenáře do traktované problematiky a v několika vysvětlujících větách ho zvou k preciznímu, v pravdě hlubinnému čtení.

Nejen pro muže

Jungovy knihy, přeložené do mnoha světových jazyků, čtou od nepaměti odborníci i lidé humanitního zaměření. Jedná se bez přehánění o ikonické texty, s nimiž se musí vypořádat každý student psychologie a často i ten, kdo se rozhodl řešit své duševní nesnáze. Snad největší vliv zaznamenaly studie, které se týkají toho, co je nám všem společné, bez ohledu na náboženské přesvědčení, vzdělání či pohlaví. Jedná se o lidské vědomí a nevědomí, archetypy (animus a anima), různé psychologické typy, imaginaci, sny, fantazii, symbolismus, nevědomé projekce, individuaci, osobní povolání a uskutečnění a rovněž o prožitky dětství, dospívání, dospělosti a stáří, o sexualitu, komplexy a ego. Recenzovaná kniha je soubor Jungových myšlenek o psychologické podstatě, iniciaci a vývoji maskulinity, a to jak na bázi teoretického výzkumu a dialogické rozpravy (se Sigmundem Freudem a jinými), tak v souvislosti s jeho terapeutickou praxí.

Pro čtenáře, jenž se s Jungovým myšlením a osudem setká vůbec poprvé, mohou být některé jeho závěry, domněnky a teze přinejmenším rozrušující a psychicky náročné. Narážejí totiž na to, co se více či méně týká každého z nás; uvedené výpovědi jeho pacientů to potvrzují. Pro konzervativce křesťanské orientace, konkrétně pro lidi atrofovaného náboženského citu, který se psychologii spíš brání, byly Jungovy psychoanalyticko-náboženské studie vždy oříškem k nerozlousknutí, nebo přímo jednou z nejstrašnějších náboženských herezí. Přitom sám švýcarský lékař, jak je patrné i ze stránek této knihy, vstupoval do živého dialogu s křesťanskými teology a duchovními a někteří z nich se nadto k němu obraceli i jako k lékaři. Volali o pomoc, toužili po sebepoznání, chtěli se uzdravit. Jung, jenž pocházel z farářské rodiny, dobře věděl, jakou katastrofu – osobní i vztahovou – mohou způsobit náboženské pochybnosti, ztráta víry, a tím i smyslu celého života. Nezaložil nový náboženský kult ani nezavdal příležitost k jeho vytvoření, třebaže měl a dosud má mezi některými následovníky pověst „vidoucího“. Křesťanskou naukou, kterou se v její starozákonní a novozákonní linii celý život zabýval, neotřásal zdaleka tolik jako představitelé velké reformace nebo teologové a teoložky 20. století, hlavně ti pováleční, s novou poosvětimskou zkušeností. Připomeňte si filozofa a klasického filologa Friedricha Nietzscheho, jenž vyrůstal v obdobném prostředí. Nietzscheovi pozorní čtenáři by měli mít k jungovské psychologii blízko.

Odborník využívající ve své praxi jungiánskou tematiku, kterou dosud načítal v původních jazycích nebo v překladech do jiných řečí, bude moci odkázat své pacienty/klienty na další z kardinálních textů, který jim může otevřít nejednu z jejich třináctých komnat. Nedejte se mýlit, tato kniha necílí jen k mužské části populace. V Jungových výpovědích o hledání mužství zbaveného vin, zasutých a odložených přízraků, bolestí a napětí najdete mnoho užitečných myšlenek a idejí i o ženském duchovním světě. Ostatně, s tradiční dichotomií žena vs. muž dnes nepochodíte ani v psychologii, ani v kritické teologii či sociální a kulturní antropologii. Hloubka a kontextualita Jungova tázání sice předpokládá skvěle poučeného a vzdělaného čtenáře, ale autorův styl, a tedy jeho výpověď o sobě samém, je s to oslovit kohokoli, kdo se s psychoanalýzou, náboženstvími a mýty teprve seznamuje.

Nenechat se vláčet

Je více než pravděpodobné, že jsme o daném tématu jako muži, ženy, otcové a matky, singles i sezdaní, heterosexuálové i homosexuálové, laici i duchovní již sami někdy přemýšleli. O původu hrdiny (či démona), o boji osvobození od matky, o mužském fyzickém habitu, který je zjemňován ženskými rysy, o tom, co je mužské v ženách, o významu našich snů, o radosti i problémech tzv. studentské lásky, o libidu, o významu otce pro duševní a duchovní vývoj, o psychologické podstatě pojmů logos a erós a archetypických obrazů Sol a Luna, o Oidipově komplexu, o typu moudrého starce v pohádkách či o tom, zda mají biblické příběhy mytický a psychologický rozměr a co nám je tato vrstva schopna říct, k čemu přivést a co odhalit. Naskýtá se nám tedy příležitost, jak své vlastní myšlení, studium, dohady, meditace a modlitby o daných tématech konfrontovat se závěry klinické praxe Jungovy i dalších autorů, zabývajících se psychoanalýzou a terapií. Zdá se, že překladatelé a editoři svazku by se mohli stát domácímu čtenáři dobrými průvodci nejen po Jungově psychoanalytickém díle.

Psychologie, psychiatrie, obecně medicína a také teologie jsou obory, na něž si osobuje právo skoro každý. Platí sice, že člověk je sám sobě lékařem (či knězem), ale téměř vždy jen v omezené míře a často lékařem špatným. Ustálené pojmy a kategorie, které za sebou mají stoletý a v náboženském světě tisíciletý vývoj, lze, když na to přijde, používat dle libosti a ohýbat podle potřeby. Je však otázka, zda takový pohled na psychoanalýzu a náboženství, jímž nás dnes a denně zahlcují elektronická média i samozvaní léčitelé, nevyvolá v člověku daleko větší chaos, než kdyby se svěřil do rukou odborníků. Dopisy pacientů, uveřejněné v recenzované knize, i autorovy odpovědi ukazují, že mnozí lidé našli pomoc u těch nejlepších a že takových lidí rozhodně nebylo málo.

Přítomný výběr Jungových textů, které je třeba zasadit do kontextu celého jeho díla, nezestárne. Je to příležitost k utřídění psychologických znalostí a prožitků, jimž jsme dosud dobře nebo komplexně nerozuměli. Bohatý poznámkový aparát a zmíněná Beebeova předmluva i Skálův doslov otevírají čtenáři svět, který je sice vážný, ale který nelze, v zájmu duševní rovnováhy a lidských vztahů, minout. Každý z nás vystupuje na stránkách Jungovy knihy v ústřední roli. Pokud jste si někdy kladli otázku, proč ve vašem životě nefungují zdánlivě jednoduché věci, a zároveň nechcete skončit v rukách šarlatánů, jste na správném místě. V žádném případě nepodléhejte pocitu, který v jednom ze svých aforismů (č. 93) vystihl spisovatel Franz Kafka, který toho – o těle, duchu i duši nás všech – napsal víc než dost: „Už nikdy psychologii!“ Nevěřte mu a jděte zlatou střední cestou. Jungovy texty nejsou jednoduché, relaxační čtení, ba naopak. Daleko horší ale je nepokusit se rozplést různá duševní zauzlení a nechat se vláčet bolestmi, strachem a nevědomostí.