Výbor Muž, který vybouchl představuje českým čtenářům moderní irskou povídku. Dalo by se namítnout, že nejde o nic neobvyklého, neboť irské povídky ‒ od Jamese Joyce po Johna McGaherna ‒ jsou do češtiny překládány poměrně často. Nedávno znovu vyšla i legendární antologie irských povídek Aloyse Skoumala ze šedesátých let Ni králi, ni císaři (Nová tiskárna Pelhřimov, 2014). Na rozdíl od většiny překladů z irské literatury do češtiny však byly krátké prózy sebrané v Muži, který vybouchl převedeny nikoliv z angličtiny, ale z irštiny. Tento keltský jazyk, jenž se honosí starobylou kulturou a bohatou literární tradicí, se vlivem nepříznivých okolností ocitl na konci 19. století na pokraji vymření a přežil pouze díky obroditelským snahám v průběhu 20. století. Nyní se irština těší státní podpoře Irské republiky a je zavedena jako povinný předmět ve školách, ale v běžné každodenní komunikaci ji stále užívá jen malý podíl irské populace.

Vůbec první knihou přeloženou přímo z irštiny do češtiny byl román Vyhnanství Pádraica Ó Conaireho (přel. Daniela Furthnerová, Fraktály, 2004) a od téhož autora vyšel i výbor povídek nazvaný Biskupova duše (přel. Radvan Markus, Jitro, 2013). Dalším významným dílem irskojazyčné literatury je historický román L’Attaque Eoghana Ó Tuairisca (přel. Radvan Markus, Baronet, 2007). Co se týče poezie, objevily se překlady z irštiny například v antologii Vzdálené tóny naděje (Host, 2000).

Tento rozrůstající se korpus nyní rozšířila pestrá antologie moderních irskojazyčných povídek, na jejímž vzniku se podíleli překladatelé spojení s Kabinetem irských studií při Ústavu anglofonních literatur a kultur FF UK. Muž, který vybouchl představuje vývoj povídkového žánru v irsky psané literatuře od již zmíněného Pádraica Ó Conaireho, který je pokládán za zakladatele moderní irské prózy, až po autory zcela současné.

Úvodní Ó Conaireho povídka Ubožačka je co do formy poměrně tradičním vyprávěním o tragickém osudu jednoho venkovského manželského páru. Ó Conaireho tvorba byla průlomová otevřeným zpracováním kontroverzních témat: v Ubožačce jsou to zničující důsledky vynucených sňatků a patriarchálního společenského uspořádání, v jiných povídkách například alkoholismus či mimomanželské sexuální vztahy. Povídka Mánus Ó Súileachán Séamuse Ó Grianny pojednává o zhrzené lásce jednoho mladého vesničana, ale pohled na irský venkovský život je v ní o poznání méně temný než v Ubožačce. Ó Grianna ve výboru zastupuje tradiční povídky inspirované lidovým vyprávěním odehrávající se na irském venkově. Z díla klasika irské literární renesance, Liama Ó Flaithearty, byla vybrána povídka Pomsta. Jak podotýká ve svém doslovu editor knihy Radvan Markus, tato detektivně laděná povídka bude pro české čtenáře zajímavá i z toho důvodu, že přináší originální pohled na tradiční „svíčkovou“. Ó Flaitherta se proslavil zejména anglicky psaným románem Informátor (1925), který se stal předlohou pro hollywoodskou filmovou adaptaci spisovatelova bratrance, slavného režiséra Johna Forda.

Českým čtenářům již poměrně dobře známý Flann O’Brien, autor románů Řeči pro pláč (NLN, 1997), Třetí strážník (Argo 2000, 2015) a U ptáků plavavých (Rubato, 2015), se ve výboru objevuje pod jménem Brían Ó Nualláin a jeho dílo je zastoupeno dvěma povídkami: Výprava Černého Petříka a Příchod a odchod Johna Anglána. Povídky, jak je u Ó Nualláina časté, navazují na různé tradice irské literatury a dovádějí je ad absurdum: ve Výpravě Černého Petříka vychází autor z literárních snah obroditelů irského jazyka a jejich idealizovaného pohledu na irský venkov (hlavní hrdina Černý Petřík se v průběhu povídky dovídá, že jeho rodný kraj na pokraji bezútěšného močálu, obývaný starými vypravěči, švarnými mládenci popíjejícími samohonku a věčně se topícími rybáři nestvořil Pánbůh, ale jistý párek spisovatelů z Dublinu). V Příchodu a odchodu Johna Anglána vychází ze staroirské literatury a jejího květnatého slohu, avšak do příběhu o příchodu strašlivého obra Johna Anglána do Irska a jeho konfrontaci s místní šlechtou zapojuje mnoho anachronismů, které povídce dodávají absurdní nádech, a stejně jako v Černém Petříkovi si dobírá schematické obrozenecké literatury:

„Ovšem,“ pokračovalo to odporné obřisko, „pokud se mezi vámi najde hrdina, který by mi byl s to dokázat, že se v irštině píše vynikající literatura nebo že tu máte velikého spisovatele všemi váženého, veselého, vtipného a vytříbeného, vznešeného, výbojného, velkodušného a výmluvného nebo snad, pokud by to bylo vůbec možné, že tu ještě přežívá vznešený jazyk anglánský, ať už z něho zbývá cokoliv, nezpůsobím vám žádnou újmu, ale bez meškání se zvednu a odebéřu se, odkud jsem přišel.“
„Máme převeliké spisovatele i převeliká díla, která žádáš.“
„Uveďte jejich názvy,“ žádal si obr.
„Tak třeba ‚Včera a dnes‘,“ řekl Seán Mac Cumhaill, „nebo ‚Lehko a těžko‘.“
„Nebo ‚Soumrak a rozbřesk‘,“ navrhl jiný gaelský velmož.
„Nebo ‚Staré a nové‘,“ připojil se další Gael.
„‚Noc a den‘.“
„‚Slasti a strasti‘.“
„Je-li tomu tak,“ řekl obr, „v pravdě zdá se, že jsou ta vaše díla trochu prostoduchá. […]“

Autorem povídky Znalec je Martín Ó Cadhain, další moderní irský klasik, jehož mistrovské dílo Hřbitovní hlína (1949) se odehrává na vesnickém hřbitově a hlavními postavami jsou zesnulí vesničané, jejichž hádky a spory pokračují i v posmrtném životě (román chystá letos k vydání nakladatelství Argo). Povídka Znalec je též postavena na jadrných dialozích, konkrétně na zachycení bezcílného, cyklického rozhovoru tří venkovanů jménem Šilhavý, Křivokrký a Nahnutý, který se točí zejména kolem sbírání chaluh a pomlouvání bohatších sousedů. Lyrická, psychologicky laděná povídka Na kraji močálu zachycuje vnitřní svět, obavy a potlačené touhy osamělé venkovské ženy.

Povídkou Kniha svatého Molinga, která čerpá ze známé irské legendy o šíleném králi, jehož proklel svatý Rónán, je ve výboru zastoupena autorka píšící pod pseudonymem Biddy Jenkinsová, jedna z nejuznávanějších současných irských píšících básnířek a autorka detektivních příběhů, jejichž hlavním hrdinou je proslulý irský slovníkář, otec Pádraig Ó Duinnín.

Povídka Geneze Pádraiga Ó Cíobháina se odehrává v Londýně 80. let a je jedním z mnoha důkazů, že se irsky dá psát o kokainu, koktejlech i životě ve squatu. Povídka psaná „du-formou“ je pohledem do jednoho dne v životě mladé irské dívky, které přišla do Londýna za prací. Její snaha oprostit se od konzervativní výchovy a nechat se unášet nespoutaným životem velkoměsta a „znovu se zrodit“ je plná biblických odkazů.

Prozaik a dramatik Seán Mac Mathúna je autorem brilantní povídky Obludnost války. Vypravěč vzpomíná na léta strávená v chlapecké řádové škole, kde kurikulu vévodila antická historie a klasické jazyky (které, ač mrtvé, mají přednost před dosud živou irštinou, „jazykem poražených“ odsouzeným k vyhynutí). Na exkurzi do domu osamělého starce, který mluví irsky a učitel jej chce žákům ukázat jako kuriozitu, procházejí chlapci opuštěnou vesnicí, dalším symbolem irské „porážky“, a ve starcově tváři vypravěč poprvé pohlédne do očí své vlastní smrtelnosti.

Hroby Daithího Ó Muirí představují absurdní linii současné irské povídky: devět drobných próz, odehrávajících se v blíže neurčených dobách a místech, se všechny točí kolem pohřbívání, hřbitovů a hrobů a s nimi spojených podivných rituálů.

Antologii uzavírají dvě povídky současného spisovatele a nakladatele Mícheála Ó Conghaileho: Otec, jejímž nepojmenovaným tématem jsou pochyby a obavy irského mladíka, jenž sděluje svému starému otci pravdu o své sexuální orientaci. Tématu menšinové sexuální orientace se Ó Conghaile věnoval i ve svém irskojazyčném románu Mezi muži (Sna fir, 1999). Výbor uzavírá surreálná povídka Muž, který vybouchl, v níž bezejmenný vypravěč líčí posluchači jménem Džou podrobnosti o člověku, jenž se rozhodl explodovat.

Promyšleně sestavený výbor představuje tematickou i formální rozmanitost moderní irské povídky a ukazuje, že irsky psaná literatura je, navzdory minoritní pozici irského jazyka, bohatá, živá a ochotná experimentovat.