Sedmnáct povídek, sedmnáct autorů, jeden malíř. Tak lze ve zkratce popsat antologii na téma olejomaleb Edwarda Hoppera, která nese název Ve světle nebo ve stínu. Jejím editorem a rovněž autorem jednoho z příběhů je ostřílený literární matador Lawrence Block. Málokterého čtenáře seznámeného s jeho dílem to překvapí – Block už uspořádal nejednu antologii a noirová atmosféra Hopperových obrazů dokonale ladí s jeho svébytným pojetím detektivního žánru. Kniha vyšla v polovině prosince minulého roku, nakladatelství Metafora ji tedy na český trh přináší s minimálním zpožděním.

Edward Hopper proslul především svými realistickými malbami každodenního amerického života. Výrazná hra barev a stínů, odcizené výrazy postav a napjatá atmosféra v jeho obrazech často vyvolávají neurčitý dojem, že cosi není v pořádku, že hned za rohem číhá jakási hrozivá katastrofa. Dalo by se tedy čekat, že v antologii budou převažovat povídky mysteriózní či hororové. Ty sice v souboru nechybí, avšak tematický záběr autorů je mnohem širší: v knize narazíme i na rodinná dramata, detektivku ze staré školy nebo částečně autobiografickou povídku.

Knihu otevírá Megan Abbottová povídkou Dívčí show, která patří mezi ty méně výrazné a nabízí pouze průměrně zpracované téma „dlouho utlačovaná žena se nečekaně vzbouří proti hrubiánskému manželovi“. Následující příspěvek od Jill D. Blockové je o poznání promyšlenější, z vícero perspektiv vypráví příběh odloženého dítěte a následného rodinného shledání za pohnutých okolností. Bohužel se autorce plně nedaří vytvořit u čtenáře dostatečně silnou náklonnost k postavám, aby ho tak krátce pojednané náročné téma emocionálně zasáhlo.

Krátký rozsah naopak zdařile využívá Robert Olen Butler pro svoji mírně psychotickou variaci na harlekýnské téma. S přímou úsečností vede čtenářovu pozornost od jednoho bodu k dalšímu, aby nakonec nechal příběh vygradovat v dramatickém závěru. Po lehce unylém příspěvku Leeho Childa následuje jeden z vrcholů antologie, a to Pokoje u moře od Nicholase Christophera. Magický realismus vtahuje čtenáře do děje, zahrnuje ho šálivými výjevy a nakonec vyústí v moderní podobu mýtu o Atlantidě.

Následuje poměrně silná pětice povídek od výrazných jmen. Michael Connelly vpouští na scénu zásadového detektiva Harryho Bosche ze svých románů, Jeffery Deaver v dopise sovětského rozvědčíka rozehrává zábavnou špionážní akci, Joe R. Landsdale přichází s thrillerem, jehož hlavní postava by si zasloužila samostatnou knihu, Stephen King v krátkém textu popisuje to, co mu jde nejlépe: chladnokrevné zlo skrývající se v na první pohled obyčejných lidech. Z této pětice je asi nejoriginálnější příběh Craiga Fergusona o umírajícím ateistickém pastorovi s nově objevenou zálibou v kouření marihuany. Ferguson se – na rozdíl od jiných autorů v antologii – nebere příliš vážně, pročež se jeho vyprávění odvíjí v lehkém tónu a je plné lidského porozumění.

Povídka Kazatelova sbírka od Gail Levinové je zajímavá především svým vztahem k reálnému životnímu osudu Edwarda Hoppera. Profesorka umění a malířova životopiskyně Levinová poprvé publikuje beletristický text a hned se v něm pouští do ožehavého tématu. Povídkovou formou přibližuje svoji teorii o původu početné sbírky Hopperových děl, již vlastnil reverend Arthayer R. Sanborn. Popisuje nesrovnalosti ohledně nabytí jeho kolekce a v podstatě jde o přímé obvinění z krádeže. Sanborn zemřel již v roce 2007, avšak ze strany Levinové se nejedná o bezpečný tanec na hrobě zesnulého – pochybnosti ohledně sbírky vyslovila již za jeho života.

Kris Nelscottová v povídce Zátiší vykresluje tíživý obraz Ameriky v letech velké hospodářské krize. Prostřednictvím mladé příslušnice lidskoprávní organizace NAACP a jejích vzpomínek z dětství ukazuje neradostnou dobu nedostatku a rasistické nálady ve společnosti. Tento text si jako jeden z mála v antologii nebere servítky a s nenucenou provokativností nastavuje čtenáři zrcadlo plné prasklin a skvrn od krve. Za zmínku stojí ještě závěrečná povídka Lawrence Blocka Podzim v bufetu. Jedná se spíše o rozvernou jednohubku, ale funguje jako ideální zakončení.

Ve světle nebo ve stínu je lehce nadprůměrná antologie, nicméně vysoká koncentrace „velkých jmen“ budí podstatně větší očekávání. Je zábavné prohlédnout si Hopperova díla, jež povídky inspirovala, a přemýšlet, jak se s nimi daný spisovatel či spisovatelka vypořádali, avšak literární hodnota příběhů má kolísající tendence. Největším lákadlem tak zůstávají osobnosti autorů a jejich vztah k dílu a životu jednoho z nejznámějších amerických realistických malířů 20. století.