I Simpsonovi umí počítat aneb trocha žluté matematiky
Všimli jste si, že se v různých epizodách seriálu Simpsonovi sem tam objeví nějaké divné číslo či matematický vzorec? A mysleli jste si, že čísla byla volena nahodile? Náhoda to rozhodně není. Jedná se totiž obvykle o sofistikované narážky na různé matematické problémy, s nimiž vás autor zábavnou a srozumitelnou formou milerád seznámí.
Za více než 25 let existence se Simpsonovi stali bez nadsázky celosvětovým fenoménem. Už nedlouho po svém vzniku se začali přesouvat i mimo televizní obrazovky, ať už se jednalo o videohry, či komiksy, a dnes obrázky s copyrightem Matta Groeninga nalezneme na všem od hrnečků a triček až po papírové kapesníky. Není proto nijak překvapivé, že se tato žlutá rodinka v posledních letech stala námětem i několika knih. O jedno z posledních prolnutí Simpsonových se světem literatury se postaral britský spisovatel a popularizátor vědy Simon Singh. Ten je českému čtenáři velmi dobře znám, zejména díky úspěšným titulům, jakými se staly Fermat’s Last Theorem (1997, česky Velká Fermatova věta, Academia, 2000), Big Bang (2004, česky Velký třesk, Argo a Dokořán, 2007) a obzvláště The Code Book (1999, česky Kniha kódů a šifer, Argo a Dokořán, 2003). Jeho nejnovější kniha, která vyšla coby jubilejní šedesátý svazek edice Aliter, si vysloužila název The Simpsons and Their Mathematical Secrets (2013), tedy česky Simpsonovi a jejich matematická tajemství.
Možná se ptáte, co má kreslený seriál společného s matematikou a jestli se nejedná pouze o reklamní trik, jak nalákat fanoušky seriálu na trochu naučného čtiva. Netřeba se bát, falešná reklama to rozhodně není. Pravidelní diváci Simpsonových si pravděpodobně v některých dílech všimli, že kdesi v pozadí, na tabuli, zdi, obrazovce či na hřbetu knih se občas objeví nějaký ten matematický vzorec či zdánlivě náhodné číslo. Zdánlivě proto, že v zásadě veškeré matematické narážky v seriálu nejsou nahodilé, ale jsou do obrazu vkládány po pečlivé úvaze tvůrců. Simpsonovi jsou totiž v rámci televizní produkce v jednom ohledu poměrně unikátní: mnoho členů tvůrčího týmu, a zejména se to týká osob, jež se na seriálu podílely už od samého počátku, je nějakým způsobem spojeno s matematikou. Někteří z nich dokonce tento obor vystudovali na univerzitní úrovni a nadto opustili své slibně se rozjíždějící akademické kariéry, aby se mohli věnovat práci v televizi. A právě díky nim lze téměř v každém díle nalézt nějakou zajímavou matematickou narážku.
Ale jak vlastně čtenáři takové téma podat, aniž by výsledkem byl pouhý výčet jednotlivých scének a odkazů? Simon Singh se s tím popral po svém a nutno říct, že rozhodně ne špatně. Základní schéma je pro většinu kapitol podobné. Autor obvykle na začátku popíše určitý díl, zápletku, scénu či jen rozhovor, který v seriálu zazněl. Následně upozorní, kde se v popisované situaci skrývá nějaký ten matematický vtip. Tak se snadno dostane ke konkrétnímu matematickému problému, kterému může věnovat zbytek kapitoly. Někdy se jedná jen o vysvětlení, v čem humorná pointa spočívá, jindy se podíváme na historický vývoj určitého problému či jeho aplikaci v praxi, často pak popisovaný děj slouží pouze jako berlička, která autorovi umožní odběhnout i k tématu dosti vzdálenému. V rámci knihy se tak seznámíme například s tím, co je to Erdösovo-Baconovo číslo, a dozvíme se, který z tvůrců seriálu je má nejnižší (což znamená, že je na jedné straně správným matematickým „geekem“, ale na té druhé i zasloužilým členem hollywoodské smetánky). Seznámíme se i s různými typy čísel, o kterých většina čtenářů pravděpodobně nikdy neslyšela, příkladem budiž Mersennova prvočísla, čísla Armstrongova (narcisistní) anebo čísla dokonalá. A dojde i na čísla, která pravděpodobně znáte – Ludolfovo (pí) a Eulerovo číslo. Nemůže chybět autorova zamilovaná velká Fermatova věta, kterou v jedné epizodě Homer málem vyřešil. Knihou se mihne také mnoho dalších zajímavých otázek, například oblíbený problém nekonečna, ilustrovaný na příkladu takzvaného Hilbertova hotelu. Nechybí ani trochu statistiky, teorie her nebo trochu složitější a hlavně ulítlejší verze hry „kámen, nůžky, papír“. Zvláštní pochvalu si Singh zaslouží za představení několika osobností z dějin matematiky. Uveďme alespoň historii zpřesňování čísla pí či osobu laikům nepříliš známé francouzské matematičky Sophie Germainové, jejíž osud nám tak hezky připomněla v jedné z epizod Líza Simpsonová.
Kniha tak vlastně není ani tak o seriálu, jako o matematice, což by mohlo některé fanoušky přece jen poněkud zklamat. Simpsonovi jsou pouze jednotící téma nebo lépe řečeno kostra, kterou autor využívá k tomu, aby mohl čtenáři představit různé zajímavé matematické problémy. Na druhou stranu i ten fanoušek, který matematice příliš neholduje, si v knize přijde na své. Autor totiž často popisuje různé osobní zkušenosti s tvůrci seriálu, několikrát byl dokonce i na čtených zkouškách, a text tak mimo mnoho dalšího umožňuje nahlédnout, jak se vlastně rodí každá epizoda seriálu – od prvotního nápadu až po závěrečné pilování jednotlivých gagů. A padne i jedna zásadní otázka, kterou si asi položil každý, kdo tento seriál někdy sledoval. Proč mají postavičky pouze čtyři prsty? A co víc, když mají čtyři prsty, jak je možné, že počítají v desítkové soustavě?! Možná v tom je cosi božského.
Simpsonovi a jejich matematická tajemství ale nejsou pouze o Simpsonových. Téměř padesát stran, tedy asi pětina kniha, je věnováno jejich sesterskému seriálu – Futuramě. I v té se běžně setkáme s matematickým humorem a narážkami na nejrůznější matematické problémy. Jen namátkou, v této části se seznámíme s pojmy, jako je Möbiova páska či Kleinova láhev. A jako v každé správné knize, ve které se vyskytnou narážky na možnosti jiného než třírozměrného světa, nesmí chybět Edwin A. Abbott a jeho Plochozemě (česky například B4U Publishing, 2013). Na druhou stranu, kapitoly věnované Futuramě už nepůsobí tak svěže, a i přestože se zde řeší jiné problémy než v předchozí části, kniha tak trošku ztrácí dech. Za tím může být hned několik faktorů. Futurama není ani zdaleka takovým fenoménem jako Simpsonovi a při popisu jednotlivých scén, ale i postav se čtenář už tak snadno neorientuje. Možné je i to, že použitá forma, jak se k tomu kterému matematickému problému dobrat, se začíná už trochu okoukávat. Ale třeba je to v něčem úplně jiném. Futurama se totiž odehrává v daleké budoucnosti, plné neznámých technologií a sci-fi prvků, a divák tu určitou porci narážek na matematiku či informatiku už tak nějak očekává. Zmizí tak onen kontrast, který v Simpsonových různé narážky vypíchne, protože ty jsou v kontextu celé epizody něčím tak trochu exotickým. Ve Futuramě pak matematické vtipy v přehršli dalších geekovských prvků tratí na síle.
Základní text ještě doplňuje několik dalších prvků. Jedním z nich je pětice „zkoušek“, které čtenáře testují z hlediska jeho matematického smyslu pro humor. Většinou se jedná o krátké anekdoty s matematickou pointou, za jejichž pochopení jsou udělovány body. A pak už je to jednouché, čím více bodů, tím lépe. Tedy pokud lépe znamená být větším matematickým nerdem. Na konec knihy autor ještě umístil několik dodatků, které obsahují rozvinutí některých náročnějších problémů zmíněných v textu.
Rozhodně je třeba ocenit Singhovu vynikající znalost seriálu, tedy pokud různé matematické narážky nečerpal pouze z fanouškovských webů. A s tím souvisí otázka i českého překladu. Ten je neuvěřitelně čtivý a opravdu do detailu vypilovaný. Ale co je hlavní, drží se i poctivě českého dabingu a čtenář, který zná seriál v dabované verzi, si tak mnohem snadněji vybavuje různé scény. Je proto třeba překladatele pochválit za to, že si dali tu práci a opravdu (téměř) veškeré citované úryvky dohledali v české verzi seriálu (a že jich bylo opravdu požehnaně), což mohla být za situace, že jsou fanoušky seriálu, práce snů. V případě, že jimi nejsou a sledovali jednotlivé epizody pouze kvůli překladu, zaslouží si o to větší pochvalu. Divák opravdu znalý seriálu by si i tak mohl povšimnout, že na několika místech se český text od dabované verze přece jen mírně liší, což je však zcela marginální problém, kterého si navíc všimne sotva jeden čtenář z tisíce. Ohledně české verze knihy je pak zajímavé i sledovat, že mnoho vtipů se v dabované verzi seriálu vytratilo. Vynikající je, že překladatelé čtenáře na všechny takové zajímavosti upozorní.
Celkový dojem z knihy je tak i přes některé výše uvedené výtky velmi pozitivní a lze ji bez okolků doporučit všem milovníkům Simpsonových, kteří mají alespoň trochu rádi matematiku. Ale Simpsonovi se rozhodně budou zamlouvat i těm čtenářům, již seriálu třeba neholdují, ale mají chuť si užit kvalitní, čtivou a zábavnou populárně naučnou knihu o matematice.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.