Kathrin Röggla (nar. 14. června 1971 v Salcburku) je rakouská prozaička, dramatička a esejistka.

Když tehdy třicetiletá Kathrin Röggla v září roku 2001 na vlastní oči sledovala, jak se postupně taví konstrukce jedné z věží Světového obchodního centra, neměla ještě nejmenší tušení, jak silný otisk zanechají události následujících týdnů v její literární tvorbě. Namísto toho se jen společně s ostatními přihlížejícími pokoušela vstřebat katastrofu, kterou – jak později napsala – dost dobře nebylo možné obsáhnout slovy či zachytit obrazem. Na popud zvenčí se přesto salcburská rodačka, jež v americké metropoli zrovna pobývala díky stipendiu Německého literárního fondu, rozhodla své bezprostřední pocity zaznamenat. Její krátké reportáže věcně mapující situaci v New Yorku, medializaci útoků či proslovy amerických politiků, vyšly během osudného podzimu v německých denících die tageszeitung a Tagesspiegel či ve vídeňském týdeníku Falter, v prosinci se pak texty v lehce upravené podobě dočkaly i knižního vydání. Soubor nazvaný really ground zero. 11. september und folgendes (really ground zero. 11. září a to, co následovalo) se díky brzkému vydání stal jednou z prvních literárních reakcí na zářijové teroristické útoky.

Leckdo by mohl nabýt dojmu, že jde jen o komerční mrchožroutství. Čtenář, jemuž se kniha někdy dostala do rukou, však ví, že opak je pravdou. Röggla, první text ještě píšící s kyslíkovou maskou, se opatrně pokouší najít výraz pro cézuru, která po útocích nastala, a současně se nenechává strhnout médii apelujícími na emoce. Mezi drobnými postřehy z americké metropole tak mezi řádky zaznívá kritika médií či disaster tourismu, témata, k nimž se autorka vrátila i ve svých pozdějších textech.

Nikdo se nesměje

Všechno to ale začalo dlouho před newyorskými útoky. Po maturitě se Röggla nejprve rozhodla pro studium germanistiky a publicistiky v domovském Salcburku. Souběžně už pečlivě sbírala první literární zkušenosti v redakci menšího časopisu erostepost či na autorských čteních a performancích v rámci Salcburské literární dílny (Salzburger Literaturwerkstatt). Po prvních semestrech přesídlila Röggla roku 1992 do Berlína, kde se záhy dočkala prvního výrazného literárního úspěchu. Společně s Wolfgangem Schlenkerem a Timem Krohnem se roku 1993 stala vítězkou tehdy založené literární ceny open mike pro nadějné mladé autory.

V té chvíli už bylo takřka jisté, že první knižní publikace na sebe nenechají dlouho čekat. Roku 1995 vyšla v salcburském nakladatelství Residenz ještě poměrně heterogenní sbírka povídek nazvaná Niemand lacht rückwärts (Nikdo se nesměje pozpátku), kterou kritika navzdory hmatatelnému experimentování s formou přijala s nevídanou vlídností, o dva roky později ji pak v témže nakladatelství následoval debutový román Abrauschen (Šlápnout do pedálů). Ten líčí cestu mladé, místy (sebe)ironické vypravěčky a jejího syna z Berlína do rodného Salcburku, kde žena hodlá prodat byt po otci, a zase zpět do německé metropole.

Třebaže recenzenti všeobecně vychvalovali autorčinu práci s jazykem i originálně pojaté rozloučení s vlastním dětstvím, průlom v kariéře nepřišel ani s tímto titulem, ani s následující berlínskou prózou Irres Wetter (Bláznivé počasí, 2000).

Všichni se účastní

Nový směr nabrala autorčina tvorba, vyznačující se po formální stránce zpravidla užíváním výhradně malých písmen, až po teroristických útocích na World Trade Center a Pentagon. Reportáže shromážděné v really ground zero a vydané nakladatelstvím S. Fischer se staly základem divadelní adaptace téhož námětu, kterou pod názvem fake reports na podzim 2002 uvedlo vídeňské divadlo Volkstheater. Jiné médium a především více času vedly autorku k ještě hlubší reflexi „falešného“ mediálního diskursu a autenticity jako takové, což se výrazně promítlo nejen do zmíněného jevištního zpracování, ale též řady jejích pozdějších prací. K tématu lidského neštěstí se Röggla v průběhu prvního desetiletí nového milénia vrátila v nejrůznějších formách hned několikrát, mj. v eseji disaster awareness fair (2006), v divadelních hrách worst case (2008) či die beteiligten (zúčastnění, 2009) a v neposlední řadě ve sbírce sedmi próz die alarmbereiten (2010), kterou v květnu roku 2016 představila na veletrhu Svět knihy v Praze.

Jednoznačně největší mediální rozruch z výše zmíněných prací způsobila inscenace dramatu die beteiligten, kterou roku 2009 ve světové premiéře uvedla jedna z nejprestižnějších německých divadelních scén, düsseldorfský Schauspielhaus. Jako inspirace totiž autorce posloužil mediálně bedlivě sledovaný případ mladé Rakušanky Nataschy Kampuschové, kterou její únosce Wolfgang Priklopil ještě jako dítě unesl a osm let věznil, než se jí v srpnu roku 2006 podařilo uprchnout. Věrna svému literárnímu programu, nezajímá se Röggla ani tolik o dívčin příběh jako o reakce blízkého okolí, které ve hře zastupují nekonkrétní, typizované postavy: „kvazipřítel“, „rádoby-novinář“ či „pseudo-psycholožka“. Ty představují „druhý sled“ (nebo snad slet?), krkavce pasoucí po senzaci či vlastní čtvrthodince slávy, kteří se vynoří, poté co profesionálové – policisté, záchranáři a psychologové – opouštějí místo činu. Text hry v lehce modifikované podobě později vyšel i ve výše zmíněném svazku die alarmbereiten.

Röggla však není pouze básnířkou katastrofy, jak se o ní někdy zjednodušeně píše. Rozsah námětů, jimiž se zabývá, se rozpíná od zadluženosti fyzických osob, jíž se věnuje v dramatu draußen tobt die dunkelziffer (venku běsní temná cifra, 2005), přes semináře proti strachu z létání (junk space, 2004) až po útrapy moderního rodičovství (Kinderkriegen, 2012). Její texty, ať už určené primárně pro divadlo, rozhlas, či tištěnou knihu, se zpravidla opírají o zevrubné rešerše a diskuse se zainteresovanými osobami. Zpracování románu/divadelní hry wir schlafen nicht (my nespíme, 2004) z prostředí podnikových poradců kupříkladu předcházely dva roky příprav, při nichž Röggla vedla na čtyři desítky několikahodinových rozhovorů s osobami z branže – konzultanty, kouči, programátory i novináři.

I díky své neochotě slevit z nastaveného společenskokritického kurzu a důsledné práci s jazykem si Röggla vysloužila řadu ocenění, mj. roku 2005 Solothurnskou literární cenu, 2009 Cenu Antona Wildganse a roku 2010 Nestroyovu divadelní cenu v kategorii autora. Známkou prestiže je i její loňské přijetí do Německé akademie pro jazyk a poezii v Darmstadtu a takřka souběžné zvolení do pozice zastupující prezidentky berlínské Akademie umění.

Kathrin Röggla žije s manželem, režisérem a hercem Leopoldem von Verschuerem, a třemi dětmi v berlínské čtvrti Neukölln.

Dílo:

Divadelní hry:
fake reports (2002, č. fake reports, přel. Martin Sládeček)
superspreader. monolog (2003)
totficken. totalgespenst. topfit. einakter (hommage an werner schwab) (2003)
sie haben soviel liebe gegeben, herr kinski! (2004)
wir schlafen nicht (2004, č. my nespíme, přel. Martin Sládeček)
junk space (2004)
draußen tobt die dunkelziffer (2005)
die alarmbereiten I. verfassung der 1. szene, 2. akt für luigi nonos ‚Intolleranza 1960‘ (2007)
die alarmbereiten II. monolog (2007)
publikumsberatung (2008)
plan B (2008)
worst case (2008)
die beteiligten (2009, č. zúčastnění, přel. Jan Bednář)
machthaber (2010) – hra vznikla jako část projektu Die X Gebote
die unvermeidlichen (2011, č. nevyhnutelní, přel. Martin Sládeček)
NICHT HIER oder die Kunst zurückzukehren (2011)
Kinderkriegen (2012)

Rozhlasové hry a adaptace (výběr):
HOCHDRUCK/dreharbeiten (1999)
selbstläufer (2000)
ein riesen abgang (2000)
endergebnisse (2001)
das firmenwir (2001)
elektronisches träumen (2002)
really ground zero (2002)
nach köln (2002)
ein anmaßungskatalog für herrn fichte (2006)
japanisches rückwärtstagebuch (2008)
recherchegespenst (2008)
der tsunami-empfänger (2010)

Próza a eseje:
Niemand lacht rückwärts (1995)
Abrauschen (1997)
Irres Wetter (2000)
really ground zero. 11 september und folgendes (2002)
wir schlafen nicht (2004)
disaster awareness fair (2006)
Gespensterarbeit, Krisenmanagement und Weltmarktfiktion (2009)
tokio, rückwärtstagebuch (2009), společně s Oliverem Grajewským
die alarmbereiten (2010)
besser wäre: keine. essays und theater (2013)
Die falsche Frage: Theater, Politik und die Kunst, das Fürchten nicht zu verlernen (2014), k vyd. připr. Johannes Birgfeld
Nachtsendung (připravuje se na rok 2016)

Autorčina webová stránka http://kathrin-roeggla.de/