České nakladatelství Portál letos vydalo překlad dětské knížky švédského spisovatele Ulfa Starka Kouzelné tenisky mého kamaráda Percyho. Její hlavní hrdina Ulf je přesvědčený, že stačí získat špinavé, rozpadající se tenisky, které nosí jeho nový spolužák Percy, a od té chvíle se mu bude v životě dařit, všechny neúspěchy jako kouzlem zmizí. Veselý příběh řeší zároveň vážné téma, pro mnoho dětí zásadní – jak obstát mezi vrstevníky, jak si získat respekt a obdiv skupiny kamarádů.

iLiteratura.cz: Kamarádi Ulf a Percy a celé prostředí v knížce je velice přesvědčivé, působí dojmem, jako byste zachycoval vzpomínky z vlastního dětství. Je malý Ulf podobný vám, když jste byl malý kluk? Existovala nějaká předloha Percyho?
Ulf Stark: Ano, kniha pochopitelně vychází z mých vlastních vzpomínek. Myslím, že Ulf se hodně podobá mně, když jsem byl malý, a možná i mně, jaký jsem teď. Můj tatínek byl zubař, stejně, jako je to v knížce, a maminka byla v domácnosti. Prostředí je také stejné jako v knize, předměstská čtvrť s rodinnými domky a činžáky. Bylo to středostavovské prostředí, v němž se lidé nemuseli potýkat s finančními problémy. Ode mě i mého staršího bratra se očekávalo, že budeme hodní a budeme se chovat slušně. Proto by kniha určitě byla strašlivě nudná, kdybych nestvořil Percyho, který je konfliktní a nápaditý a díky němuž se děj teprve pořádně rozjede. Percy má docela jiné zázemí, inspirované životy několika mých kamarádů, je to fiktivní postava.

iLiteratura.cz: Využíváte při psaní knížek pro děti autentické situace, které znáte z vlastní zkušenosti?
Ulf Stark: Ano, v mnoha svých knihách jsem využil zážitky z vlastního dětství, které jsem trochu upravil, přibarvil nebo přeformuloval. Podle mého názoru je mnohem důležitější, aby kniha byla zajímavá, zábavná a dojemná, než aby byla „historicky“ pravdivá.

iLiteratura.cz: Ve svých knihách píšete často o těžkých tématech, například o sourozenci, který zemřel ještě předtím, než se narodil. Jak na to podle vaší zkušenosti děti reagují?
Ulf Stark: Život není jednoduchý, dějí se v něm veselé i tragické věci. Jsem přesvědčen, že literatura pro děti by to měla odrážet, nevěnovat se jen zábavné stránce naší existence. Ve škole a při výchově vůbec se všechno pořád točí kolem „přemýšlení“ – ale nedostává se nám skoro žádné výchovy k tomu, jak cítit. Přesto jsou city v životě možná to nejdůležitější: láska, štěstí, zklamání, něha, přátelství, agresivita, krása… Kde však máme získat citovou výchovu, naučit se vyznat sami v sobě i v ostatních? Rád bych věřil, že v této oblasti má literatura možnost sehrávat v životech dětí i dospívajících významnou roli. Vlastně to vím docela jistě, i z vlastní zkušenosti. Smrt je bohužel nedílnou součástí života. Každé dítě se jednou bude muset vyrovnat se smutkem a ztrátou i v realitě – a podle mého není chytré tyto záležitosti tajit. Mám dobrou zkušenost s tím, že moje knihy posloužily jako východisko k rozhovorům o těžkých tématech, jak v rodinném kruhu, tak ve škole.