I když byly ohlasy na první díl románové hexalogie Můj boj poněkud rozporuplné, vydatná propagační kampaň zajistila, že existence této knihy a tvář jejího autora, zdobící obálku českého vydání, unikla jen málokomu. Nyní nakladatelství Odeon přichází s druhým dílem Knausgårdovy literární reality show, autofikční prózou, v níž tento norský spisovatel do detailu popisuje svůj každodenní život.

Zatímco v prvním dílu, nazvaném Smrt v rodině, se Karl Ove Knausgård (nar. 1968) věnoval především vztahu s otcem a otcově smrti, v Zamilovaném muži se do popředí dostává jeho vlastní život ve Švédsku. Tam se přestěhoval po rozchodu s první ženou a zanedlouho založil rodinu s novou partnerkou Lindou. Díky ústřednímu tématu měl sice první díl určitou hloubku, nepřinesl ale mnoho objevného, protože komplikovaný vztah s otcem má ve Skandinávii téměř každý druhý spisovatel. Také problémy v partnerském vztahu bývají v severské literatuře hojným předmětem zkoumání, příběhy o nich však obvykle pocházejí z pera spisovatelek. Líčení partnerského soužití z pohledu muže, a to nekompromisním, knausgårdovsky upřímným způsobem, je proto osvěžující, obzvlášť když je obohaceno reáliemi proslulé rovnosti pohlaví, která v tomto koutu Evropy vládne. K nejpůsobivějším scénám Zamilovaného muže bezpochyby patří Lindin mnohahodinový porod prvního dítěte, který je zachycen do nejmenších podrobností.

S podobnou mírou detailu jsou popisovány i další události rodinného života, otázka však je, zda si všechny příhody tuto pozornost zaslouží a co je cílem této mnohdy nekonečné analýzy. Hned na začátku knihy se na několika desítkách stran odehrává dětská oslava, na niž vyrazí celá rodina, ale posléze na ní zůstává jen otec se starší dcerou Vanjou. Autor si tak sice vytváří spoustu prostoru, aby mohl vykreslit jejich vzájemný vztah, tuto možnost však navzdory množství slov nevyužívá plně. Jako by se Knausgårdovi už nedala zcela věřit jeho sebeobnažující upřímnost, jíž okouzloval v prvním dílu. V čím dál více scénách je čtenář na pochybách, do jak velké míry je tvůrce ještě věrný svému projektu a kdy přišla na řadu sebestylizace a autocenzura. Ani soužití s manželkou Lindou neodhaluje až na dřeň. Přiznává potíže, se kterými se po několika letech v menší či větší míře patrně potýká každý vztah, ale v problémech se nepitvá tak, jak by se u této knihy vzhledem k poprasku, který způsobila, dalo čekat. Současně však nutno přiznat, že především díky Knausgårdově ryzí subjektivitě v podání rozepří ve vztahu představuje kniha i tak zajímavou sondu do mužské duše.

Knausgård je dobrý pozorovatel a vypravěč. Zjevně má literární talent, a tak i přesto, že je jeho vyprávěcí strategie notně banální, snadno udržuje čtenářovu pozornost. Na druhé straně ale jeho román nelze označit ani za čistý mainstream, který by vyhovoval vkusu většinového čtenáře a nekladl při čtení žádný odpor. Čas od času totiž autor nechává myšlenky volně plynout a své takřka deníkové záznamy prokládá filozofickými exkurzy a literárními rozbory děl severských spisovatelů či Dostojevského.

V Norsku k úspěchu hexalogie nepochybně přispěl fakt, že pojednává o reálných osobách, z nichž mnohé jsou v malém norském či švédském rybníčku všeobecně známé. Tento aspekt pro českého čtenáře nehraje roli, čímž se pikantní nádech textu poněkud stírá. Pro každého však můžou být pozoruhodné pasáže, v nichž se autor s notnou dávkou ironie zamýšlí nad rozdíly mezi Nory a Švédy, kteří v českém prostředí nezřídka splývají v jedno. Jak ovšem naznačuje i sám vypravěč, těchto rozdílů si mnohdy nejsou vědomi ani sami Seveřané: „Cora patřila mezi Lindiny přátele, s nimiž jsem se seznámil nejdřív. Milovala Norsko a všechno norské, několik let tam bydlela, a když se opila, začala občas mluvit norsky. Jako jediná ze Švédů, s nimiž jsem se setkal, chápala, že mezi oběma zeměmi jsou podstatné rozdíly, a to pochopila jediným možným způsobem, totiž tělem. Jak do sebe lidé v Norsku v jednom kuse šťouchají na ulici, v obchodech i hromadných dopravních prostředcích. Jak spolu lidé v Norsku neustále konverzují, ve stáncích, frontách i taxících.“ (s. 363‒364)

Pokud vás zaujala Smrt v rodině, patrně vás nezklame ani Zamilovaný muž. Seznámit se s Mým bojem má smysl, pokud vyhledáváte příběhy napsané podle skutečnosti, toužíte nahlédnout hlouběji do mužské role v partnerském vztahu, chcete lépe poznat severskou společnost, a v neposlední řadě v případě, že vás zajímají důležité počiny současné evropské prózy.